Evropská unie schválila k prvnímu výročí ruské invaze na Ukrajinu desátý balíček protiruských sankcí. Postihuje konkrétní lidi, zakazuje dovoz dalších druhů ruského zboží do EU a také vývoz evropských výrobků a komponentů do Ruska. Ani po mnoha dnech jednání se však velvyslanci členských států na některých klíčových sankcích nedohodli. Kvůli odporu Belgie diplomaté nezavedli embargo na dovoz diamantů a nenašli společnou řeč ani ohledně zpětné kontroly dříve zavedených postihů.
Stručně:
- EU přijala desátý sankční balíček proti Rusku, v pomoci Ukrajině vesměs obstála
- Mnohé výzvy ale zůstávají: produkce a dodávky munice, postoje k Rosatomu atd.
- Nejnáročnější úkol je stále před unií: najít shodu ohledně budoucího členství Ukrajiny
- Nejde jen o veřejné mínění, přijetí Ukrajiny vyžaduje změnu mnohých politik a vysvětlení postoje kandidátským zemím z Balkánu
- Pokud v tom EU obstojí, může být skutečným globálním hráčem
Jednání na poslední chvíli překvapivě zdrželo například Polsko. Ne proto, že by s některými sankcemi nesouhlasilo – naopak, připadalo mu, že je EU příliš mírná, pokud jde o výjimky ze zákazu dovozu ruského syntetického kaučuku. Podle serveru Politico bylo právě toto příčinou, že se velvyslanci členských zemí nedohodli jednomyslně už ve čtvrtek a museli se sejít znovu v pátek, na který připadalo první výročí invaze. Dohodli se nakonec až krátce před půlnocí 24. února. Epizoda ukazuje, že schvalování dalších sankcí proti Rusku a také vynucování těch existujících bude stále obtížnější.
Ačkoli o to Ukrajina velmi usilovala, sankce nezahrnují postih ruské státní jaderné společnosti Rosatom, která řadě klientů v EU včetně Česka dodává palivo do jaderných reaktorů. Většina těchto zemí včetně ČR byla ochotna kroky proti Rosatomu podpořit souběžně s přechodem na palivo od jiných výrobců. Návrh však narazil na odpor Maďarska, které s účastí Rosatomu staví novou jadernou elektrárnu, navíc financovanou z ruského úvěru.
Jaderné napětí
Ukrajinci by rádi viděli, kdyby evropské země přestaly s Rosatomem jakkoli spolupracovat už kvůli tomu, jakým způsobem se po invazi ujal největší evropské jaderné elektrárny v Záporoží, jak nakládá s jejími zaměstnanci a jak pečuje o zajištění bezpečnosti tamních reaktorů. Další argument přibyl po úterním oznámení prezidenta Putina, že Rusko pozastavuje účast v dohodě „nový START“, poslední úmluvě svého druhu podepsané se Spojenými státy, což by mohlo signalizovat, že si uvolňuje ruce pro jaderné pokusy, které zmíněná dohoda zakazuje.
Desátý sankční balíček postihuje čtyři další ruské banky, včetně největší soukromé Alfa bank, kterou vlastní rusko-izraelský miliardář Michail Fridman. Zakazuje vstup do EU ruským manažerům státních elektrických či plynárenských společností a zmrazuje jejich případná aktiva v EU. Totéž opatření se vztahuje na 130 dalších fyzických nebo právnických osob navržených několika vládami EU – jsou mezi nimi armádní důstojníci, činovníci dosazení do úřadů na okupovaných územích, novináři pracující pro státní propagandistická média, firmy zapojené do dodávek na frontu nebo napojené na Wagnerovu žoldnéřskou skupinu. Postiženy jsou také íránské firmy vyrábějící drony dodávané ruskému vojsku a používané k útokům na ukrajinské cíle.
Evropská komise velmi chtěla, aby „jubilejní“ 10. várka protiruských sankcí obsahovala také první ustanovení o odpovědnosti vlád členských zemí za plnění dříve schválených opatření. Navrhla proto, aby úřadům či osobám, které se opožďují s odhalováním a počítáním ruských aktiv na svém území, hrozily za liknavost, nebo dokonce zatajování ruských majetků, pokuty. Proti návrhu se ohradilo devět zemí včetně Česka. Nikoli proto, že by s ním nesouhlasily, ale s odůvodněním, že potřebují více času na jeho prostudování a na přípravu jeho uplatnění. Ozvaly se také hlasy, že by se tím Evropské komisi poskytly další nepřiměřené pravomoci.
Schválit versus konat
Evropská unie dokázala od prvního dne ruské agrese reagovat nečekaně rychle a ostře. Deset balíčků sankcí za jeden rok je úctyhodný výkon, který málokdo čekal, tím spíš že Maďarsko jejich schvalování systematicky komplikovalo.
