Proč by i ateisté měli mluvit s dětmi o Bohu

„Jako terapeutka se často setkávám s otázkou, proč jsou deprese a úzkosti mezi dětmi a dospívajícími tak časté. Jedním z vysvětlení – téměř jistě tím nejvíce opomíjeným – je klesající zájem o Boha a náboženství.

Důsledky tohoto jevu vidím ve své praxi téměř každý den.

K čemu je to dobré?

A není to jen můj osobní postřeh. Harvardská studie z roku 2018, které se zúčastnilo 5 000 lidí, zkoumala, jak výchova v rodině s náboženským vyznáním ovlivňuje duševní zdraví dětí.

Studie zjistila, že děti, které alespoň jednou týdně navštěvovaly náboženské obřady, dosahovaly vyšších výsledků v měřeních psychické pohody a měly nižší riziko duševních onemocnění.

Týdenní účast na bohoslužbách byla také spojena s vyšší mírou dobrovolnictví, nižší pravděpodobností užívání drog i předčasného zahájení sexuálního života a smyslem pro dosažení stanovených cílů.

Navzdory všem důkazům o tom, že náboženská angažovanost vede k pozitivnímu chování, však podle Gallupovy zprávy došlo ve Spojených státech za posledních 20 let k 20% poklesu návštěvnosti formálních náboženských obřadů. Průzkum American Family Survey v roce 2018 odhalil, že téměř polovina dospělých do 30 let se nehlásí k žádnému náboženství.

Z čistě psychologického hlediska to není dobrý trend.

Milosrdné lži

Nihilismus – víra v nic – je bohatým hnojivem pro úzkost a deprese. Naproti tomu víra v Boha – postavu ochránce, který nás miluje – je neocenitelným zdrojem podpory a útěchy.

Rodiče se mě často ptají: „Jak mám se svým dítětem mluvit o smrti, když nevěřím v Boha ani v nebe?“.

Moje odpověď je vždy stejná:

„Předstírejte to.“

Je mnoho věcí, o kterých se dětem neříká úplná pravda.  Například když se vaše děti dozvědí o tragédii, která se stala ve vašem okolí, řeknete jim, že jim se to nikdy nestane. Nemáme křišťálovou kouli a nemůžeme vědět, že se našim dětem špatné věci nestane, přesto je takto uklidňujeme.

Totéž platí pro víru v Boha a nebe.

I když věříte, že až váš život skončí, vaše kosti se promění v prach a vy odejdete na věčnost, taková víra dětem nepomáhá, jen je děsí a vyvolává v nich úzkost ze smrti a umírání. Víra v dobrotivého Boha a nebe dětem se strachem pomáhá.

Hodný Bůh nebo temná Greta?

V dnešní době rozvrácených rodin, roztržitých rodičů, násilí ve školách a nočních můr v podobě předpovědí globálního oteplování hraje představivost velkou roli v tom, jak se s ní děti dokáží vyrovnat. Je mnohem lepší, když děti využijí svou představivost ke konstrukci něčeho pozitivního – například Boha, kterému na nás záleží – než temné, nihilistické představy, že neexistuje žádný stvořitel a ochránce a že naše existence nemá žádný smysl.

Často se mě také ptají, jak mohou rodiče svým dětem vštípit vděčnost a empatii. Nejlepší odpovědí je opět zapojení do organizovaného náboženství. Všechna tradiční náboženství podporují vděčnost a empatii jako protilátky proti nárokům a sobectví. To jsou základní kameny silného charakteru. Chrání také před depresemi a úzkostmi.

Kromě toho náboženství poskytuje dětem příležitost ke společenství. Pobyt s lidmi, kteří sdílejí jejich víru, může působit jako nárazník proti prázdnotě a izolaci moderní kultury. To je ve světě, kde dospívající mohou mít stovky virtuálních přátel a jen málo skutečných, potřebnější než kdy jindy.

Náboženství také pomáhá učit děti všímavosti, smyslu pro sebeovládání a disciplíně. Vaše malé děti si možná neuvědomují, že vstupují do modlitebny, ale vědí, že když tam jsou, mají se chovat vhodným způsobem. Mají uvolnit své tělo a zklidnit mysl.

Alespoň to zkuste…

Je pravda, že pokud máte k Bohu a náboženství ambivalentní vztah, vaše děti budou pravděpodobně následovat váš příklad.  Pokud však praktikujete náboženství nebo posíláte děti do náboženské školy s vědomím, že je to pro ně dobré, možná překvapíte i sami sebe a získáte z toho něco smysluplného.  Jinými slovy, vaše děti vás mohou přivést zpět k víře. Určitě to stojí za delší experiment kvůli nim i kvůli vám.

Zvažte ještě jeden argument: pokud berete vážně myšlenku, že vaše děti by měly mít možnost svobodně si vybrat nebo odmítnout Boha a náboženství, je třeba, aby byly Bohu a náboženství vystaveny. Jak jinak se budou moci svobodně a informovaně rozhodnout?

Žijeme v soutěživé, stresující společnosti, která si idealizuje materialismus, sobectví a virtuální, nikoli skutečné lidské spojení. Náboženské společenství a víra v Boha jsou proti tomu všemu tím nejlepším lékem.

To, zda se děti rozhodnou pokračovat v náboženské praxi i v dospělosti, nemůžete ovlivnit. Ale dejte jim alespoň šanci věřit v Boha a najít v náboženství útěchu.

Zaslouží si to.

 

Erica Komisar je psychoanalytička a autorka knihy Slepice Nebe nepadá: Vychováváme odolné dospívající v novém věku úzkosti“.

Převzato z Prager University

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!