„Dekadentní společnost“ napsal Ross Douthat, americký spisovatel, konzervativní sloupkař liberálních New York Times a konvertita ke katolické víře. Liberálové asi knihu ani neotevřou, už jen nápis je odradí s tím, že jde o další variaci na nekonečné konzervativní lamentování nad stavem společnosti.
Ve skutečnosti by Douthatova kniha mohla být naopak užitečným společným východiskem pro kultivovanou debatu mezi levičáky a pravičáky, liberály a konzervativci o tom, v jakém světě vlastně žijeme. Konzervativní sloupkař levicově liberálních amerických novin se skutečně snaží udržet si odstup od jednostranných politických výkladů našich současných problémů. Tam, kde pravice ohmatává chobot a levice ocas, se Douthat snaží najít slona v místnosti. Nikdy nepřijímá vysvětlení staré či nové levice nebo konzervativní či libertariánské pravice zcela bez komentáře. Díky tomu přichází s originálními postřehy a geniálními předpověďmi.
V co jsme doufali…
Na rozdíl od jiných autorů nebije Ross Douthat na poplach kvůli bezprostřednímu ohrožení našich klidných životů, za které může druhá politická strana. Místo toho popisuje současný svět jako jakési únavné plahočení se (abychom použili slova klasika) v jakémsi dekadentním interregnu, které nemá konce.
Rychlé technologické změny v okolním světě a znatelný růst životní úrovně ve vyspělých západních zemích dosáhly vrcholu kolem roku 1969, kdy Neil Armstrong a Buzz Aldrin vstoupili na povrch Měsíce. Tehdejší vědeckofantastická literatura a kinematografie nabízela odvážné vize blízké budoucnosti, podle nichž se vesmír měl stát novou hranicí, která již čeká na kolonizaci člověkem.
Jen málo z těchto vizí se však uskutečnilo. Technologický pokrok se nezastavil ani v následujících desetiletích, ale projevil se především v informační revoluci a vzestupu internetu, který obrátil pozornost lidstva dovnitř namísto ven a přispěl k tomu, že se miliony lidí stáhly do sebe a do svého virtuálního světa.
Vzniklo mnoho forem online zábavy a rozptýlení, k nimž často ani nepotřebujeme další lidi po svém boku. Pro různé společenské subkultury, včetně těch politických, se internet a sociální sítě staly ventilem pro jejich frustrace, které by jinak byly spíše hnány reálným světem. Tyto skupiny se navzájem děsí. Pravice a levice se navzájem obviňují z radikalizace a ohrožení demokratického konsensu. Podle Douthata však i potenciální rebelové a radikálové často vnímají svá vystoupení na sociálních sítích spíše jako pózu, která má především posílit jejich postavení v naší postmoderní konzumní společnosti. Vzpoura je jen další příležitostí na trhu.
…a co jsme dostali
Pro skutečně nešťastné lidi a ztroskotance této doby (jako jsou bývalí bílí dělníci z amerického rezavého pásu) existují opiáty, kterými se mohou vesele předávkovat na onen svět. Střední třídu naopak udržují při smyslech antidepresiva…
Vedle toho nás baví populární kultura v podobě hudby a filmů, které se vyznačují především opakováním mnohokrát použitých motivů a dojením již podojených krav. Douthat uvádí příklad nových pokračování série Star Wars, která vykrádají původní díly, ale příběh nijak významně nerozvíjejí, spíše ho v očích dlouholetých zarytých fanoušků hrotí.
Při čtení se čtenáři možná vybaví i letní trhák Top Gun: Maverick. Ačkoli je to v mnoha ohledech vynikající film, nelze přehlédnout, že jednak silně čerpá z nostalgie po jedničce natočené v roce 1986, jednak ústřední mise pro piloty stíhaček vedených Tomem Cruisem připomíná zničení Hvězdy smrti z Hvězdných válek.
Douthat podobně píše o úpadku experimentování v populární hudbě. Velká filmová a hudební studia sázejí především na jistotu a na to, co fungovalo v minulosti.
