Policie se stala v USA terčem levicových progresivistů, kteří v ní vidí nikoli mocenský nástroj k zajištění pořádku a bezpečnosti občanů, ale především rasistický aparát k potlačování občanských práv barevných menšin. Argumentují jednak policejními statistikami, kde v počtu stíhaných vrahů a lupičů převažují černoši nad bělochy, jednak případy „nepřiměřeného násilí“ policistů vůči černochům, hojně medializovanými v televizi a sociálních sítích. Podívejme se tedy nejprve na nejkřiklavější případ policejní brutality, který nedávno odstartoval masové protestní hnutí v USA, a potom obrátíme pozornost ke statistikám. Objevily se totiž nové skutečnosti…
Aniž bych chtěl dělat advokáta neurvalým jedincům v uniformách, kteří svým chováním pověst policie poškozují, chci poukázat na to, s jakými osobami se policisté převážně setkávají a čeho se od nich mohou nadít. Policii nikdo nealarmuje bez závažného důvodu: někdo někoho ohrožuje, někdo je v nebezpečí, chystá se zločin nebo už k němu došlo. Zločinci (a to především v některých čtvrtích amerických velkoměst, kde se násilný zločin koncentruje) zpravidla nejednají v rukavičkách, zatčení se brání a policisté musí jejich odpor překonávat, tudíž si také neberou servítky.
Nejlépe je to vidět na policejním záznamu ze zadržení ikonické postavy hnutí BLM, George Floyda, nyní zveřejněného britským Daily Mail. Osm minut se ho policisté marně snažili přimět, aby ze svého auta přestoupil do jejich vozu. Veřejnost dosud znala jen záznam, kde mu už policista klečí na krku, což si ovšem Floyd, jak je patrné, svým neuvážlivým odporem vykoledoval. Policisté k násilí obvykle nesahají bezdůvodně – většinou je to reakce na chování druhé strany incidentu. Osoba, která by na policistu dokonce namířila zbraň nebo se pokusila zmocnit se jeho zbraně, podepisuje si sama rozsudek rychlé smrti, protože každý policista ví (a je na to vycvičen), že v takovém případě musí sám být rychlejší. Ne vždy se mu to ovšem podaří; v letech 2015-2018 se počet policistů zabitých ve službě pohyboval mezi 150 až 170 ročně.
Americká levice tvrdí, že Spojené státy jsou systémově rasistické, protože v amerických věznicích je více černochů a Hispánců než bělochů, ačkoli barevné obyvatelstvo tvoří v USA proti bílému menšinu. Spravedlivé by podle jejích představ zřejmě bylo, kdyby zastoupení ras ve věznicích odpovídalo jejich zastoupení v populaci.
Ano, spravedlivé by to bylo za předpokladu, že i kriminalita je v obyvatelstvu rozložena mezi všemi rasami rovnoměrně. Tak tomu ovšem ani zdaleka není. Statistiky ukazují, že více než polovinu všech vražd a loupeží v USA mají na svědomí černoši, ačkoli představují pouze asi 13 % obyvatelstva (mimochodem – drtivá většina jejich obětí jsou opět černoši). Je tedy logické, že před soud a do vězení putují černoši častěji než běloši, a nazývat to rasismem je vědomé matení veřejnosti, což ovšem u levice nijak nepřekvapuje, protože ta spíš než s fakty pracuje s emocemi a fakta si k tomu vhodně přizpůsobí.
Levice horlivě provozuje a propaguje sebemrskačství Američanů za jejich otrokářskou minulost. Nezajímá ji, že z více než 12 milionů afrických otroků zavlečených na americký kontinent pouze asi 3% – mezi 306 000 a 380 000 – jich skončilo ve Spojených státech, zatímco 97% směřovalo do Karibiku a Brazílie. Brazílii to ovšem nikdo nevyčítá, protože jí oproti Spojeným státům celkem není co závidět. Daleko více otroků než do obou Amerik však putovalo do zemí arabských a muslimských, kde s nimi také bylo nakládáno mnohem hůře: muži byli zpravidla vykastrováni a ženy sloužily jako sexuální otrokyně. O tom levice také nechce nic vědět, naopak se muslimského světa zastává. Ameriku nenávidí pro její úspěch a vliv, stejně jako antisemité nenávidí Izrael pro jeho úspěch a vliv. Proto vítá a podporuje chaos, od kterého si slibuje poražení Trumpa a republikánů v listopadových volbách.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!