V prvních dvou dílech (zde a zde) jsem psal o povinné solidaritě a o problému glajchšaltizace, tj. sbližování národních praxí, které migrační pakt způsobí. Nyní se podíváme na to, jak EU nehodlá nechat snad žádný prostor pro tvrdší přístup členských států k vyřizování žádostí o azyl.
Migrační pakt obsahuje na řadě míst příkazy k dodržování základních, tj. lidských práv migrantů, a k „politickému“ dohledu progresivistických agentur EU prošpikovaných aktivisty. Dohlížet budou také politické neziskovky.
Jenže lidská práva už dávno nejsou garancemi pro původní Evropany, ale zadními vrátky pro neřízenou migraci. Smyslem zmínek o základních právech a dohledu agentur EU, dokonce místy i agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR), je zabránit „zlobivým“ členským státům v případných pokusech o přísnější přístup k migrantům.
Tato metoda se už osvědčila. V právních předpisech, kterými se řídí FRONTEX, se vliv lidskoprávní agendy natolik rozšířil, že FRONTEX hranice Evropy brání už jen na papíře. Na všechno tam dohlíží lidskoprávní politruci a poradní fórum, ve kterém zasedají politické neziskovky.
Tento „politický“ dohled je přítomen i v současných předpisech. S migračním paktem však významně posílí. Migrační pakt se proto nakonec stane významně měkčím, než vypadá na papíře a než je nám prezentováno evropskými elitami.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