Také tentokrát Budapešť požadovala vynětí některých osob ze sankčního seznamu; nakonec ustoupila výměnou za dohodu, že se vlády budou k prodlužování platnosti sankcí vracet pravidelně každých šest měsíců. Většina v Radě EU navrhovala delší periodu, právě aby se Maďarům znemožnilo prodlužování platnosti sankcí tak často torpédovat.
Evropská komise jmenovala nedávno svého bývalého generálního tajemníka Davida O´Sullivana z Irska zvláštním zmocněncem pro otázku protiruských sankcí. Deset dosavadních balíků jich obsahuje stovky a je načase začít důsledně sledovat, zda jsou tyto sankce uplatňovány a naplňovány, či zda jsou naopak obcházeny, jak se jim daří Rusku vyhýbat a podobně. Po roce této praxe je jasné, že evropská opatření zasáhla a budou dál zasahovat ruskou ekonomiku, ale zdaleka ne tak citelně, jak se zprvu očekávalo.
„Nestačí sankce vyhlásit, musíme je také provádět, což znamená vnutit spoustě lidí hodně kázně,“ řekl tento týden šéf evropské diplomacie Josep Borrell. Jako příklad uvedl mizení peněz z účtů postižených osob nebo dovoz citlivého zboží do Ruska alternativními cestami přes třetí země. Stačilo sledovat, jak obtížně se diplomaté prokousávali kauzou odkupu ruských tankerů rejdaři ze Spojených arabských emirátů, kteří je používali dál k přepravě ruské ropy, čímž obcházeli evropské embargo.
„Blížíte se k červené linii.“ Spojené státy varují Čínu před dodávkami zbraní Rusku
Pokud jde o zakázané dodávky zbraní a munice do Ruska, stoupají obavy, že by se k takovému počínání mohla uchýlit Čína; varování v tomto smyslu vyslovil tento týden americký ministr zahraničí Anthony Blinken.
Pro EU by to znamenalo značnou komplikaci, protože by také na Čínu musela uvalit sankční režim. Evropské země, zvláště velké ekonomiky jako Německo či Francie, chtějí dál obchodovat s Čínou; formulace sankcí by byla složitá. „V současné konstelaci je třeba doufat, že Čína zůstane neutrální. Že si spočítá, jak by pro ni taková pomoc Rusku byla ekonomicky nevýhodná,“ řekl k tomu nejmenovaný bruselský diplomat. Dodal, že takový posun by svědčil o „ideologizaci“ dosud spíše pragmatického čínského vedení.
To nejtěžší EU čeká
Evropská unie může být na svou podporu Ukrajiny v posledním roce pyšná. Dokázala být jednotná a vysvětlovat své postoje jako obhajobu svobody, demokracie, lidských práv, svobodného trhu, tedy hodnot, na kterých je sama založena a ke kterým se napadená Ukrajina rozhodně hlásí.
Odpor vůči ruské agresi se stal rychle nedílnou součástí veškerého dění na evropské úrovni, ovlivnil všechny politiky EU, její strategii, uvažování i každodenní činnost, což naplno pocítilo Česko, když muselo kvůli válce zcela překopat plány pro své předsednictví ve druhé polovině roku 2022.
Ukrajina dostávala od EU stále větší finanční podporu na fungování státu a také humanitární pomoc pro válkou postižené oblasti a miliony uprchlíků. Otevřela náruč ukrajinským běžencům, kterým se v členských zemích dostalo nadstandardního přijetí a podmínek k práci a životu.
Unie schválila postupně zmíněných deset balíků sankcí, které nepochybně komplikují ekonomický život v Rusku a oslabují tak jeho válečnou mašinérii. Především však začala platit členským státům miliony eur za zbraně, které posílají na Ukrajinu. Použila k tomu experimentálně takzvaný mírový nástroj EU, který existuje mimo řádný rozpočet, jenž je pro účely jako nákup zbraní nepoužitelný.
Že EU nakupuje zbraně a munici a doplňuje tak úsilí členských států – dohromady vydaly na tyto účely letos před 50 miliard eur – je naprostou premiérou, stejně jako to, že to dokázala na své vnitřní poměry neuvěřitelně rychle. O to pravděpodobněji se nyní jeví společné nákupy munice pro ukrajinskou armádu, kterými by členské státy mohly záhy pověřit Evropskou komisi. Jako první to navrhla estonská premiérka Kaja Kallasová a nápad rychle zaujal.
Němci si vytvořili vážný reputační problém, v nové Evropě na ně číhá noční můra. Scholz má jasnou vizi, ale je to vize včerejška, říká Benjamin Tallis
Ukrajinští obránci frontové linie na východě země se potýkají se značným nedostatkem zejména dělostřeleckých nábojů. Západní země jich mají také nedostatek, koordinace dodávek vázne a zbrojovky nemají dostatečnou motivaci zvyšovat výrobu. Tyto překážky by se snížily, kdyby se objednávky i dodávky prováděly centrálně. Poukazuje se na to, že exekutiva EU už má ostatně zkušenost s centralizovaným nákupem vakcín během pandemie.
