Expozitura FBI ve virginském Richmondu vydala interní zprávu, která v rámci popisu rizik a hrozeb varovala před „radikální tradicionalistickou katolickou ideologií“.
Jak se v dokumentu uvádí, FBI má v úmyslu chránit Američany před „bílou nadvládou“, o které se domnívá, že našla domov u katolíků, kteří preferují latinskou mši. Dokument vybízí k snahám o získání informačních zdrojů z řad příslušníků katolické církve, a to především osob „RTC“. Nová zkratka z protiteroristického slabikáře znamená „radikálně tradiční katolík“.
Zprávu v lednu zveřejnil bývalý agent FBI, Kyle Seraphin, který byl vloni v červnu z agentury odejit bez udání důvodů. Neoficiálně to mělo být proto, že si otevřel účet u Trumpovy sociální sítě Truth Social a sympatizoval s politickými názory tamní komunity.
Vezměme to pěkně od začátku
Abychom se lépe zorientovali v nových oblastech zájmů FBI, musíme si stručně povyprávět něco o Druhém vatikánském koncilu z let 1962–1965, který proměnil Římskokatolickou církev nejvíce za posledních několik století – určitě nejvíce od dob zahájení katolické reformace v polovině 16. století.
Koncil byl svolaný papežem Janem XXIII. a mj. zásadně změnil liturgii. Tato změna je důležitá pro náš příběh o FBI, neboť katolíky, kteří tuto koncilní změnu nepřijali, označujeme obecně za (západní) „katolické tradicionalisty“ praktikující latinskou mši, kteří neuznávají papežskou politiku Jana Pavla II. a následně samozřejmě ani Františka. Vytýkají jim ústupky, které z Církve udělaly jednu z mnoha charitativních organizací, které však otlouká o hlavu každý a všechno. Tradicionalisté tvrdí, že papežové opustili dva tisíce let tvrdě budované mocensko politické pozice do takové míry, že ztratili vládu i nad tak jasnými společenskými aspekty, jako jsou hlavní katolické svátky, které po nich ovládly světské vlády a škodlivé móresy.
Možná že lépe, než poučováním o změnách katechismu Církve, si můžeme změnu, kterou římskokatolická církev prošla po roce 1965, představit na konkrétním výjevu ze života, který znají všichni. Tedy jak katoličtí profesionálové a laici, tak lidé mimo Církev.
Tou nejviditelnější změnou Církve po Druhém vatikánském koncilu, je dominance ekumenického hnutí – všechna křesťanská náboženství jsou Církví stavěna na stejnou roveň a stala se tak vlastně pro římské katolíky přijatelná (měla by být). Katolicismus už nestojí nad ostatními náboženstvími, nýbrž patří do stejné kategorie jako všechna ostatní – splývá v jediný pluralistický pohled se spojovací dominantou postavy Ježíše Krista. To s sebou nutně nese i změnu hodnotících požadavků na dobrý život, protože, je-li podle katolických vůdců katolická víra stejně dobrá, jako všechny ostatní, je otázkou, proč vyznávat právě katolicismus a nebýt raději anglikánem nebo pravoslavným křesťanem – mělo by to ekumenicky vyjít na stejno.
Pro přihlížející mimo církve mohou tyto křesťanské spory působit pedantsky a malicherně, nicméně existují a mají své logické důvody. Tyto důvody nejsou zdaleka jen kulturní (jiný kalendář, jiný kontinent), nýbrž jsou z hlediska věrouky principiální. Aniž bych měl ambici vyčerpávajícím způsobem tyto odlišnosti popisovat, musí být každému jasné, že nemůže jít o maličkosti.
Katolíky, kteří mají nekatolické křesťany za heretiky a odpadlíky z pravé víry a závěry Druhého vatikánského koncilu neuznávají, FBI ve Virginii označuje správně za katolické tradicionalisty. Ti v rámci vyznání víry lpí na „… Věřím v JEDNU, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev …“, což odříkává i dnes římský katolík každou neděli v kostele.
Tradicionalisté svou kritikou však míří výhradně do řad své Církve – tu chtějí vrátit zpět na správnou cestu a vnější okolí Církve je v tomto případě ani tak moc nezajímá. Tradiční katolík totiž nebude chystat bombové útoky – jediné nebezpečí, které od něj hrozí, je modlitba růžence navíc…
Problematika nedenominace
Zaměření virginské FBI na tradiční katolíky je tedy popravdě poněkud úsměvné a vlastně také tragické, protože pokud se FBI domnívá, že nebezpečí přichází právě odtud, pak je jasné, že u FBI selhávají základní mechanismy hodnocení bezpečnostních hrozeb a rizik.
Na obranu FBI, jako z části bezpečnostní divize Demokratické strany USA, však nutno podotknout, že konzervativní křesťané, včetně tradičních katolíků, tvoří základní volební elektorát Republikánské strany USA a zejména Donalda Trumpa. Je v tomto případě pro mne sociologicky velmi zajímavé, jaká panuje shoda u „heretických“ křesťanů a tradičních katolíků, pokud je řeč o Donaldu Trumpovi (heretik káže nebo přijímá bludy = kacíř).
Tyto společné politické preference v podání amerických konzervativců, a lhostejno zda protestantů nebo katolíků, jsou přesto zajímavé jen zvenčí. Uvnitř panuje daleko vyšší míra svornosti, které je třeba xnásobně menší český národ schopen jen dvakrát za 30 let (revoluce 1989 a Nagano 1998).
Nedenominační křesťan je člověk, který se sice považuje za křesťana, ale neuznává žádné doktríny nebo tradice – nemá žádnou konkrétní denominaci, a místo toho má svůj vlastní soubor přesvědčení a praktik. Zejména v USA se eviduje mnoho nedenominačních církví, což pochopitelně zavání více sektářstvím, než institucionalizovanou církví tak, jak jí vnímáme my v Evropě. Jednou z velmi rozšířených nedenominací je ale také víra, že křesťanství nemůže být rozděleno do různých denominací.
Typickou americkou nedenominaci si můžeme představit, jako společenství křesťanů, kteří hledají flexibilnější a inkluzivnější církev, tedy prostředí, které bude v podstatě shovívavější k jejich nedokonalostem. To je však v příkrém rozporu s katolickou, ale i obecně křesťanskou naukou o tom, jaký člověk má být a k čemu má směřovat: člověk by se měl snažit o maximální přiblížení se k Boží dokonalosti, když vedle života světců je takovým vzorem osoba a život Ježíše Krista. Pakliže nedenominace vede k odklonu od tohoto vzoru, je pak otázkou, zda ve skutečnosti jde ještě o křesťanskou církev.
Ale to jsme až příliš odešli od zprávy virginské FBI, která chce rozbíjet společenství tradičních katolíků v USA tím, že si podvodem získá přízeň některých z nich, aby pak na své bratry a sestry donášeli, zda náhodou nechtějí znovu zaútočit na Kapitol, či Bílý dům.
Kdo je radikál?
FBI podle zprávy zahájila vyšetřování „radikálních tradicionalistických“ katolíků a jejich možných vazeb na „krajně pravicové bílé nacionalistické hnutí“. Jinak řečeno, každý komu se líbí mše svatá v latině a ne v jazyce „obyčejných lidí“, může být vyšetřován jako radikál – jako třeba vyznavač islámu.
(Problematika militantního, a v naší židokřesťanské kultuře cizího islámu, je především policejní. Plnohodnotně praktikovaný islám je v rozporu nejen s našimi kulturními normami chování, ale především s normami trestními. To se u tradičních katolíků říci v žádném ohledu nedá. I ten nejtradičnější katolík neporušuje při praktikování svého náboženství společenské normy. Naopak katolické ctnosti jsou i světskými ctnostmi. To se ale o islámu zodpovědně říci nedá.)
Autoři zprávy FBI citlivě rozlišují mezi „tradičními katolíky“, kteří prostě jen preferují tradiční latinskou mši a učení před Druhým vatikánským koncilem, a lidmi označovanými jako RTC, kteří zastávají „extrémističtější ideologické přesvědčení a užívají násilnickou rétoriku“.
Každý, kdo si zprávu FBI přečetl, musel dojít k závěru, že jednak existují dvojí tradiční katolíci, z nichž jedni jsou ti nebezpeční, a jednak že má FBI nějaké důkazy o extremistické a násilné rétorice uvnitř katolické církve. To je jistě průkopnická novinka.
Je třeba poznamenat, že tento dokument byl zkontrolován a schválen k vydání hlavním (nejvyšším) právním oddělením FBI. Zdroje byly přísně kontrolovány a tak neexistuje riziko, že by zpráva mohla být stranicky zaujatá nebo trpěla jinými podobnými vadami, říká kolektiv autorů.
Zavádějící zdroje
Tomu však odporují přílohy zprávy. Jako jeden ze zdrojů zprávy je zde uváděna skupina, která aktivně a veřejně vystupuje proti tradičním katolíkům. Jde o organizaci SPLC, která se vyjma promlouvání katolíků zabývá právy amerických černochů a homosexuálů. Právě SPLC velice nevybíravě a agresivně tvrdí, že tradiční katolíci jsou semeništěm antisemitismu v Americe.
