Prolomit ticho

Jedním z prvních kroků Viktora Orbána poté, co se dostal v roce 2010 po osmileté odmlce k moci a zahájil to, co sám nazývá změnou režimu, bylo, že výrazně redukoval počet ministerstev. Několik postů bylo sloučeno do kolosu s názvem Ministerstvo lidských zdrojů, z většiny ministrů jsou dnes státní tajemníci. To je i případ Tristana Azbeje, bývalého diplomata, který ve vládě plní poměrně netypickou úlohu. Šéfuje úřadu na pomoc pronásledovaným křesťanům a jeho agendou jsou lidé, kteří o Maďarsku možná nikdy neslyšeli. Při návštěvě maďarského premiéra v Bílém domě se o jeho práci pochvalně vyjádřil i Donald Trump. Může enfant terrible Evropy dělat něco lépe než ostatní?

Státní sekretář pro pomoc perzekvovaným křesťanům, co si pod tím představit?

Náš úřad vznikl v roce 2016 rozhodnutím maďarské vlády. Bylo to průkopnické rozhodnutí v tom, že sice existují neziskové a církevní organizace, které se problematice perzekvovaných křesťanů věnují, Maďarsko se však jako první země na světě k této agendě přihlásilo zřízením samostatné vládní agentury. Jsme součástí maďarské vlády, ale působíme za hranicemi Maďarska, ať už v bezprostřední pomoci ohroženým křesťanům nebo v mezinárodním lobbingu s cílem prolomit mlčení, které kolem tohoto tématu panuje.

Váš nadřízený je přímo Viktor Orbán, byl to jeho nápad?

Spadáme pod Viktora Orbána, konkrétně pod úřad premiéra, ne pod ministerstvo zahraničí, jak by se asi dalo čekat. Není tajemstvím, že nápad nebo motivace vzešla z jedné konference pořádané v létě 2016, již se zúčastnilo několik vládních představitelů včetně premiéra a vyslechli si svědectví blízkovýchodních a afrických křesťanských lídrů, kteří je informovali o neuvěřitelném rozsahu strádání tamních komunit. Na základě těchto šokujících skutečností premiér rozhodl o vzniku úřadu na pomoc pronásledovaným křesťanům.

Někdo by mohl oponovat, že ve světě trpí mnoho lidí, tak proč právě křesťané?

Západní kultura má dvojí morální povinnost pomáhat křesťanům. Máme skupinu, která je nejpronásledovanější na světě a v některých zemích na Blízkém východě a v Africe čelí násilí genocidních rozměrů, to nás čistě z humanitárního hlediska nemůže nechat klidné. Zároveň jde o lidi, kteří jsou našimi bratry, když ne ve víře, tak jsou nositeli židokřesťanských kořenů. První křesťanské kultury existovaly v severní Africe, je to kolébka naší civilizace. Chtěl bych zdůraznit, že křesťanům pomáháme explicitně, ne exkluzivně. Když někde vznikne s naší podporou nemocnice nebo škola, je to vzepětí pro celou oblast a všechny její obyvatele bez ohledu na náboženství. Dále má Maďarsko jako každá země své humanitární projekty, které nejsou zaměřeny nábožensky. My stojíme mimo ně, navzájem si nekonkurujeme.

Jakým způsobem pracujete, jak si vybíráte projekty, které podpoříte, protože předpokládám, že máte limitovaný rozpočet.

Naše činnost je založená na úzké spolupráci s tamními církvemi a náboženskými společnostmi. Vybudovat tuto síť kontaktů byl první a nejtěžší úkol, bez ní bychom nemohli fungovat. Je všeobecně známo, že nejbrutálnější útlak křesťanů je v Severní Koreji, ale nemáme tam nikoho, s kým bychom se mohli spojit a distribuovat pomoc. Když pomáháme, tak si nemyslíme, že víme všechno nejlíp, ptáme se na jejich potřeby, co je nejpalčivější problém. Naší vlajkovou lodí je program Hungary Helps, který se zaměřuje na jednak na pomoc v akutních situacích, jako když křesťané prchali před Islámským státem nebo prchají před Boko Haram, tak jim zajišťujeme základní pomoc jako potraviny, ošacení, přikrývky, a jednak na dlouhodobější projekty, zde s návrhy přicházejí oni. Maďarsko je malá země, která není moc bohatá, ale pomoc v těchto oblastech je také mnohem levnější záležitostí než v Evropě. Máme zkušenost, že za dva miliony eur jsme v Iráku opravili celé městečko.

O co přesně šlo?

Chaldejské město Telskoff v severním Iráku, před válkou mělo asi jedenáct tisíc obyvatel, téměř všichni uprchli po vpádu Islámského státu v roce 2014. Když byly jejich jednotky poraženy, zůstalo po nich město duchů plné prázdných zničených budov. S naší pomocí se do města se vrátil život, opravili jsme stovky domů, v nichž dnes žije většina předválečných obyvatel. Celkem se z třinácti set uprchlých rodin vrátilo zpátky tisíc. Telskoff je dcera Maďarska, jak lidé město přejmenovali. Všechno za méně než dva miliony eur. Existují odhady, mimochodem vypracované organizacemi George Sorose, o tom, kolik stojí integrace jednoho migranta v Evropě. Za stejnou cenu v Iráku postavíte domy pěti rodinám.

Kdybyste to měl posoudit z hlediska rozpočtu, kam dáváte nejvíce prostředků?

Je to právě na výstavbu a rekonstrukci bytových jednotek, nemocnic, škol a chrámů. Na Blízkém východě, ale i v Africe, momentálně v Nigérii a Kongu. Telskoff je pro nás vzorový projekt v tom, že se dá udělat mnoho za málo peněz. Na druhém místě je zajišťování pomoci v krizových situacích a starost o uprchlíky, ať už v Libanonu nebo v improvizovaných táborech v Nigérii. Poslední dva roky máme stipendijní program, poskytujeme stipendia blízkovýchodním a africkým křesťanům na maďarské univerzity, jedinou podmínkou je, že se po ukončení školy vrátí domů. Děláme i jednorázovou pomoc, kdy jsme například posílali peníze na Srí Lanku po teroristických útocích, na opravy poničených kostelů.

Moje drobná zkušenost s pomocí Africe je taková, že nejhorší je humanitární pomoc směřovaná vládami k vládám. Spolupráce s místními církvemi funguje?

Naše klíčové zásady jsou přímost a otevřenost. Nemáme zprostředkovatele, komunikujeme přímo s těmi komunitami, přímo adresujeme pomoc, přímo dohlížíme na využití prostředků, nejsme závislí na mezinárodních agenturách ani na místních vládách, nemáme s tím další administrativní náklady. A upřímnost spočívající v tom, že se nemusíme obtěžovat s politickou korektností a pokrytectvím, které opanovalo tento prostor…

Máte problémy, že mluvíte tolik o křesťanech?

Hodně politických hráčů se snaží popřít nebo umenšit rozsah pronásledování křesťanů, lze říct, že naším důrazem na křesťany se protivíme západnímu liberálního konsensu. Opakovaně se s tím setkáváme na mezinárodní aréně, kdy je nám vytýkáno, že bychom neměli hovořit o křesťanech, ale o pronásledovaných náboženských skupinách.

Jak si ten protitlak vysvětlujete?

Podle mě jsou to důvody ryze ideologické. Skutečnost, že křesťané čelí perzekuci ve více než osmdesáti zemích světa naráží na falešný narativ, že křesťanství je agresivní náboženství, že je opresivní. Druhý důvod je, že většina těch zemí je většinově muslimská a je zapovězeno uvažovat o islámu v těch kategoriích, v jakých titíž lidé uvažují o křesťanství.

Možná má logiku, že země, které se už nechápou jako křesťanské, nevidí důvod pomáhat křesťanům přednostně nebo víc než jakékoliv jiné skupině.

Ano, nelze přehlédnout, že Evropa opustila svou křesťanskou identitu, ale toto jde dál než prostý fakt, že křesťané jsou dnes jen jednou z mnoha náboženských skupin i v Evropě, že být praktikující křesťan je menšinový fenomén i v Maďarsku. Jsme svědky antikřesťanského sentimentu jako poslední akceptovatelné formy diskriminace a intolerance v Evropě. My jako maďarská vláda říkáme, že s tím nesouhlasíme a je to nepřijatelné. Nikdy nebudeme skrývat nebo se stydět za to, že jsme tím, čím jsme dnes, díky židovství a křesťanství.

Maďarsko někdy čelí kritice kvůli přístupu k lidským právům…

Někdy? Jste laskavá! (smích)

Dobře, tak často. Když pak mluvíte o trpících křesťanech, může to vypadat jen jako alibi pro nepomáhání migrantům v Evropě. Není na tom něco?