Větší výzvou bude ovšem ukrajinská touha vstoupit co nejrychleji do EU. Členské země se o tom ještě nezačaly navzájem intenzivně bavit, je ale jasné, že kyjevské ambice se záhy stanou velkým předmětem jednání a svárů. A priori se dá říct, že skupina zemí ve východní části bloku od severu na jih, tedy od Finska po Bulharsko, budou spíše nakloněny rychlejšímu tempu sbližování Ukrajiny s EU. Staří členové v západní části budou naopak skeptičtější a opatrnější.
Ve srovnání s minulým rozšiřováním EU, tedy také s „velkým třeskem“ v podobě vstupu deseti zemí včetně Česka v roce 2004, jde však tentokrát o něco, co tu ještě nebylo – do EU se hlásí země, která byla vojensky napadena mocným sousedem mimo jiné i proto, že si dovolila toužit po členství v unii, po sdílení výše zmíněných hodnot, ke kterým se rozhodně hlásí.
Dlouhá cesta do Evropy
Lídři sedmadvacítky udělili Ukrajině status kandidátské země loni v červnu. Od té doby ukrajinští představitelé naléhají, aby se s nimi začalo jednat o podmínkách členství, a to pokud možno ještě letos. Sami ovšem nemají úplně přesné představy, co to obnáší. Prezident Volodymyr Zelenskyj tvrdí, že jeho země nechce žádné „zkratky“ a že si chce projít celým přístupovým procesem a splnit všechny úkoly.
V Bruselu převládá názor, že EU bude muset s touto eventualitou tak nějak počítat pro příští sedmileté rozpočtové období, které začne v roce 2028. Jenže příprava této evropské „sedmiletky“ začne už v roce 2025, tedy vlastně za pár měsíců…
Nepůjde jen o to vyhlásit start přístupového procesu, provést screening legislativy, rozdělit vše do desítek kapitol a pak začít složitě projednávat jednu po druhé. To Evropská komise umí a udělá to dobře. Její předsedkyně Ursula von der Leyenová ostatně už dnes Ukrajinu chválí za to, jak ve válečných podmínkách provádí reformy, které bude nezbytné dotáhnout pro splnění podmínek členství. Je zde zajisté hodně dobré vůle a ukrajinské naléhání není, aspoň zatím, vnímáno jako nějaký nátlak či snad vydírání.
Pilíře moci v Putinově válečném Rusku: Propaganda, vězení a výpalné
Jenže EU musí udělat také spoustu práce na své straně. Nejde jen o případnou změnu základních smluv včetně rozhodovacích procesů, o které jako o předpokladu jakéhokoli dalšího rozšíření EU mluvil nedávno v Praze kancléř Olaf Scholz. I kdyby se EU rozhodla otevřít dveře Ukrajině bez takové revize, musí pro soužití s lidnatou a chudou zemí zásadním způsobem upravit řadu svých politik, včetně zemědělských podpor a kohezních mechanismů. Na stole bude otázka zvýšení rozpočtu EU, s nímž nebude řada „starých“ zemí souhlasit, nebo pokračování se stejným rozpočtem, ale s omezenými benefity, což bude špatně stravitelné vesměs pro ty „novější“.
O přijetí Ukrajiny bude třeba přesvědčit veřejné mínění v EU; naprosto nezbytné to bude v zemích jako Irsko nebo Dánsko, kde nestačí parlamentní ratifikace, ale ústavy vyžadují referendum. Lidem bude třeba dokazovat, že si Ukrajina opravdu zaslouží být v EU, a že pro EU je její přijetí přínosem. A co v takovém případě s Albánií, Makedonií, Černou Horou, Srbskem, které už deset let čekají? Co s Moldavskem, které získalo status kandidátské země souběžně s Ukrajinou? Všechny tyto otázky budou nutně na stole.
A když už jsme u toho, bude se nepochybně argumentovat i tím, že každé další rozšíření o postkomunistické země je riskantní. Vždyť ani zmíněný „velký třesk“, připravovaný přes 10 let, který byl mnoha lidem v západní Evropě proti srsti, nevnesl do společenství jen samou radost a pohodu – stačí se podívat, jaké potíže dnes unii působí takové Maďarsko.
Když už jsme u toho, osud Maďarska v EU bude třeba v nejbližší době také řešit a přestat chodit okolo horké kaše. Evropský blok si nemůže dlouhodobě dovolit mít ve svém středu vládu, která sabotuje úsilí ostatních a otevřeně hájí vůči Rusku opačnou politickou linii než zbývajících 26. EU se s tím bude muset vypořádat, neboť nutně potřebuje vnitřní jednotu, pokud má ambici vystupovat a jednat na světové scéně nejen jako finanční, ale i politická síla. Její reakce na ukrajinskou válku přitom významně přispěla k tomu, aby se takovým světovým hráčem stala.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!