Pokud Západ donutí Zelenského k akceptaci manželství homosexuálů – i přes zjevný odpor většiny ukrajinské veřejnosti – bude to pro ukrajinský národ urážkou. A nedalo by se to nazvat jinak než ideologická kolonizace, která zneužívá současné závislosti Ukrajiny na vládách USA a EU.
Za zvuku fanfár a k překvapení mnoha pozorovatelů přistály na stole prezidenta Zelenského stejnopohlavní sňatky. A to uprostřed války… Online petice za stejnopohlavní manželství nashromáždila více než 25 000 podpisů, což je počet, od kterého se ukrajinský prezident musí předmětem petice zabývat a dát na ni odpověď. Tvůrkyně petice poukazuje na nejistoty válečného období a také na rodičovství osob stejného pohlaví, které se stávají motivací k její prosbě. Ta zní:
V této době může být každý den tím posledním. Dejte lidem stejného pohlaví příležitost založit rodinu a mít k tomu oficiální dokument. Potřebují stejná práva jako tradiční páry.
Jedna petice za druhou
Není to ovšem jediná petice, kterou musí Zelensky řešit. Existuje snaha zrušit zákaz vycestování ze země pro dospělé muže (do věku 60 let). Tento návrh byl odmítnut. Další peticí byla ta za přesun veškerého vzdělávání do online prostředí a to až do konce války. Ani tento návrh nebyl přijat. Navrhován je i zákaz ohňostrojů a veškeré zábavní pyrotechniky. Ten je z pochopitelných důvodů podporován a byl dodán příslušnému vládnímu orgánu ke zvážení. Na prezidentském stole jsou i další petice, včetně té žádající odstranění sochy Kateřiny Veliké, kterou by měl nahradit gay porno herec. Krok, o kterém navrhovatelé tvrdí, že by vyslal „jasný signál, že Ukrajina podporuje LGBT komunitu.” . Člověk se až diví, zda jsou takové petiční akce brány vážně.
Je to jen mediální senzace? Mohl by prezident Zelensky prosadit sňatky osob stejného pohlaví svým nařízením? Nevidím cestu, jak by k tomu mohlo dojít. Manželské právo, v současnosti platné na Ukrajině, zakazuje změnu ústavy. Ta manželství popisuje jako „založené na svobodném souhlasu ženy a muže“. Byl by takový Zelenského krok plivnutím svému krutému ruskému protějšku do tváře? Naprosto. Je Zelensky pod tlakem Bidenovy administrativy, aby za zbraně zaplatil touto “kulturní laskavostí”? Možná. Byl by tento ústupek americké a evropské ideologické kolonizaci políčkem do tváře moudrosti vlastního lidu? Rozhodně.
Co si myslí Ukrajinci?
Existuje dělící čára, která vede střední Evropou – od hranice s Baltským mořem, mezi Německem a Polskem až po středomořskou hranici oddělující Francii od Itálie. Evropa je rozdělena – téměř doslova – v tom, zda mají dva muži nebo dvě ženy právo se vzít. Tato linie se od vypuknutí pandemie a ruské agrese na Ukrajinu příliš neposunula. Obě události totiž nasměřovaly pozornost k naléhavějším záležitostem. V některých zemích došlo k pokroku směrem k rovnému zacházení s registrovaným partnerstvím. Méně však k přijetí formalizovaných sňatků. Ukrajina však spadá daleko na východ od této dělící čáry.
Z nejnovějších poznatků World Values Survey, uznávaného mezinárodního výzkumného projektu, známého svými opakovanými měřeními, velkým množstvím vzorků populace a kladením identických otázek napříč celou zemí, se rychle dozvíme o ukrajinském národě toto: v roce 2020 proběhlo na Ukrajině opakované měření a data odhalují kritické názory na homosexualitu a manželství osob stejného pohlaví v míře, kterou jsme ve Spojených státech neviděli už desítky let.
Respondenti byli nejprve dotázáni, zda jim vadí představa homosexuálů jako sousedů –
rozdělení názorů bylo asi 50/50. Údaje z průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu nedávno ukázaly, že podíl Ukrajinců, kteří mají „negativní pohled“ na LGBT komunitu se od roku 2016 snížil z 60 procent na 38 procent. Co se ale o mnoho nezvýšilo, je „pozitivní názor“. Místo toho narostla lhostejnost. Odvozování podpory manželství osob stejného pohlaví z mlhavých názorů na skupiny obyvatel a sociálního odstupu je přinejmenším nemoudré.
Názory se zostřují ve věci, zda-li je homosexualita „ospravedlnitelná“, což byla otázka položená respondentům společně se sérií 18 dalších „úkonů“ (jako je krádež, daňové podvody a politické násilí). Takto položená otázka odkazuje spíše k chování než k sebeidentifikaci a její zařazení do takového seznamu naznačuje cosi negativního, což není ideální strategie měření. Ukrajinci byli kritičtí: 42 % z nich uvedlo, že homosexualita není „nikdy ospravedlnitelná“ ve srovnání s méně než dvěma procenty, kteří tvrdili, že je „vždy ospravedlnitelná“. Necelých 12 % uvedlo některou z odpovědí na polovině 10 bodové škály, ukazující spíše k „ospravedlnitelná“. To není zrovna zvučné schvalování homosexuality. Relevantní informací tady je, že předmětem zmiňované petice není osoba – bližní a jeho, její důstojnost a práva, ale státní sankcionování a schvalování vztahů osob stejného pohlaví.
