Antonin Scalia (1936–2016) byl mnohaletým soudcem Nejvyššího soudu USA a pilířem zdravého rozumu při rozhodování tohoto klíčového orgánu americké moci. Byl katolík, ale v roce 1997 byl požádán, aby se při připomínce Dne obětí holocaustu ve washingtonském Kapitolu věnoval hrůzám dějin ve světle budoucnosti. Jeho slova se ukázala jako děsivě prozíravá…
Byl poctěn a také dojat tím, že on, jako osoba nežidovského původu, má k židům promlouvat o tragédii nepředstavitelných rozměrů.
Vzdělání nestačí
„Nejsem žid, jsem křesťan, a věřím, že antisemitismus v křesťanstvu pomohl přichystat půdu pro šílenou tragédii, kterou vykonali národní socialisté. Jako mladý jsem navštívil Dachau a později i Osvětim a nikdy nezapomenu na dojem, který na mě tato místa udělala.“
Scalia však zdůraznil, že nestačí si jen připomínat holocaust. Spíše je podle něj potřeba označit druh společnosti, která holocaust vymyslela a provedla.
„Jediné poselství, které chci dnes předat, je, že vám unikl ten nejděsivější aspekt toho všeho, pokud si neuvědomíte, že se to stalo v jedné z nejvzdělanější, nejprogresivnější a nejkulturnější zemi na světě.“
Německo počátku 20. století, bylo světovým lídrem umění, vědy, jeho univerzity byly jedny z nejslavnějších, a přesto ani to všechno nezabránilo k postupnému prosazení nacismu, a co je na tom nejvážnější, německé školství se stalo jedním z hlavních pilířů nacionálně socialistické politiky.
„Podíl celého resortu školství, a pedagogů především, na vzestupu nacismu v Německu, je pro mne osobně o to aktuálnější, že v těchto dnech vybíráme pro mé nejmladší dítě tu nejlepší vysokou školu.“ „Američtí rodiče“, pokračoval Scalia, „dnes kladou velký důraz na to, co se vyučuje v těchto akademických institucích, ale hrubě opomíjejí ostatní aktivity, které se tam provozují.“ Ty jsou, podle Scalia, pro rodiče bohužel jen druhořadé.
Holocaust, tvrdil Scalia, je dobrou příležitostí připomínat důležitost předávání morální moudrosti, a právě to musí mít američtí rodiče na mysli když přemýšlí o intelektuální budoucnosti svých dětí.
Co měl soudce Scalia na srdci, je jasné. Ke vzdělanosti nerozlučně patří morální vyspělost – k čemu nám jsou nekonečné zástupy bakalářů, inženýrů a magistrů, pro které je zlo dobrem?
A co Hamás?
Pokud sledujeme záběry z amerických univerzit, z demonstrací v Londýně, Berlíně, Paříži, ale i v Praze, vidíme především studenty, kteří v těch nejlepších případech pouze nereflektují zvěrstva spáchaná Hamásem a v těch horších případech dokonce oslavují vraždění Židů.
Obhajoba vraždění dětí propalestinskými studenty pod záminkou dekolonizace Gazy, která je však samostatná v podstatě od roku 2006, kdy Hamás vyhrál volby, znamená několik bizarních a demagogických závěrů.
Předně, že vraždění je ospravedlnitelné – dá se zdůvodnit a omluvit, vraždění nemusí být špatné, existuje i spravedlivé vraždění (jenže vražda je vždy jen vražda, tedy vážný zločin).
Druhým problémem je mravní relativismus i na straně pedagogů, kteří v souvislosti s podporou Hamásu (najednou…) hovoří o svobodě slova.
K tomuto neodpustitelnému morálnímu selhání velké části akademiků amerických univerzit a jejich studentů, musíme též poukázat na akci rabína Ari Bermana, prezidenta Yeshiva University, který zmobilizoval více než 100 amerických univerzit, které už 26. října a bez jakéhokoliv „ale“ odsoudily akci Hamásu.
Proroctví soudce Antonina Scalia je tak až mrazivě aktuální: ruku v ruce se vzděláváním, musíme našim studentům předávat i morální zkušenosti. V opačném případě nás tito studenti mohou dost nemile překvapit. Reakce naší pokrokové mládeže na masakr Hamásu nechť je toho jasným důkazem.
Soudce Scalia a jeho doba
Na obrázku vidíme oddaného římského katolíka a soudce Nejvyššího soudu USA Antonina Scalia (1936–2016). Soudcem byl od roku 1986, kdy ho nominoval prezident Ronald Reagan, a zůstal jím až do své smrti.
Je popisován jako jeden z nejvlivnějších právníků dvacátého století a jako jeden z nejdůležitějších soudců v historii Nejvyššího soudu USA.
V roce 2018 ho Donald J. Trump vyznamenal medailí svobody (Presidential Medal of Freedom), což je nejvyšší civilní vyznamenání USA (spolu s zlatou medailí Kongresu).
Nino, jak se soudci říkalo, se oženil v roce 1960 s Maureen McCarthyovou, s níž měl devět dětí.
Synové Eugene a John, jsou právníci, Eugene navíc zastával v letech 2019–2021 v Trumpově vládě funkci ministra práce, předtím ve vládě George W. Bushe byl v letech 2002–2003 hlavním právním zástupcem práce Spojených států. Eugene se občas dostane jako advokát také před Nejvyšší soud USA.
Další ze synů, Paul Scalia, je katolickým knězem, momentálně zastává úřad biskupského vikáře.
Matthew Scalia, absolvent West Pointu a plukovník americké armády ve výslužbě, momentálně pracuje jako ředitel dopravní společnosti Williamsburg Area Transit Authority.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč
500 Kč
1000 Kč