Žádná jiná evropská země si po klimatické konferenci v Paříži v roce 2015 nestanovila tak ambiciózní cíle přechodu k takzvané bezemisní ekonomice jako Francie. Po osmi letech se ale ukazuje, že francouzský plán má vážné trhliny, a to zejména z jednoho důvodu. I když má Francie podobně velký potenciál k využívání větrné energie jako sousední Německo, ve skutečnosti realizuje jen zlomek svých možností. Důvody jsou podle odborníků víc ideologické než technické. Podporovatelé „jádra“ se totiž k větrným a dalším obnovitelným zdrojům zpravidla staví velmi skepticky.
Francie je evropská jaderná velmoc, která takřka 70 % své energetické spotřeby pokrývá ze svých jaderných elektráren. Problém je ale v tom, že francouzský jaderný zázrak je z většiny postaven v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy v zemi rychle za sebou vyrostlo 34 reaktorů, a to mimo jiné jako odezva na světovou ropnou krizi.
Francouzi jsou na svou tehdejší prozíravost a vybudovaný jaderný program velmi hrdí, ovšem (jak se dnes ukazuje) velmi zanedbali nutnou obnovu svému civilního jaderného parku. Důsledkem je fakt, že nejstarší elektrárny dosluhují, což je spojeno s častějšími odstávkami a přerušením provozu. Jedině tak mohlo dojít k tomu, že jadernou Francii v zimě zachraňoval od totálního nedostatku elektřiny import z „protijaderného“ Německa.
Francouzská vláda sice loni ohlásila ambiciózní plán výstavby šesti a výhledově ještě dalších osmi nových reaktorů, tyto plány jsou však hudbou budoucnosti. A to velmi nejistou. Důkazem je zpoždění výstavby třetího bloku na jaderné elektrárně Flamanville, který měl být původně spuštěn už v roce 2013, ovšem dokončen není dodnes. Vláda doufá, že se blok podaří spustit v příštím roce.
Vzhledem k tomu, že výstavba nových reaktorů se s výjimkou Číny prodražuje a zpožďuje prakticky ve všech zemích, spoléhat na rychlou obnovu svého dosluhujícího jaderného parku Francie se stoprocentní jistotou jednoduše nemůže. Musí se tak poohlížet i po jiných možnostech a zdrojích.
To také francouzská vláda udělala. Prezident Emmanuel Macron oznámil, že do roku 2035 by se měl ve Francii snížit podíl spotřeby energie z jaderných zdrojů na 50 %, přičemž více než třetinu by měly do té doby pokrýt obnovitelné zdroje.
Proti větru
Jenže tento plán se neukazuje jako příliš realistický, a to hned z několika důvodů. Jednak není úplně jisté, jak rychle se Francouzům podaří po zkušenostech z Flamanville budovat nové reaktory, jednak (to je jisté už dnes) velmi „hapruje“ plánovaný rozvoj takzvané obnovitelné energetiky.
Francie byla v roce 2020 jedinou zemí Evropské unie, které se nepodařilo splnit zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na úroveň, kterou si sama stanovila. Místo slíbených 24 %, se země dostala pouze na 19 %. A to hlavně z toho důvodu, že Francouzi, s nadsázkou řečeno, nemají rádi vítr.
Ačkoliv vláda naplánovala stavbu řady rozsáhlých větrných parků na pevnině i na moři, projekty prakticky všude narážejí na odpor obyvatel a byrokracii. Příkladem může být kuriózní spor s armádou, o kterém informoval loni v prosinci server Politico.
Generální ředitelka sdružení větrné energetiky France Énergie Éolienne Pauline Le Bertreová uvedla, že jednou z největších překážek rozvoje využívání větrné energie v zemi je francouzská armáda. Ta podle ní fakticky zakázala „větrné farmy na 45 až 47 % francouzského území kvůli vojenským a leteckým předpisům“.
Le Bertreová tvrdí, že na základě armádního zákazu nemohou být turbíny umístěny v okruhu 30 kilometrů od radarových zařízení v obavě z rušení signálu. A takzvaná větrná lobby marně tlačí na armádu, aby své radarové systémy po vzoru jiných zemí (např. Dánska a Velké Británie) modernizovala tak, aby této možné hrozně předešla. „Armáda ale na rozdíl od zahraničí nemá zájem tento problém řešit,“ uvedla Le Bertreová.
Příliš krásná země pro větrníky?
Přístup armády však není zdaleka jediným problémem jaderné energetiky ve Francii. Proti stavbě nových turbín se bouří jak ekologové a zemědělci, tak mnoho místních obyvatel. A byrokracie takovému odporu nahrává.
Podle společnosti WindEurope trvá novým francouzským projektům výstavby větrných turbín u pobřeží šest až osm let, než se kvůli zdlouhavým povolovacím procesům vůbec rozběhnou. A podobné je to na pevnině. V mnoha případech mají Francouzi pocit, že „jejich země je příliš krásná na to, aby byla zohyzděna větrnými elektrárnami“.
Odborníci ale uvádějí ještě jeden možný důvod velmi odtažitého vztahu Francouzů k větrné energetice. Andreas Rüdinger, expert na energetickou transformaci z francouzského think-tanku IDDRI, vidí příčinu francouzského odporu vůči větrným turbínám spíše v ideologické rovině. Podle něj si řada Francouzů z odmítání turbín vytvořila jakýsi ideologický znak. „Pokud budu stát vpravo, musím být proti větrné energii a zároveň pro jadernou energii,“ uvedl Rüdinger. V tomto ohledu je zřejmě postoj části obyvatel Francie velmi podobný postoji, který zastává také řada „projaderně“ orientovaných Čechů.
Jenže podle francouzské větrné lobby nejde v tomto případě jen o ekologii a snížení emisí, ale o dostatek energie jako takový. I kdyby nové reaktory rostly rekordním tempem a stavby nenabíraly zpoždění jako dosud, stejně vznikne energetická „mezera“, kterou bude třeba vyplnit. A k tomu Francie potřebuje během příštích pěti let minimálně zdvojnásobit kapacitu výroby ve větrných elektrárnách.
Místo toho ale země galského kohouta v plánovaném rozvoji větrné energetiky výrazně zaostává. A to i přesto, že má pro stavbu turbín na moři i na souši stejné a možná ještě lepší podmínky než sousední Německo. V Německu je ale v provozu kolem 30 000 větrných turbín, zatímco v rozlohou větší Francii „jen“ 8 000. „Na překážky narážíme prostě všude,“ stěžuje si na francouzský odpor proti větným elektrárnám Pauline Le Bertreová ze sdružení větrné energetiky.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme