V poslední době to působí, jako by Vladimir Putin s příchodem jara znovu ožil a začal cestovat. Nejdříve se vydal vlakem do Burjatska, ještě větší bombou se ale stala jeho návštěva Krymu a následně i noční přílet do Mariupolu. Ruská média šířila záběry, kterak Vladimir Putin hovoří s místními občany, kteří mu děkují za záchranu před zlými nacisty a za vytvoření „kousku ráje“.
Výjev pochopitelně působí více než absurdně a není až zase takovým překvapením, že přinesl celou řadu dohadů, jestli je video autentické či kdo je vlastně na záběrech. Už jen tvrzení, že Vladimir Putin, který jinak cestuje vlakem, najednou sedl dokonce do vrtulníku, aby se následně chopil řízení automobilu, vyvolalo pousmání. Autor tohoto textu předem varuje, že není odborníkem na rozpoznávání postav či obličejů, ponechá tedy tuto linii stranou.
Spekulace o tom, že Vladimir Putin používá dvojníky, jsou populární už mnoho let. S příchodem pandemie covidu-19 a následně s válkou proti Ukrajině se Vladimir Putin stáhl do ústraní. Jeho dlouhý stůl, přes který jednal třeba s Emmanuelem Macronem, ale i se svými podřízenými, se stal legendárním.
O to víc překvapovalo, že v jiných případech se bavil s lidmi, kteří mu nijak blízcí nebyli, například s běloruským kolegou Alexandrem Lukašenkem, jen u malého stolu. V jiných případech vznikaly dohady, zda nebyl do záběrů pouze „doklíčován“ a zda se skutečně s letuškami či matkami padlých vojáků sešel.
I pokud budeme akceptovat verzi, že jde opravdu o Vladimira Putina, je otázkou, kdo jsou lidé, se kterými se Vladimir Putin sešel. Jisté je to, že se nejedná ani v jednom případě o náhodně překvapené běžné občany, jak šíří propaganda, ale o předem vybrané lidi. A daleko spíše jde o členy Putinovy rozsáhlé ochranky, která se poněkud šněrovaně jmenuje Federální služba ochrany (FSO). Nejde o nějakou skupinku lidí, ale o instituci, která podle odhadů zaměstnává (reálné číslo pochopitelně tají) kolem 50 tisíc lidí.
Není tedy překvapením, že dokáží vybrat vhodné jednotlivce, ať už má jít o rybáře, nadšeného Mariupolce či třeba právě ony letušky. Dohady o tom, že se jedná často o stejné osoby, mohou a nemusí být pravdivé. Přesto představa, že by Putina kdokoli vystavil setkání se zcela náhodným občanem, je naprosto nereálná.
Spekulovat se dá o okolnostech pořadu „Návštěva Vladimira Putina v Mariupolu“ prakticky nekonečně. Celkově ale není podstatné ani to, zda a kdo navštívil Mariupol, či kdo hrál nadšené obyvatelstvo. Daleko podstatnější je to, proč se podobné divadlo odehrálo. Vladimir Putin za celý rok nenavštívil bojující armádu a najednou vyrazil právě do Mariupolu. Chvíli před ním se ve městě objevil i Sergej Šojgu, který je na podobné návštěvy také velmi skoupý.
V podstatě se ale nabízejí pro načasování různé důvody. Vladimir Putin po roce válčení nemůže vykázat nějaký hmatatelný úspěch. Mariupol obklíčil hned na začátku, jeho dobývání zabralo další měsíce. Nicméně i přesto se stal největším městem, které Rusové dobyli. Putin tak může ukazovat pozitiva ruské okupace oproti ukrajinské moci. Kremelská propaganda tuto linii vehementně prosazuje. Putin neměl moc kam jinam jet.
Kreml ovšem nedělá nic jen tak. Pro ukázky vzkvétajícího Mariupolu plně postačovala osoba ministra obrany Šojgua, kterému by alespoň zvýšila pošramocený rating. Přesto byla z nějakého důvodu nutná postava Vladimira Putina. Reportáž téměř jistě mířila do samotného Ruska. Motivem mohly být nadcházející prezidentské volby, kterých se Vladimir Putin bude s vysokou mírou pravděpodobnosti účastnit. Volby budou v březnu 2024, není tedy tolik od věci zahájit kampaň už nyní. Tomu by odpovídala zvýšená aktivita jeho cest.
Ačkoli se může zdát, že Putinovi může být nějaká popularita zcela jedno, protože volby ukáží takový výsledek, jaký si bude přát, ani v ruském systému to neplatí zcela jednoznačně. Již jmenovaná FSO pro Putina, respektive prezidentskou administraci, sestavuje průzkumy veřejného mínění. Ty jsou neveřejné, netušíme tak, co přesně ukázaly. Ale nebylo by ani divu, kdyby zaznamenaly růst pochybností o tom, zda celá válka proti Ukrajině stála za to. Ukazovat, že Rusko vytváří pro okupovaná území ráj na zemi a že tedy je válka vrcholně morálním aktem, by jistou logiku dávalo. Návštěva Burjatska, ze kterého pochází velká část padlých, podobný pohled podporuje.
Druhou variantou je příprava na případnou ukrajinskou ofenzivu a možnou další vlnu mobilizace. Ta první nepřinesla zrovna nadšení, nicméně se podařilo její efekty nivelizovat. Pozvánky k „upřesnění údajů“ na vojenské komisariáty vypadají z hlediska dalších odvodů více než podezřele. Propaganda typu „kdo se vyhýbá mobilizaci, nechce dobro pro Rusy“ bude téměř jistě mířit tímto směrem. Navozovat atmosféru morální povinnosti je její součástí. Případná ukrajinská ofenzíva, která je očekávaná právě směrem na jih, by tak mohla probudit ruskou ochotu bojovat. A to i v oblastech, kterých se válka zatím příliš nedotkla.
Pochopitelně, máme jen málo jistot v tom, co vlastně Kreml, respektive prezidentská administrace v čele s šedým kardinálem ruské politiky Sergejem Kirijenkem (ale nezapomínejme třeba i na bohemistu Alexeje Gromova, zodpovídajícího za propagandu), zamýšlela. Se stoprocentní jistotou se ale dá vyloučit verze, že se v hlavě Vladimira Putina po více než roce zrodil zájem o osudy obyvatel Mariupolu. Správnou otázkou tak není zda a kdo, ale proč.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!