Vladimir Putin přednesl na Valdajském fóru konaném v blízkosti Moskvy další ze svých projevů, které bývají označovány jako zásadní. Není však úplně zřejmé, o co se opírala očekávaní. Projev „Svět po hegemonii: spravedlnost a bezpečnost pro všechny“ byl zcela standardní, tedy putinovsky standardní. A při jeho hodnocení nelze zapomínat na to, že Putin neříká věci proto, že jsou pravda, či proto, že si to myslí, ale především proto, aby publikum ovlivnil ve svůj prospěch. Nemá tak smysl hledat, v čem nemluvil Putin pravdu, ale spíše to, proč vlastně takto mluvil a čeho tím chce dosáhnout.
Čím byl projev na Valdajském fóru vlastně zajímavý? Prakticky jen tím, že Putin neřekl nic nového, co bychom od něj už dříve neslyšeli. Putin se všemožně snažil vykreslovat Rusko jako jedno ze současných center moci, důležitý pól, bez kterého není možné ustavit světový mír. Prakticky z každé věty vyzařovala snaha ukazovat, že je Rusko silný stát, který vlastně sankcemi ani válkou proti Ukrajině (v Putinově pojetí proti Západu) není nijak dotčený.
Putin tak tvrdil, že ztráty ukrajinské armády jsou oproti ruské v poměru sedm ku jedné, či že západní značky z Ruska raději neodcházejí, ale jen svoje odchody maskují a ve skutečnosti zůstávají. Rusko se podle něj již odrazilo ode dna a nyní se úspěšně adaptuje na novou realitu. Zvláště u prvního tvrzení přitom u Putina není úplně jasné, zda mu skutečně věří a má podobné zprávy, či se jedná o manipulaci cílenou z jeho strany. Ať tak či onak, význam zprávy ve stylu „jsme tak silní, že s námi dříve či později budete muset jednat“ byl zřejmý. Zcela zapadá do předchozích tezí o spravedlivé válce, která skončí buď ruským vítězstvím, nebo koncem Ruska jako takovým.
Podle Putina se snaží Západ nastolit svět fungující bez mezinárodního práva, ale podle nedefinovaných pravidel, aby mohl vládnout. Putin stavěl do protiváhy ruskou verzi „demokracie“, tedy řízenou demokracii, proti západnímu pojetí demokracie bez hranic, která následně vede k diktatuře. Celý projev se nesl ve znamení opakování starých tezí o tom, že za válku na Ukrajině může Západ, který neposlouchal ruské námitky a nechtěl připustit Rusko k organizaci světového řádu.
Podle Putina Západ vnucuje světu svoje pravidla, aby sám podle pravidel žít nemusel. Nijak přitom nedefinoval, proč zrovna on je tím, kdo by měl určovat, jaká pravidla mají ve společnosti fungovat. Putin nijak nezapochyboval o svém právu zaútočit na Ukrajinu jen na základě svého rozhodnutí. Šlo o další pokus vykreslit válku proti Ukrajincům jako ve skutečnosti válku proti zločinnému režimu (můžete si vybrat, jestli jej nazve nacistickým, satanistickým, nelidským či nějakým podobným), zatímco běžný národ Putin chrání. Jediným arbitrem toho, co vlastně „běžný národ“ znamená, se Vladimir Putin prohlásil sám.
Přístup socialistického realismu
Z projevu není úplně jasné, jaké bylo cílové publikum Putinova projevu. Nesl v sobě mezinárodní prvky v podobě apelů na Koreu, aby nedodávala zbraně Ukrajině, či obecněji úvahami o světovém pořádku. Putin se dlouhodobě snaží vytvořit protiváhu domnělé dominanci Západu, nicméně velmi často naráží na prostý nezájem ze strany Číny či Indie bojovat jeho války. Navíc není příliš těžké si jeho tvrzení ověřit.
Zároveň cílení šlo i dovnitř Ruska, kdy válku na Ukrajině podával jako boj proti Západu a vykresloval Rusko jako silnou zemi. V kontextu nespokojenosti s průběhem mobilizace či přeci jen prosvítajících zpráv o problémech v ruské ekonomice (v poslední době nelze nezmínit třeba teze o nutnosti přechodu na válečnou ekonomiku) je více než zřejmé, že nešlo o vykreslení reálného stavu ekonomiky, ale o představu, jak by to mělo být. S trochou nadsázky použil Vladimir Putin přístup socialistického realismu – namísto skutečnosti, jak je, vykreslovat skutečnost tak, jak by měla být.
Projev pochopitelně obsahoval mnohem více tvrzení a nemá smysl je všechna rozebírat. Pokud bychom hodnotili projev Vladimira Putina pohledem pravda-lež, museli bychom dojít k podezření, že buď zešílel, nebo je pod vlivem omamných látek. Prakticky nic z toho, co řekl, neobstojí v konfrontaci s fakty, často si navíc vyloženě protiřečí. Tvrzení, že se Rusko nikdy nevměšovalo do vnitřních záležitostí ostatních zemí či že Západ, na rozdíl od Ruska, nerespektuje svébytnost ostatních národů, zní od Putina, který vede válku proto, že Ukrajinu neuznává jako stát a ukrajinský národ nepovažuje za samostatný, vysloveně absurdně.
Podobně i tvrzení o tom, že Rusko nikdy nevyhrožovalo jadernými zbraněmi v kontextu Putinových dramatických povelů ke Gerasimovovi a Šojguovi ohledně ruských jaderných sil z února 2022 můžou svádět k tomu, že žije v nějaké alternativní realitě. Daleko pravděpodobnější je ale to, že celý projev nebyl analýzou, ale prostě propagandistickým aktem. Nutno dodat, že ten, kdo jej připravil (pravděpodobně v tom bude mít prsty Sergej Kirijenko), odvedl z tohoto pohledu velmi dobrou práci.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!