„Rodina je základ státu“? Prý klišé…

„Rodina je základ státu“ – slýchali jsme ve škole a razil to i T. G. Masaryk. Na Fóru rodinné politiky, které se konalo v roce 2017 v Plzni, prohlásila bývalá ředitelka Sociologického ústavu Akademie věd České republiky Marie Čermáková, že tohle rčení je klišé…

Definicí rodiny se běžně občan nezabývá. Každý si je dobře vědom, co pro něj rodina znamená. Přesto se o definici rodiny vedou nekončící spory. Nejinak tomu bylo i na letošním Fóru rodinné politiky, kterou MPSV uspořádalo ve dnech 3. – 4. září v Pardubicích… Většina workshopů, kterých jsem se zúčastnila, byly více či méně obohacující.  Jen ten poslední ve mně vzbudil dost silné emoce. Když vydržíte číst až do konce, dozvíte se proč.  Workshopů bylo uspořádáno patnáct, zúčastnit jsme se mohli vždy jednoho ze tří, které probíhaly současně. Zúčastnila jsem se následujících pěti workshopů a z každého Vám podávám malý výňatek.

Jaké výzvy pro sociální, zdravotní a penzijní systém představuje stárnutí společnosti a máme řešení?

Předsedkyně důchodové komise varovala, že pokud neprovedeme důchodovou reformu v dohledné době, za deset se nevyhneme rapidnímu poklesu důchodů. Ekonomickou stránku věci nevnímali všichni stejně. Paní ministryně pokládá otázku, kde vzít peníze za irelevantní. Prohlásila, že bohatství nevzniká lidskou prací, ale přístupem k informacím.

Socioekonomické dopady nedostupného bydlení.

Ředitel Institutu pro sociální inkluzi uvedl, že je třeba přijmout zákon o sociálním bydlení a posílit sociální práci na obcích. Náměstkyně ministryně pro místní rozvoj řekla, že je třeba sociální byty stavět. Dále se hovořilo o tom, že systém je nastavený tak, že neumožňuje adresnou pomoc, kvůli čemuž se rodiny propadají na sociální dno.

Přihlásila jsem se a mimo jiné řekla, že když jsem před dvaceti lety nastoupila na někdejší oddělení péče o dítě, byli součástí tohoto pracoviště „dávkaři“. Pokud se stalo, že se ocitl někdo z rodičů nezletilých dětí v tísni, provedlo se sociální šetření a dávka mohla být vyplacena takřka okamžitě. Jenže pak se vyvíjel tlak na transparentnost, v jehož důsledku se vytvořil stávající nepropustný systém. V díle zkázy se pokračovalo oddělením dávek od sociální práce jejich převedením na Úřady práce. Řešíme důchodovou reformu, máme starosti se sociálním bydlením pro rodiny s dětmi, ale zapomínáme na to, že vše začíná výchovou dětí k zodpovědnosti. Jak ji můžeme zajistit a dostát závazkům plynoucím ze stárnutí obyvatel, když se dovídáme o tom, že patnáctileté děti se nemusí připravovat na budoucí povolání ani pracovat? Že patnáctiletá dívka smí prostituovat, a to za peníze, jestliže je to její svobodné rozhodnutí a líbí se jí to? (Naposledy na semináři, kterého jsem se zúčastnila v srpnu v Harrachově).

Definice rodiny: Jaké jsou trendy v oblasti vývoje rodiny a jak se promítají do nastavení rodinné politiky?

Z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí jsme obdrželi zprávu o rodině. Zakladatelka Mateřských center citovala definici rodiny podle profesora Matějčka, kterou interpretovala tak, že se vztahuje na všechny rodiny, tedy i stejnopohlavní. Na to navázala paní Horáková z iniciativy Jsme fér a mimo jiné řekla, že uzákonit manželství pro všechny a možnost adopcí dětí stejnopohlavními páry je oproti předchozím tématům velmi jednoduché a nechápe, proč se tomu všichni už sedm let brání. Zdůraznila všechny argumenty, obvyklé v těchto diskusích (děti z dětských domovů atd.). Dámy ze Sociologického ústavu se vyslovily tak, že tradiční rodina v uvedeném slova smyslu neexistuje, přičemž konzervativní trvání na tomto modelu je postkomunistickým reliktem, který nám brání otevřít se demokracii. Stát je povinen starat se o všechny existující typy rodin, při čemž nesmí opomíjet ani ty marginální.

