Redefinice manželství je jenom začátek

alipro2

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

vážené dámy a pánové,

Na úvod chci poděkovat za organizaci této akce Institutu pro politiku a společnost, jelikož poskytuje stranám férové podmínky. To už v současnosti není standardem. Například společnost Facebook nám již neumožňuje propagovat video. Video, ve kterém vystupují děti, které vyrůstaly se svými homosexuálními rodiči a hovoří o své osobní zkušenosti. To jen tak na ukázku, na jak tolerantní a pluralitní debatu se můžeme v budoucnu těšit, pokud tento návrh zákona projde.

Manželství má být tedy podle paní doktorky Horákové „společenským uznáním svazku dvou lidí, a pokud tito lidé chtějí, tak základem pro nějaké stabilní rodinné prostředí.“

Pokud však odstraníme nárok na rozdílnost pohlaví, proč trvat na počtu právě dvou lidí? Tato debata se mezi právníky v USA rozhořela po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Obergefell vs. Hodges.

Např. profesor práva z Chicagské university Wiliam Baud pro New York Times uvedl: „Pokud není nic magického na roli opačných pohlaví v manželství, co je magického na čísle dva?“ Rozhodnutí Obergefell vs Hodges podle něj bylo o „právu na autonomii a naplnění, o výchově dětí a společenském řádu. V tomto světle mají skupiny dospělých v polyamorních svazcích a s přáním založit rodinu a zapojit se do komunity silný nárok na právo na manželství“. Nejde o vzdálenou fikci – již v roce 2009 napsal časopis Newsweek, že ve Spojených státech žije více jak půl milionu polyamorních rodin a v Kolumbii soud rozhodl o uznání trojčlenného soužití 3 mužů a jejich společného práva dědit ze zákona. A to na základě přelomového soudního rozhodnutí umožňujícího uzavírat stejnopohlavní manželství.

Rozdílnost pohlaví je pro definici manželství důležitá, jelikož přináší potenciál mít spolu děti. Ne pro všechny, a ne vždy dojde k jeho naplnění, to ovšem nemění nic na podstatě. Láska a pohlavní styk lesbického nebo gay páru nemůže splodit dítě, ačkoliv se mají upřímně rádi. Vždy budou potřebovat minimálně jednu osobu, která bude biologickým rodičem dítěte. Rozhodnutím mít děti lesbický nebo gay pár dobrovolně a s plným vědomím začíná plánovat život dítěte bez jednoho biologického rodiče ještě před jeho samotným početím.

S tím úzce souvisí otázka surogátního mateřství, tedy procesu, kdy vámi objednané dítě odnosí žena s darovaným vajíčkem od jiné ženy, to vše na základě smlouvy. Jedná se o postup, při kterém se dítě stává produktem. Surogátní mateřství je hojně využíváno gay páry.

I proto jsme za dobu dvou let běžící kampaně Jsme fér neslyšeli ani jednou odsouzení této praktiky. Jak bychom také mohli, když člen Jsme fér (konkrétně spolků PROUD a Prague Pride), advokát Petr Kalla dosáhl před Ústavním soudem v řízení pod sp. zn. I ÚS. 3226/16 úspěšného zápisu dvou otců do rodného listu dítěte pocházejícího ze surogátního mateřství. Můžete namítnout, že šlo pouze o běžnou advokátní praxi. Ovšem proběhnuvší školení v roce 2015 a 2016 pro budoucí LGBT rodiče o možnostech surogátního rodičovství pod taktovkou Prague Pride hovoří o opaku. Jsme fér propaguje surogátní mateřství a na jeho legalizaci pracuje již dnes. To je realita současnosti.

S tématem redefinice manželství úzce souvisí otázka dopadů na děti. Podle publikace s názvem „Why marriage matters for child wellbeing“ vydané Univerzitou v Princetonu: „společenskovědní a medicínský výzkum přesvědčivě ukazuje, že děti, které jsou vychovávány svými biologickými sezdanými rodiči, v průměru dosahují lepších fyzických, kognitivních a emočních výsledků než děti vychovávané v jiných podmínkách“ (1).