Nejsme v tom sami
Ani geopolitičtí vyzyvatelé Západu už nejsou tím, čím bývali. Dekadentní společnost vyšla ve Spojených státech na počátku roku 2020. Ross Douthat v ní nestihl popsat pandemii koronaviru ani rusko-ukrajinskou válku. Ale navzdory ničivým následkům obou katastrof se zdá, že ani ony Západ zcela nevytrhly z jeho pohodlné dekadence.
Agrese proti Ukrajině ukázala, že drtivá vojenská převaha Ruska byla Potěmkinova vesnice. A režimem čínského vůdce Si Ťin-pchinga v současnosti otřásají protesty tamní veřejnosti, která je unavená z přísných covidových opatření.
Nenechte se mýlit, Ross Douthat netvrdí, že například Čína není potenciální hrozbou pro budoucnost. Varuje zejména před jejím systémem sociálního kreditu, všudypřítomným digitálním špehováním občanů a exportem tohoto přístupu do západních společností našimi pokrokovými elitami. Nazývá ji „růžovým policejním státem“.
Připouští však také, že Číně může dojít dech dříve, než se jí podaří vyrovnat se Spojeným státům, a to kvůli důsledkům politiky jednoho dítěte a špatným demografickým vyhlídkám. Americký komentátor není slepý ani k čínským křesťanským sborům, které se pohybují od dveří ke dveřím, a přestože čelí pronásledování, mohou změnit Říši středu zevnitř podobně, jako kdysi šíření křesťanství změnilo zevnitř starověkou Římskou říši…
Stárnutí společnosti a nedostatek dynamiky
Ačkoli se Douthat snaží být nad věcí, nezapře v sobě konzervativce, když píše o demografii. Západní společnost je podle něj dekadentní a vyznačuje se klesající ochotou riskovat, a to i proto, že je příliš stará. A staří lidé už nechtějí moc riskovat, soustředí se jen na to, aby si uchovali to, co mají. Radikální touha po novém je spojena především s mladšími generacemi. Mladých je však relativně méně než v minulosti.
Výjimkou je snad Afrika, která je neklidná a stále úrodná. Douthat předpovídá, že do konce tohoto století se v Evropě mnohonásobně zvýší ekonomická a možná i klimatická migrace z černého kontinentu. Nemusí to však nutně znamenat katastrofu. Životnost afrického křesťanství, zosobněná konzervativním kardinálem Sarahem, může být paradoxně také impulsem pro slábnoucí západoevropskou víru…
Z pohodlné dekadence nás může vytrhnout ekologická katastrofa, ale také „invaze barbarů“ zvenčí nebo zevnitř naší společnosti. Nebo nějaký posun v technologii, energii či fyzikálních teoriích, které utvářejí náš obraz vesmíru, naši kosmologii. Douthatova kniha přináší řadu pozoruhodných postřehů o filmech jako Klub rváčů, politických glosátorech typu Yanise Varoufakise či Patricka Deneena až k pozastavení se nad tím, že když Pentagon před několika lety začal postupně oficiálně přiznávat existenci fenoménu UFO, téměř nikomu to nestálo za pozdvižení obočí…
Ven z bublin!
Ross Douthat nabízí v polarizovaném americkém prostředí originální pohled na výzvy současného světa. Při čtení jsem často přemýšlel, co by na jeho teze řekli někteří z otevřenějších a dialogicky naladěných představitelů slovenského liberálního prostředí. Ross Douthat nás všechny vyzývá, abychom vyšli ze svých ideologických zákopů a podívali se na svět trochu jinak, než jsme zvyklí ze svých bublin.
Knihu Rosse Douthata Dekadentní společnost o tom, jak jsme se stali obětí vlastního úspěchu a naše společnost začala upadat, můžete ve slovenském překladu získat se slevou až 30 % pouze do konce listopadu.
Převzato z Deníku Postoj
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme.