Antický lupič, jehož lože vstoupilo do řeckých bájí, měl utkvělou představu, že každý člověk má být stejně dlouhý jako jeho postel. Moderní dogma rovnosti je založeno na stejném principu, píše ekonom Murray Rothbard.
Murray Rothbard z rakouské ekonomické školy považoval levicové ideje rovnostářství za velké nebezpečí pro svobodnou společnost. Před třiceti lety na toto téma napsal:
(Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor)
Jak si vysvětlíme současné téměř všeobecné uctívání svatyně rovnosti, které dosáhlo takové úrovně, že prakticky přehlušilo ostatní cíle nebo principy morálky?
Báje o Prokrústovi
Uctívání rovnosti je opravdu velmi nedávnou záležitostí v lidské historii. Mezi filozofy nebo významnými mysliteli tato myšlenka před polovinou 18. století v podstatě neexistovala. Pokud ji někdo zmiňoval, byla předmětem výsměchu a obav. Hluboce antihumánní a násilná podstata rovnostářství byla objasněna v klasické řecké báji o Prokrústovi.
Proslulý lupič z Attiky požádal kolemjdoucí pocestné, aby si lehli do jeho postele, a když byli příliš dlouzí, usekl jim části nohou, které vyčnívaly, a naopak krátkým lidem nohy natahoval. Proto dostal jméno, které by se dalo přeložit jako Natahovač.
Rovnost neexistuje
Jednoznačnou odpovědí na otázku, zda rovnost existuje v reálném světě, musí být, že neexistuje, a jakákoli snaha o zavedení rovnosti povede jenom ke groteskním následkům Prokrústova lože. Prokrústés se prostě snaží dosáhnout své šílené estetické představy, že každý člověk má být stejně dlouhý jako jeho postel.
A přitom tento antiargument, že ideál rovnosti nepotřebuje žádné ospravedlnění, je všudypřítomný mezi rovnostáři. Argumentem váženého ekonoma z chicagské univerzity Henry Simmonse, kterým obhajuje progresivní daň z příjmu, je fakt, že shledal rozdílný příjem „nesporným zlem”.
Profesor Nisbet napsal již před desítkami let, že „ideál rovnosti bude převládající myšlenkou po zbytek 20. století ve všech kruzích zabývajících se filozofickými otázkami veřejné politiky”.
„V minulosti měly jednotící ideje náboženský základ. Rozhodně existují náznaky, že ideál rovnosti dostává dnes v mnoha myslích podobný svatý nádech a stává se dogmatem.”
Rovnost v čem?
Ale při bližším zkoumání dospějeme k otázce, co vlastně má být předmětem rovnosti. Starší klasická odpověď říkala, že peněžní příjem. Ale to není tak jednoduché. Má se jednat o rovný příjem na osobu, nebo na domácnost? Pokud žena nepracuje, má se příjem na rodinu zvýšit? A dále: není majetek stejně důležitý jako příjem?
Pokud má osoba A a osoba B každá příjem 50 tisíc dolarů na rok, ale osoba A má navíc majetek v hodnotě milionu dolarů, zatímco osoba B v podstatě nic, jejich stejný příjem sotva odráží rovnost ve finanční situaci. Ale pokud je osoba A daněna více, protože má více majetku, není to extra daň za skromnost a vůli spořit?
Výchova dětí státem
I kdyby se příjmy a majetky vyrovnaly, jak budou vyrovnány rozdíly mezi lidmi v jejich schopnostech nebo vlastnostech? I když budou mít rodiny stejně, bude mezi nimi rozdíl. Není to, abychom použili notoricky rovnostářský termín, nefér, že se každé dítě narodí do jinak kvalitní rodiny? Nemá dítě z kulturní a vzdělané rodiny neférovou výhodu oproti dítěti z nefunkční domácnosti?
Rovnostář proto musí obhajovat, což mnozí komunisté dělají, aby stát převzal výchovu dětí od narození.
Donucovací mechanismus
Když se podíváme na rovnostářské hnutí, nalezneme první praktický, když už ne logický, rozpor. Jeho obhájci nepocházejí z řad chudých a utlačovaných, ale jsou to profesoři z Harvardu a dalších prestižních univerzit. Může být důvodem pocit viny? Ale velmi málo z nich se vzdává svého majetku, postavení nebo prestiže. Spíše naopak. Opájejí se pocitem vznešené morálky, do které se zahalili.
Rozluštěním této hádanky může být mýtus o Prokrústovi. Protože žádní dva lidé nejsou v žádném ohledu stejní nebo sobě rovní, znamená zajištění rovnosti trvalou nadvládu elit vybavených devastující donucovací silou, jejíž metody budou připomínat Prokrústovo lože.
Proto anglický filozof Antony Flew říká, že „Prokrústův ideál je nejatraktivnější pro ty, kteří doufají, že v budoucnosti budou hrát prominentní nebo výnosnou roli v rovnostářském donucovacím mechanismu.”
Převzato ze syrzdarma.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!