I kdybychom měli uměle vymyslet nejlepší rodinnou strukturu pro výchovu dětí, nevymysleli bychom nic lepšího než manželství muže a ženy. Podle sociologů Sarah McLanahanové z Princetonu a Garyho Sandefura z Wisconsinské univerzity platí, že „kdybychom měli navrhnout sytém pro zajištění základních potřeb dětí, pravděpodobně bychom přišli s něčím hodně podobným ideálu dvou rodičů. […] Fakt, že oba rodiče mají biologické spojení s dítětem by zvýšilo pravděpodobnost, že by se rodiče s dítětem identifikovali a byli by ochotni se pro něj obětovat […]“ (2).

Pokusy empirického výzkumu dokázat, že děti vychovávané stejnopohlavními páry prospívají stejně dobře jako ty vyrůstající s páry heterosexuálními často trpí závažnými metodologickými chybami. Důvodová zpráva návrhu zákona o stejnopohlavním manželství se opírá o vědecký výzkum, jehož vypovídací hodnota byla v odborné literatuře zpochybněna. Návrh zákona zmiňuje např. notoricky známou zprávu Americké psychologické asociace z roku 2005, která byla v odborné literatuře silně kritizována (3)., protože její ultimativní závěry (ani jedna ze studií nezjistila, že by takové děti byly významně znevýhodněné oproti dětem heterosexuálních rodičů“) stály na studiích, z nichž ani jedna neporovnávala velký, náhodný a reprezentativní vzorek homosexuálních párů s obdobným vzorkem párů heterosexuálních. Sotva ji lze tedy považovat za příklad rigorózní vědecké práce.

Hnutí Jsme Fér se na svých stránkách odkazuje i na metastudii Cornellovy univerzity, která shrnuje poznatky 79 studií homoparentality. Sami autoři však přiznávají, že většina studií, které nenašly významné rozdíly v dopadech na děti, není založena na velkých, náhodných vzorcích. Některé analýzy ani neměly porovnávací heterosexuální skupinu. Autoři otevřeně uvádějí, že nenáhodné vzorky limitují zobecnitelnost pozorovaných výsledků. Ze 79 zkoumaných studií jmenují pouze dvě (!; tedy méně jak 3 % z celkového počtu), které nenašly významné rozdíly mezi dětmi z homosexuálních a heterosexuálních svazků a které měly zároveň velké a reprezentativní vzorky.

Z těchto dvou byla minimálně jedna, Rosenfeldova studie z roku 2010 (4), v odborné literatuře silně kritizována a zpochybněna (5). Potterova analýza z roku 2012 (6) nenašla rozdíly až po kontrolování stability stejnopohlavních párů. Toto je ale potenciálně kontroverzní krok, protože právě větší nestabilita homosexuálních svazků může být tím zásadním rozdílem oproti heterosexuálním soužitím. (7) Nejvýše jedna (!) studie s velkým, náhodným vzorkem ze všech 79 zkoumaných tedy nenašla významné rozdíly. Vědecký výzkum podobného rozsahu a kvality tedy jistě nelze považovat za dostatečný důvod pro zásadní redefinici manželství.

Rozsáhlá přehledová analýza Waltera Schumma z Kansaské státní univerzity, která se odkazuje na více než 300 studií, ukázala, že teze o neexistujících rozdílech mezi dětmi, které vyrůstají s homosexuálními rodiči, a dětmi, které vyrůstají s rodiči heterosexuálními, skutečně není založena na vědeckých faktech.(8) Jeho rozbor poukazuje i na výzkumná zjištění, která nejsou příliš často prezentována, a to například v souvislosti s možností zvýšené neheterosexuální orientace u některých dětí vyrůstajících s homosexuálními rodiči. Většina amerických studií u těchto dětí např. naznačuje i možnost zvýšené konzumace alkoholu a drog.

Hnutí Jsme fér upřednostňuje legalizaci stejnopohlavního manželství oproti registrovanému partnerství mimo jiné z důvodu větší důstojnosti. V praxi však jsou tyto rozdíly možná přeceňovány. Např. empirický výzkum ze Spojených států naznačuje, že možnost uzavřít stejnopohlavní manželství oproti jiným formám podobným registrovanému partnerství neměla příliš velký dopad na život homosexuálních párů.(9)

Velmi často také zaznívá argument o souvislosti mezi uzákoněním stejnopohlavních manželství a sebevražedností. Dosud nebyla žádnou studií prokázána přímá souvislost mezi těmito jevy. Nová analýza studie sebevražednosti amerických středoškoláků s aktualizovanými daty od týmu ve složení Anderson, Matsuzawa a Sabia z roku 2019, od které si autoři slibovali i zahrnutí dopadu případu Obergefell vs Hodges, přinesla značně odlišné výsledky: efekt zlepšení duševního zdraví u LGBT středoškoláků nebyl vůbec pozorován, naopak došlo k zhoršení některých ukazatelů, a to např. v souvislosti se zvýšenou pravděpodobností plánování sebevraždy nebo zvýšeným rizikovým chováním v podobě nárazové konzumace alkoholu (binge-drinking). Pozitivní dopady legalizace stejnopohlavního manželství tak byly zásadním způsobem přeceňovány.

Na závěr mi tedy dovolte, abych poznamenal, že redefinovat manželství znamená revoluci s dalekosáhlými důsledky pro celou společnost. V zemích, kde bylo homosexuální manželství přijato se otevírají další právní otázky, jako je legalizace surogátního mateřství, právní nárok pro ženy na asistovanou reprodukci, klesá svoboda slova, jako v případě rakouského novináře Leidenfrosta, kterého za kritiku legalizace homosexuálního manželství a vídeňského Pride odměnili zaměstnavatelé vyhazovem a v současnosti jeho příjem dosahuje 1/3 jeho původních příjmů. Tolerance je již málo, LGBT aktivisté vyžadují respekt a snaží se ho vymáhat trestněprávní cestou, kdy na legitimní nesouhlas s jejich agendou reagují „tolerantní“ LGBT aktivisté trestními oznámeními. Ne nadarmo se v ČR Výbor pro sexuální menšiny zabýval v roce 2018 prosazením novelizace trestního zákoníku se zavedením zvláštní skutkové podstaty TČ z nenávisti namířených proti LGBT odůvodňující vyšší trestní sazbu. Reforma by se promítla i do rámcových vzdělávacích programů. O školství se Výbor pro sexuální menšiny taktéž živě zajímá.

Na závěr chci uvést, že nechci žít v zemi, kde se doma a ve škole bude říkat něco jiného. To má blíže k normalizačním časům, než k sebevědomé a vyspělé demokratické zemi.

Děkuji za pozornost.

Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu.  Proslov byl pronesen na semináři Je manželství skutečně pro všechny v Poslanecké sněmovně 9. 1. 2019

 

Literatura:

1)  Ribar, D.C., 2015. Why marriage matters for child wellbeing. The Future of Children, pp.11-27

2) McLanahan, S. and Sandefur, G., 1994. Growing Up with a Single Parent. What Hurts, What Helps. Harvard University Press, 79 Garden Street, Cambridge, MA 02138

3) Marks, L., 2012. Same-sex parenting and children’s outcomes: A closer examination of the American psychological association’s brief on lesbian and gay parenting. Social Science Research, 41(4), pp.735-751

4) Rosenfeld, M.J., 2010. Nontraditional families and childhood progress through school. Demography, 47(3), pp.755-775.

5) Allen, D.W., Pakaluk, C. and Price, J., 2013. Nontraditional families and childhood progress through school: A comment on Rosenfeld. Demography, 50(3), pp.955-961.

6) Potter, D. (2012).Same-sex parent families and children’s academic achievement. Journal of Marriage and Family, 74(3), 556–571

7) )Schumm, W.R., 2016. A review and critique of research on same-sex parenting and adoption. Psychological reports, 119(3), pp.641-760.

8)Schumm, W.R., 2018. Same-sex parenting research: A critical assessment. Wilberforce Press, London.

9) Rothblum, E.D., Balsam, K.F. and Solomon, S.E., 2008. Comparison of same-sex couples who were married in Massachusetts, had domestic partnerships in California, or had civil unions in Vermont. Journal of Family Issues, 29(1), pp.48-78.

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.