Pojďme dál k věci. WVS se ptala i na téma rodičovství osob stejného pohlaví, téma které uvádí také petice. WVS se dotazovala respondentů na míru jejich shody s prohlášením: „Homosexuální páry jsou stejně dobrými rodiči jako jiné páry.“ Tady existuje zvýšená míra respondentů, kteří nechtěli vyjádřit svůj názor: 20 % uvedlo, že neví. Ostatní měli jasný názor: 26 % silně nesouhlasilo, 30 % jednoduše nesouhlasilo a 12,5 % ani souhlas, ani nesouhlas. Souhlasilo pouze 8,5 % a silně souhlasilo jen něco málo přes dvě procenta, že homosexuální páry jsou stejně dobrými rodiči jako jiné páry.
Jaké to jsou výzkumy?
Proč jsem stále přesvědčen, že existují rozdíly mezi matkami a otci a rozdíly v dopadech jejich vztahů na děti, které vychovávají. Protože údajný „konsensus“, že děti z domácností stejnopohlavních párů na tom nejsou jinak než děti z domácností tvořených mužem a ženou – zejména z manželských rodin – je sociální konstrukt. Příběh „žádných rozdílů“ dětí ze stejnopohlavních párů a z párů opačného pohlaví, stojí na dvojici opakujících se jevů v publikovaném výzkumu: (1) jsou za nimi jen malé a nereprezentativní vzorky populace (2) používají analytické strategie, které zaručí všechno, ale hlavně, motivované výzkumníky, kteří dokáží „vysvětlit“ ty otravné základní pozorovatelné linky rozdílů mezi dětmi z domácností stejnopohlavních párů a domácností, které tvoří muž a žena.
Na základních rozdílech totiž záleží. Je důležité, co se stane před řídícími proměnnými. Budování statistických modelů, které mají skrýt rozdíly, se nazývá p-hacking. To je běžná, ale problematická praxe. Studie z roku 2020 na více než 1,2 milionu dětí v (gay-friendly) Nizozemsku, kde bylo primárním mediálním sdělením, jak jsou rodiče stejného pohlaví lepší než rodiče opačného pohlaví, nicméně odhalila, že 55 % dětí žijících ve stejnopohlavních párech – z nichž velká většina byly páry žen – zažily rozchod rodičů. Zatímco to stejné zažilo “jen” 19 % dětí v párech, které tvořili muži a ženy. „Kontrola“ nestability v zájmu poukázání na výhody rodičů stejného pohlaví je běžnou statistickou praxí. Často však klamavou.
Alternativní analýzy jsou proto vždy dobrým nápadem. Například zeditovaný výzkum z roku 2020 – zkoumání tří národně reprezentativních souborů dat ze Spojených států a Kanady – odhalil, že přítomnost dětí měla tendenci páry opačného pohlaví stabilizovat, a naopak destabilizovat páry stejného pohlaví. Míra rozchodů byla 43 % u párů stejného pohlaví, ale pouze 8 % u párů opačného pohlaví. Její autoři se shodují a uvádějí, že „nestabilita rodičů je důležitým faktorem, skrze který jejich sexuální orientace ovlivňuje výsledky dětí.“ Odvážných sociologů ochotných se na tom shodnout je však málo…
Ideologická kolonizace
Pokud se na Ukrajině stanou sňatky osob stejného pohlaví realitou, přeskočí tak zájmy Itálie, České republiky, Polska, Maďarska a všech jejich východních sousedů, kde takové uspořádání neexistuje. Byl by to produkt prezidenta toužícího potěšit agresivní západní kulturní imperialisty, kteří dnes spojují příznivce manželství, jako svazku muže a ženy s Vladimirem Putinem.
I když se může zdát, že manželství osob stejného pohlaví je svatým grálem bojovníků za práva LGBTQ, tak tímto hra nekončí. Slouží jen jako předmostí, ze kterého se snaží jít dál a rozvrátit dimorfní chápání pohlaví – muž a žena. Nejen manželství je totiž pokrokovými silami považováno za sociální konstrukt, ale i samotní „muži“ a „ženy“, kteří manželství tvoří.
Zajištění svobody na Ukrajině zůstává záslužným činem. Přivedení ruského vedení k odpovědnosti za cílení vojenských útoků na civilisty a za další zvěrstva je nutností. Ale využívání závislosti Ukrajiny na vládách USA a EU k ideologické kolonizaci, s naprostou absencí podpory místních lidí – to rozhodně není ctnostné. Je to zlomyslné. Pokud je válka na Ukrajině i skutečnou kulturní válkou, válkou o „demokracii a ukrajinskou kulturu, minulou i současnou“, udělal by prezident Zelensky dobře, kdyby zachoval to, co si jeho vlastní lidé chtějí zachovat. A tím je struktura a význam manželství, které je samotným srdcem společenské reprodukce a kontinuity národů.
Mark Regnerus je profesorem sociologie na Texaské univerzitě v Austinu a vedoucím pracovníkem v Ústav pro studium rodiny a kultury v Austinu.
Text vyšel 18.7. 2022 na Public Discourse
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!