Nemá cenu se divit nelogičnostem v ruském příběhu, typu rukama Čečenců a Dagestánců a prostřednictvím íránských zbraní bojujeme – slovy pomateného Dugina – křesťanský boj proti Antikristu zosobněném pravoslavnými Ukrajinci; Armén Lavrov a Tuvinec Šojgu vykřikující, aby se zbytek světa nepletl do války mezi dvěma slovanskými národy apod. Režimy tohoto typu nakonec vždy do té či oné míry sklouznou k personalismu. Dokonce se to stalo i nacistům, což byl pravděpodobně ideologicky nejdůslednější režim, jaký se kdy podařilo vystavět.
Putinův režim je naopak dokonale ideologicky prázdný, v zásadě gangsterský; jediná ideologie je síla a recipročně ochota se jí podřídit. K tomu můžete být klidně fialový s bílými puntíky. Režim rád přijme do jednoho týmu vykroucené gay aktivisty typu Antona Krasovského, i pološílené chalífy typu Kadyrova, kteří tu první skupinu nahání jako zvěř. Stačí ochota políbit prsten.
Hitlerovy asijské kotrmelce
V roce 1936 Hitler prohlásil Japonce a Číňany za „čestné Árijce“ a složil jim chvalozpěv: „Nikdy jsem nepovažoval Číňany a Japonce za méněcenné. Patří ke starobylým civilizacím a já bez mučení přiznávám, že jejich dávné dějiny jsou lepší než ty naše.“ Po útoku na Pearl Harbor se Čína formálně připojila ke Spojencům a 9. prosince 1941 vyhlásila Německu válku. V odvetě nacisté uzmuli Číňanům status čestných Árijců a v Německu začalo jejich pronásledování. Japonci si naopak tento status udrželi do konce války.
Helmuth Wilberg, generál Luftwaffe a míšenec 1. stupně, byl v roce 1935 Hitlerem na popud Hermanna Göringa prohlášen za čestného Árijce. Hitler prohlásil Finy a Maďary za čestné Árijce. Turci byli také prohlášeni za čestné Árijce a Turecko mělo s Německem po dlouhou dobu neutrální až vřelé vztahy. Ačkoli nacisté zpočátku prohlašovali turkické národy za méněcenné vůči Árijcům, tento postoj se změnil na podzim 1941, kdy se nacisté vzhledem k problémům při invazi do Sovětského svazu pokusili využít protiruské nálady tamních turkických národů. ‚Turecko zůstalo po většinu války neutrální a nedodrželo dohodu o dodávkách chromitu Německu, namísto toho jej prodávalo, stejně jako sušené ovoce a tabák, do Spojených států a Británie. Hitler nicméně obdivoval Turecko pro jeho genocidu původních netureckých obyvatel – hovořil o svém obdivu k „vyhlazování Arménů“ mladoturky a v roce 1941 podepsal s Tureckem smlouvu o přátelství – Turecko se nakonec v roce 1945 narychlo připojilo ke spojeneckému úsilí. Kdo teď sledujete chování Erdogana, můžete si všimnout, že je to letitá tradice.)
Amín al-Husajní, Palestinec a muftí britského mandátu v Palestině, získal od nacistů status čestného Árijce, ačkoli Hitler považoval obyvatele Dálného východu a Arábie za „poloopice“. K titulu al-Husajnímu pomohl jeho sžíravý antisemitismus a kompatibilní snažení vyhladit Židy.
Stephanie von Hohenlohe, židovsko-rakouská princezna a špionka nacistického Německa, byla Heinrichem Himmlerem prohlášena za čestnou Árijku.
Emil Maurice, Hitlerův první osobní šofér a od počátku člen nacistické strany, narazil v SS na Himmlera, který vyžadoval, aby esesáci měli árijský původ až za rámec Norimberských zákonů. Mauricův pradědeček byl Žid. Himmler ho považoval za bezpečnostní riziko a snažil se ho vyhodit, ale Hitler se starého přítele zastal a v tajném dopise z 31. srpna 1935 požadoval, aby Himmler umožnil Mauricovi a jeho bratrům zůstat v SS a aby byli považováni za „čestné Árijce“.
Sophie Lehárová, manželka skladatele Franze Lehára, byla před svou konverzí ke katolicismu židovka. Hitlerovi se Lehárova hudba líbila a nacisté ji propagandisticky využívali. Po intervenci Josepha Goebbelse získala paní Lehárová v roce 1938 sňatkem status „čestné Árijky.“ To jí nepochybně zachránilo život; během války se ji minimálně jednou pokusili deportovat, což se podařilo zastavit jen díky jejímu statusu.
Helene Mayerová, šermířka německého původu, která byla v roce 1935 nucena opustit Německo a přesídlit do Spojených států, protože byla Židovka, se jako „čestná Árijka“ v německém dresu zúčastnila olympijských her v Berlíně v roce 1936, kde pro Německo získala stříbrnou medaili.
Staral se o maminku…
V neposlední řadě lékař Hitlerovy matky, rodák z Hluboké nad Vltavou Eduard Bloch, požíval ochranu lineckého gestapa. Židovský lékař patřil k nejvyhledávanějším v Linci. V březnu 1907 se dostavila do jeho ordinace Klara Hitlerová, matka Adolfa Hitlera, které diagnostikoval rakovinový nádor. Jelikož nemoc byla neléčitelná, pomáhal alespoň pacientce její utrpení zmírnit. Od 6. listopadu prováděl na Adolfovo výslovné přání každý den náročné a drahé ošetření otevřené rány jodoformem. Klara Hitlerová nakonec zemřela 21. prosince 1907. Přesto mu pozůstalí vyjádřili velké díky. Podle jeho vzpomínek mu tehdy mladý Adolf Hitler stiskl ruku a pronesl: „Budu vám, pane doktore, navěky vděčný.“ Od té doby se už s Hitlerem nikdy nesetkal. Dostal však od něj později písemný pozdrav – pohlednici, kterou sám Hitler nakreslil.
Po anšlusu Rakouska ho navštívilo gestapo. Nekonala se žádná domovní prohlídka, pouze požádali o vydání děkovných dopisů od Hitlera. Dopisy byly zabaveny, Blochovi se ale dostalo u gestapa výsadní pozice. Tajná policie proti němu a jeho rodině nemohla zasahovat. Dokonce s ním musela dobře zacházet, aby neměla potíže s nadřízenými orgány. Byl to jediný Žid ve městě s tímto postavením. Za války nepřestával pomáhat okolí a ukrýval Židy ve své ordinaci. V roce 1940 jemu a jeho rodině bylo umožněno emigrovat do USA.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!