Dalším zdrojem zprávy FBI je server Salon, což je levicový plátek, který to navíc o sobě sám tvrdí. Texty Salonu jsou v podstatě extrémistické. Používá výrazy typu „válka proti náboženské pravici“, „křesťanský nacionalismus“, atd., a třeba tento článek určitě stojí za přečtení.
Dalším ze zdrojů zprávy FBI je server The Atlantic. Tam je šéfredaktorem Jeffrey Goldberg. Jde o dvorního tlumočníka Baracka Obamy. Zformuloval za Obamu tolik myšlenek, že je otázkou, zda není pravým Obamou právě Goldberg. Přečíst si můžete třeba tento článek, aby bylo jasno, z čeho FBI vlastně čerpala .
Nepřátelé zastánců práv na potrat = Nepřátelé FBI?
Zpráva FBI také obsahuje několikrát sousloví „právo na potrat“, což je samo o sobě politická fráze, která a priori předjímá, že potrat může resp. má být právem.
(Na provedení potratu může v některém ze států USA vzniknout právo, ale v tomto případě jde o policejní zprávu, která má odkrývat extrémistické tendence a nikoliv se stavět za jednu z několika politických pozic týkajících se potratů. Americká společnost je v otázce potratu dlouhodobě rozdělena a měl být tedy použit termín, který je obsahem nestranný.)
Zpráva tedy k něčemu, co je bezesporu špatné, přidává slovo „právo“, jakoby existovalo a podprahově čtenáře z řad výkonných agentů FBI tím vybízí, aby se zaměřili na ty, kteří jsou nepřáteli zastánců práv na potrat (a ne jen ty, kteří porušují zákon).
V tomto směru novináři připomínají případ z loňského 23. září, kdy k jednomu z domů v Kintnersville, v pensylvánském Bucks County, přijelo v 6:45 hod. patnáct policejních vozů, z nichž vyskákali nejméně dva tucty ozbrojenců ze zásahové jednotky SWAT, aby namířili zbraně na hlavu Marka Houcka (48) a pak ho zatkli před jeho manželkou a sedmi dětmi. Manévr FBI všem sousedům naznačil, že Mark Houck je minimálně sériový vrah nebo přinejmenším tajný agent čínských komunistů.
Obviněni však znělo úplně jinak. Marka Houcka odvlekla FBI spoutaného v řetězech a za pláče jeho dětí kvůli obvinění z porušení zákona o svobodném přístupu k potratovým klinikám (FACE act), čímž měl spáchat těžký federální zločin.
Jde o zákon Billa Clintona z roku 1994, který zakazuje, aby osobě, která chce zabít své dítě, bylo v tomto bráněno za použití fyzické síly, vyhrožování fyzickou silou nebo fyzickou překážkou nebo zastrašováním. Pro zákon tenkrát hlasovalo i sedmnáct republikánů.
Mark Houck se měl dopustit zločinu tím, že 13. října 2021 dvakrát strčil do Bruce Lova, jednoho z mužů doprovázejícího ženu na potrat, za což mu hrozilo odsouzení maximálně k jednomu roku vězení a k pokutě nejvýše 100.000 USD.
Houckovi však pro jeho předchozí bezúhonnost objektivně hrozil pouze peněžitý trest. Vzhledem k intenzitě prohřešku měl být také nanejvýš na místě pokutován, věc neměla být řešena v trestním řízení a už vůbec neměl být zatýkán pětadvaceti policisty brzy ráno ve svém domě třináct měsíců po incidentu za pomoci pancéřovaných vest, balistických přileb, balistických štítů a beranidla.
„Nebyli byste tady, kdyby vládl v Bílém domě Trump“, řekl tenkrát Mark Houck policistům. Mark Houck byl však v pondělí 30. ledna 2023 porotou ve Philadelphii jednomyslně zproštěn obou federálních obvinění (další podobnosti o případu si můžete přečíst zde).
Pouhý omyl? Rozhodně ne!
Zprávu FBI o nově zaměřeném hnízdu extrémismu, které se skrývá ve větvích tradičních katolíků, musíme dávat tu důležitost, jakou má. Není možné ji bagatelizovat, přestože jí FBI mezitím stáhla a prohlásila, že „nesplňuje naše náročné standardy“. Nejde totiž o omyl, či špatnou práci, kterou objevil sám systém FBI a sám systém FBI jí také napravil. FBI by tuto, či jinou zprávu, která je právním základem sebevědomé práce řadových agentů, používal dál – pokud by nebyla odhalena – dál by oficiální zdroje FBI Američanům tvrdily, že federální policie ctí ústavní práva Američanů. Nectí. FBI špicluje slušné Američany, zajímá jí, koho volí a chce, aby volili někoho jiného. FBI je zaujatá, straní jedné z politických stran a je tak nedůvěryhodná.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme