Proč jsem letos na Národní nešel…

Policejní kordon svírá studentskou demonstraci na Národní třídě stále těsněji. Pořádkové síly vzápětí začaly studenty bít, zraněno bylo přes 560 lidí.
 
Dilema, zda na Národní s rouškou nebo bez, jsem vyřešil. Letos jsem na korzo nešel. Jít na místo, kde nejde držet rozestup dvou metrů, se bez roušky nesmí. Zákony v demokracii máme dodržovat. Ale jít na Národní zrovna 17. listopadu s nasazenou rouškou se mi taky nechce. Přinejmenším esteticky – je to proti smyslu svátku. Svátku svobody. Svátku, který národ osvobodil od strachu. Svátku, kdy na lidské tváři máme poznat, jestli má člověk radost nebo vztek. 
 
Jinak na Národní položili květy, zdá se, všichni. V rouškách – dokonce i Okamura. Přišli politici, VIPs i bývalí estébáci. Vlastně je to dobře – aspoň symbolicky tím dávají najevo, že se k odkazu 89´ hlásí. Jako každý rok dorazil i Václav Klaus. Jako jediný roušku ostentativně neměl. Kritizují ho, asi zaplatí pokutu. Musím ale říct: pro mě sympatické gesto. Disent, který v moři frází volá po diskusi!
 
Nic proti rouškám přitom nemám. Naopak. Na jaře jsme je šili, roznášeli a nosili jako neegoistický způsob, jak chránit nejen sebe, ale i druhé. Jako způsob, jak pro řešení krize udělat něco zdola, když si vrchnost neví rady. Přesně v duchu odkazu 89´. Dokonce jsem „masky“ propagoval a FB mi graf, který jejich účinnost dokazoval, zcenzuroval. Tehdy proti byla i WHO a EU. Teď už je to jinak. Masky prosazuje Biden, Brusel, OSN, proti jen Trump. Rouška jako symbol kulturní války….
 
Pirátský šéf dnes řekl, že musíme dokončit revoluci. Že se máme mít jako na Západě. Ale kde na Západě. Jako v Portlandu? V Lyonu? V Bruselu? Mají se tam opravdu líp? Koronakrize ukázala hned dvojí problém Západu. Za prvé, v porovnání s Asií máme potíž s autoritami a sebeorganizací společnosti. A za druhé, jsme zranitelní a ve strachu o svou bezpečnost příliš kompromitujeme svobodu, která nám dala civilizační náskok. Dohromady je to rizikový koktejl.
 
Koronavirus je trochu jako bolševik. Šíří strach. Dominuje veřejné sféře, ale vleze vám i do soukromí. Zákeřně útočí na slabé a zranitelné. A především – omezuje svobodu volby a podvazuje aktivitu lidí, která generuje bohatství společnosti. Právě tady bychom si měli připomenout odkaz 89´. Nepodlehnout strachu! Neztratit svobodu!

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS, která je členem skupiny Evropských konzervativců a reformistů.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!