Řada starších Norů žije poměrně skromně, střední generace sice luxusně, ovšem na dluh (polovina domácností je bez peněz den před výplatou) a mladším Norům pomáhají rodiče. Pak je tu ale vyšší střední třída z Oslo, mezi kterou patří i většina politiků řídících zemi. Řasa z nich jsou levicoví idealisté, kteří své působení vnímají jako snahu o „budování lepšího světa“, ať o to ten svět stojí, nebo ne.
Jak to vypadá v praxi? Vezměte si mantru záchrany planety a je to. Levice říká: „Je potřeba snížit emise CO2, proto vyzýváme lidi k tomu, aby kupovali auta s dieselovým motorem, takže je daňově zvýhodníme“ Lidé na to reagují a kupují dieselová auta. Načež se přijde na to, že se zvýšila hladina oxidů dusíku a je potřeba majitelům dieselových aut pořádně znepříjemnit život. Novými daněmi, zákazem vjezdu do Oslo a dalších měst, mýtným, které je vyšší, než pro ty ostatní.
Následně levice říká: „Kupte si benzínová nebo elektrická auta!“ – problém je, že nová auta, ať už se spalovacími motory (zatížená extrémními daněmi), nebo elektrická (bez jakékoliv daně) jsou tak drahá, že na ně spousta lidí zkrátka nemá. Tyhle levičáky nenapadne, že si lidé nekoupí nové auto proto, že by snad chtěli „ignorovat životní prostředí“, ale nekoupí si ho proto, že na nové zkrátka nemají.
A tak levice říká: „Jezděte do práce na kole nebo MHD!“ – mimo Oslo, Bergen a pár dalších podobných měst to vypadá ovšem tak, jako v místě, kde jsem bydlel a pracoval – v Sandefjordu. Práci mám 3,5 km od domu, ale kdybych měl jet MHD, tak mi cesta bude trvat: 5 minut chůze na zastávku, čekání na autobus s intervalem 30 minut a častým zpožděním, jízda do centra (10 minut), přestup na další autobus (10-40 minut, podle toho, jak to jede) a pak dalších 20 minut do práce. Autem jedu minut šest, nemluvě o tom, že ještě stačím mezitím dovézt syna do školky. Vzhledem ke zdejšímu klimatu je naprosto nemožné více než půl roku tohle celé absolvovat na kole. Zvláště s dítětem do školky…
A tak by se dalo pokračovat: salonní levice z Oslo jen srší novými nápady, jak zavádět nové daně, díky nimž bude „lepší, ekologičtější a citlivější svět“, jako třeba daň za maso (spotřeba masa je prý neekologická), další a další daně za dopravu, daně za letenky, aby nemohly být levné a lidé tak neprodukovali zbytečně CO2 („přeci je špatně, když každý může letět ke Středozemnímu moři jen tak, jak by ta planeta vypadala, kdyby tak žil úplně každý“), a tak dále a tak podobně. Sami mají problém s tím, nevyhazovat jídlo a omezit spotřebu, a tak si to omezení chtějí naordinovat zákazem „shora“. Nevědí ale, že když zdraží jídlo další daní proto, že „příliš levné jídlo má za důsledek, že statistický Nor vyhazuje hodně jídla zbytečně“, neuvědomuje si, že pro spoustu lidí už tak opravdu drahé jídlo ‚ví každý, kdo kdy navštívil Norsko) bude ještě nedostupnější.
Andrej Ruščák
Autor je odborník na evropské právo. Pět let žil s rodinou v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!