Konstatovala jsem, že celostátní koncepce rodinné politiky zahrnuje všechny typy rodin. Koncepci rodinné politiky je třeba uvádět v život na všech úrovních obcí a měst, podobně jako to děláme v pražské městské části, ve které pracuji, a usilujeme o to i v městské části, ve které žiji. Směrem k paní Horákové jsem řekla, že jsem osm let působila na Magistrátu hl. m. Prahy v poradním sboru pro náhradní rodinnou péči. Za tu dobu projevilo zájem o děti z dětských domovů jen asi pět nebo šest stejnopohlavních párů, a všem těmto párům byly děti, které nikdo jiný nechtěl, svěřeny do pěstounské péče. O děti z dětských domovů v této souvislosti vůbec nejde.

Uzákonění manželství pro všechny je vedeno snahou adoptovat děti na zakázku.  Co je moderního a demokratického na tom, když si stejnopohlavní pár, tvořený dvěma muži, objedná za peníze odnošení dítěte „pronájmem dělohy“?   V praxi to znamená, že se dítě po narození matce odejme a dá na výchovu mužům, kteří si to zaplatili. Když nacisti oplodňovali ženy a odebírali jim děti, které dávali na výchovu do jiných rodin v Lebensbornu, celý svět to po válce odsoudil… Na moje vystoupení navázal kolega z Asociace poskytovatelů sociálních služeb a všem přítomným řekl, že všechny diskuse o rodině se vždycky točí na téma manželství pro všechny. Proč, když to společnost tolik rozděluje? Hodinu a půl se zabýváme touto otázkou, a na to, co bude s miliónem dětí v rodinách nezbývá čas. Chceme obchod s dětmi a farmy na děti jako jsou např. na Ukrajině?

Spolupráce vzdělávacího systému, sociální práce a pracovníků ochrany práv dětí k pomoci rodině v krizi.

Workshop moderoval ředitel Úřadu pro mezinárodní ochranu práv dětí. Všem panelistům položil otázku, kde jsou se svým postojem na pomyslné škále od nuly do deseti, pokud jde o zásahy státu do autonomie rodiny. Všichni panelisté se shodli na tom, že méně než pět, pouze zástupkyně z MPSV podotkla, že v sociálně-právní ochraně dětí musíme být i na desítce. Celým panelem se jako červená nit táhlo zdůraznění potřeby prevence, při čemž zaznělo, že ta mezi OSPOD a školami funguje špatně. Řekla jsem, že za mne nelze zásahy do rodiny ze strany státu škálovat uvedeným způsobem. Představit bychom si měli pomyslnou pyramidu, přičemž na její základně, kde stojí funkční rodiny, by měl být zásah státu do rodin nulový. Zato na její špici, když je rodina afunkční a dítě je v ní ohrožené na životě, musí přijít desítka. Řekla jsem, že MPSV svým metodickým vedením tříští praxi a zužuje sociálně-právní ochranu dětí na trestně právní rovinu tak, že na OSPOD by mohli pracovat už jen právníci.  O prevenci nemůže být řeč.  MŠMT vydá pokyn, aby školy nahlásily na OSPOD, pokud děti zanedbávají školní docházku a MPSV vydá pokyn, že zanedbávání školní docházky nemají sociální pracovníci řešit. Zatímco ve mne dříve obavy vzbuzoval přehnaný akcent na práva biologických rodičů, dnes mám obavy spíše o autonomii rodiny přehnaným akcentem na autonomii dětí proti vůli jejich rodičů…

Děti mimo rodinu v ČR

Workshop byl uveden obvyklou mantrou, že jsme jednou ze zemí s nejvyšším počtem dětí v ústavním zařízení, neboť náš systém si nese dědictví Rakouska-Uherska a sovětského  kolektivismu. Panelisté se vzájemně ujistili o tom, kterak jsme v transformaci péče o ohrožené děti vykročili správným směrem: počet dětí v pěstounské péči vzrostl, počet dětí v ústavní péči se snížil a podle zprávy organizace Lumos už zbývá udat jen asi 590 dětí umístěných v kojeneckých ústavech. Pan poslanec Juchelka informoval přítomné o svém poslaneckém návrhu, kterým by mělo umísťování malých dětí do ústavní péče definitivně skončit.

Předeslala jsem, že nejsem zatížena komunistickým myšlením, neboť rodiny obou mých rodičů byly komunisty perzekuovány. Připomněla jsem ale, že po celé své působení v oblasti sociálně-právní ochrany dětí „odústavňuji“. Realita je však taková, že vzrostl počet dětí v příbuzenské pěstounské péči a zdvojnásobil se počet dětí týraných, zanedbávaných a zneužívaných (děti se syndromem  týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, tzv CAN).  Seznámila jsem přítomné se skutečnými statistikami pěstounů, upozornila jsem na to, že se z přechodné pěstounské péče vrací děti do ústavů (loni 29 dětí) a zeptala se, kam půjdou týrané děti při záchytu v terénu. Zná paní z Lumosu počet zachycených případů dětí se syndromem CAN ročně? Paní z Lumosu odpověděla, že samozřejmě ví, kolik je odebraných dětí ročně, čímž dosvědčila, že otázku ani nepochopila (počet dětí se syndromem CAN se nerovná počtu odebraných dětí, ale vysoce počet odebraných dětí převyšuje).  Pan moderátor ukončil tuto debatu s tím, že se tu nebudeme zkoušet.  Diskuse o správném zaškatulkování dětí tak, aby odpovídalo projektům na deinstitucionalizaci, mohla nerušeně pokračovat.

Rozhlédla jsem se po sále bez emocí. Týrané dětí nikoho nezaujaly. Děti navrácené z přechodné pěstounské péče do ústavu rovněž ne. Děti, které není kam dát, když pěstouni nejsou… no a co? Prohlášení paní ministryně, že odmítá diskuse o tom, kde se vezmou peníze na důchody, bledlo ve světle odmítání diskuse o tom, co bude s dětmi, pro které neexistuje vhodná náhradní rodina. Když se mi pan moderátor po skončení diskuse omlouval, že mě nenechal domluvit, řekla jsem mu, že počet zachycených případů týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí je ročně téměř deset tisíc…

Místo epilogu…

Přes všechno, co jsem uvedla, nelituji, že jsem na letošní Fórum rodinné politiky jela. Díky vynikajícím odborníkům, kolegům, i díky svým přátelům jsem si ověřila, že nejsem sama, komu na rodině záleží. Ve své zprávě jsem popsala momenty, svědčící o tom, v jak bludném kruhu se při úsilí o podporu rodin stát točí. Chceme všem zajistit blahobyt na dluh a odmítáme se přitom zabývat tím, jaké břímě v důsledku toho ponese další generace.  Potřebujeme důchodovou reformu, ale jsme odsouzení o ní jen hovořit pro limity jednoho volebního období. Vypočítáváme chudobu neúplných rodin, ale model úplné rodiny nazýváme přežitkem. Ve jménu práv dětí vedeme spory o definici rodiny a manželství pro všechny, ale z dětí přitom činíme zboží. Hovoříme o prevenci sociálně-patologických jevů a zároveň říkáme patnáctiletým dětem, že si mohou dělat co chtějí.

V oblasti péče o ohrožené děti vedeme kampaně za deinstitucionalizaci, ale děti nám z nich vypadávají: počet případů týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí vlastními rodinami je pro nás jen statistický ukazatel… Svobodu zaměňujeme za „cochcárnu“ a lhostejnosti říkáme tolerance.

Chceme ráj na zemi, ale měli bychom mít na paměti, že i v ráji bylo zapovězeno jíst ovoce ze všech stromů, a za porušení pravidel byl člověk z ráje vyhnán.

Záznam ze všech workshopů je veřejně přístupný.

Autorka je sociální pedagožka, v sociální oblasti pracuje od roku 1986.  Do časopisu „právo a rodina“ píše články o systému péče o ohrožené děti (naposledy v č. 7 – 8/2020: Neefektivní vynakládání veřejných prostředků na doprovázení pěstounů).

 

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč