V týdeníku Echo se Ondřej Šmigol zaměřil na nový film uznávané polské režisérky Agnieszky Holland Zielona granica (v Česku má mít premiéru v říjnu pod názvem Hranice). Připomeňme, že Hollandová je autorkou takových filmů jako Hořící keř o upálení Jana Palacha nebo Pan Jones o mlčení západních elit k ukrajinskému hladomoru. Nyní se ale (jistě nechtěně) stala advokátem ruské politiky zaměření na destabilizaci Evropy.
Film vypráví o dění na polsko-běloruské hranici v roce 2021, kdy se snažily tisíce migrantů jejím překročením dostat do Evropské unie. Dění má sledovat ze tří perspektiv, migrantů, aktivistů a pohraničníků. Snímek je nejspíše umělecky zdařilý. Na filmovém festivalu v Benátkách obdržel zvláštní cenu a dočkal se patnáctiminutového potlesku vestoje. Vše však napovídá (kromě diváků v Benátkách ho ještě nikdo neviděl), že je silně kritický k polskému přístupu během migrační krize a soucítí s utečenci. Oficiální trailer rozhodně vyznívá prouprchlicky.
Není těžké mít soucit s uprchlíky, kteří váží cestu přes půl světa, a zároveň přiznat, že není v možnostech evropských států přijímat minimálně desetitisíce nelegálních migrantů ročně. Jenže krize na polské hranici do tohoto schématu nespadá.
Bělorusové v Iráků a Sýrii verbovali lidi snažící se dostat do Evropy. Ty pak přepravili do Minsku, odvezli na hranici EU a vypustili je. Jasným cílem bylo vyvolat další migrační krizi, podobnou té z roku 2015, a tím spustit všechny společenské problémy, které ji tehdy doprovázely. Film Hollandové se však zřejmě soustředí hlavně na tvrdý postup Varšavy a utrpení uprchlíků.
Kritika ze strany polské vlády je velmi tvrdá. „Během třetí říše Němci produkovali propagandistické filmy, které zobrazovaly Poláky jako bandity a vrahy, dnes na to mají Agnieszku Hollandovou,“ napsal ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro. Ještě ostřejší byly odbory hraniční stráže. Jejich prohlášení ohledně filmu mělo titulek „Jen svině sedí v kině“. Polští pohraničníci si stěžují, že je zobrazuje jako „bezduché psy na řetězu sloužící utlačovatelskému režimu“, zatímco migranty jako „inženýry, lékaře a literáty“. Tvrdí, že přítomnost „žen a dětí byla nevelká“ a součástí taktiky „běloruské hybridní agrese“ a uprchlíci byli „rázní, agresivní a nekompromisní vetřelci“.
Rusové nejsou vybíraví v tom, kdo jim bude dělat užitečné idioty. Na běloruské hranici jim posloužili levicoví aktivisté, kteří protestovali proti postupu polské vlády a snažili se uprchlíkům pomoci. Kdo se tehdy za Varšavu postavil, byla EU, jež poučená předešlou migrační krizí byla ráda, že se Poláci snaží utečence zastavit. Ti je také zastavili, byť za cenu výstavby plotu a občas drsného postupu, kdy polští pohraničníci a armáda vytlačili migranty zpět do Běloruska pomocí obušků, slzného plynu a vodních děl.
Ve vyvolání migrační krize tedy Putin selhal. Evidentně však uspěl v dalším prohlubování příkopů. V Moskvě si zřejmě mnou ruce radostí z nového filmu Hollandové. Kladných recenzí se Hranice dočkala v ruských médiích. Deník Izvestija napsal, že „Polsko se utečencům zdá jako ráj a země zaslíbená“. Na místě však zjišťují, že „je to celé úplně jinak. Pohraniční stráž tyto nešťastníky mučí před zraky celého světa“. Podle Kommersantu snímek odhaluje „realitu současné Evropy, která se opět stala arénou xenofobie a populismu“.
Nicméně zhruba 55 % Poláků podporovalo politiku zatlačování migrantů zpět. A i bývalý premiér a šéf opoziční Občanské platformy Donald Tusk požadoval aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy v souvislosti s krizí, čímž dal najevo, že situaci považuje za vážnou. Většina polské společnosti tak má zřejmě na události opačný názor než Hollandová.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!