Od roku 2015 jsme nepřetržitě kritizováni za dodržování platných mezinárodních dohod, za to, že chráníme vnější hranici Evropské unie, přesně jak nám to ukládají smlouvy. Migrační vlna v roce zasáhla Maďarsko tak, že k nám přes Srbsko nelegálně přišlo čtyři sta tisíc osob, kteří překročili několikeré hranice a z valné většiny neměli zájem požádat v Maďarsku o azyl. To, že jsme vybudovali fyzickou bariéru a začali trvat na dodržování nějakých pravidel, z nás udělalo černé ovce. Maďarsko přijímá uprchlíky, kteří jsou uprchlíky podle práva. Pokud jde o ekonomickou migraci, myslíme si, že má být legální a kontrolovaná. Existuje právo na azyl, neexistuje právo vybrat si, kde budu žít, abych zlepšil své životní podmínky. Taková snaha je pochopitelná, ale její naplnění není lidským právem. Naopak lidé v Maďarsku a napříč Evropou mají právo být ochráněni před tímto masivním přívalem migrantů.

Které státy sdílejí zájem o křesťany, a kde jste narazili na to, že je to tabu?

Vytvořit mezinárodní aliance bylo náročné. Naším prvním spojencem byla přirozeně polská vláda, s níž máme společný pohled na řadu otázek. Už jsme zahájili první maďarsko-polské projekty jako sirotčinec v Sýrii – vedený křesťany, nejen pro křesťany. Naší velkou nadějí je nicméně současná americká administrativa. Po nástupu prezidenta Trumpa došlo k určitým změnám, k větší otevřenosti, měli jsme několik přínosných schůzek, mimo jiné jsem se setkal s Jaredem Kushnerem, který projevoval živý zájem o naši problematiku. Sdíleli jsme s nimi své zkušenosti, v prosinci jsme podepsali memorandum s americkou vládní agenturou pro mezinárodní rozvoj s cílem koordinovat pomoc na území zasaženém řáděním islamistů, brzy ohlásíme první dva projekty v Iráku. Hledáme spojence, kde se dá. Maďarsko nechce mít status „osamělého obránce křesťanství“, spíše aby se ostatní země inspirovaly.

A méně příjemné zkušenosti?

Setkali jsme se s tím u několika západoevropských vlád, v Bruselu a na mezinárodních fórech, že se jim nelíbilo, že mluvíme jmenovitě o pronásledování křesťanů. Ta podrážděnost mívá stejné ideologické základy, argumentace je vedena v tom duchu, že máme mluvit o perzekuci náboženských, etnických a sexuálních menšin. Připustit, že je tu násilí vedené vůči křesťanům, protože jsou křesťané, je něco, co vyvolává odpor. Některé promigrační vlády také při každé možné příležitosti nabízí řešení formou organizování migrace, což považujeme za nejhorší možné a nevěříme v jejich humanitární úmysly, vidíme za tím snahu získat levnou pracovní sílu. V dlouhodobém horizontu to není výhodné ani pro domácí obyvatelstvo, ani pro migranty. Představitelé křesťanů na Blízkém východě a v Africe se snaží udržet lidi na místě, opakují, že potřebují mladé muže. Řešením genocidy starobylých křesťanských komunit rovněž není příchod do Evropy, ale jejich zachování a zajištění prosperity. 

S jakým přístupem se setkáváte od vlád v zemích, kde působíte?

My s nimi přímo nespolupracujeme, respektujeme jejich autoritu a snažíme se pro ně být transparentní, to považujeme za naši povinnost. Některé muslimské vlády samy usilují o zachování svých křesťanských menšin, za všechny mohu zmínit egyptskou vládu s prezidentem Sísím, která vyvíjí velké úsilí na ochranu Koptů. V některých zemích nemůžeme počítat s takovou podporou, ale snažíme se to řešit prostřednictvím dialogu a bilaterálních rozhovorů. Vysvětlujeme svůj přínos pro celou společnost.

Když zmiňujete egyptského prezidenta, na Západě kritizovaného za přístup k lidským právům, nepodporují blízkovýchodní křesťané právě tento typ vlád silné ruky?

Necítím se být mluvčím blízkovýchodních křesťanů, nemám k tomu od nich žádné pověření ani kvalifikaci, ale z mého pozorování a rozhovorů vyplývá, že blízkovýchodní křesťané opravdu preferují autoritářské vlády, které je spíše ochrání, před nábožensky orientovanými vládami, byť s demokratickou legitimitou. Stabilita a bezpečnost na prvním místě. 

Tristan Azbej (40)

Narodil se maďarským rodičům v Paříži, má francouzské a arménské kořeny. Čtyři roky žil v USA, na Virginia Tech získal doktorát z geověd. Byl aktivní v mládežnických organizacích Fidesz-KDNP, pracoval jako poradce parlamentní frakce a v kanceláři premiéra Viktora Orbána, čtyři roky působil jako maďarský diplomat v Izraeli. Je ženatý, otec tří dětí.

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč