Přečetli jsme si: Naděje i strach před další vlnou

V týdeníku Echo se Ondřej Šmigol zamyslel nad mnoha paradoxy současné pandemie ve chvíli sílící další vlny Covidu – proč se v Británii fetišizuje státní zdravotnictví, proč se někde daří očkovat a jinde, jaký důsledek může mít spoléhání na armádu, a konečně kam vede politická polarizace debaty o očkování  v USA…

Velká Británie není stát se zdravotnickým systémem, ale zdravotnický systém se státem. Pokud pochopíme tento fakt, pochopíme i nynější britské panikaření z právě probíhající další vlny koronaviru. NHS, jak se britské zdravotnictví nazývá, je posvátná kráva. Založeno bylo v roce 1948 a je v podstatě posledním pozůstatkem poválečných reforem, které se snažily z Británie vytvořit expanzivní sociální stát starající se o občany „od kolébky do hrobu“ a mytický „Nový Jeruzalém“. I když NHS kvalitativně toho příliš nezměnilo, vlastně šlo o zestátnění a centralizaci poměrně dobře fungujícího soukromého zdravotnictví.

NHS – vždycky špatně

HS prostě není příliš dobré. Katastrofickým scénářem pandemie bylo přetížení nemocnic, obava, že proud nakažených přehltí systém a ten bude muset odmítat i vážně nemocné a zraněné, jelikož pro ně jednoduše nebude místo. Problémem NHS je, že je v podstatě neustále na hranici kapacity a stačí sebemenší krize, aby se ocitlo na okraji kolapsu. Což nastává periodicky uprostřed chřipkového období. „Nemocnice se snaží zabránit krizi v ,nejtěžší‘ zimě v historii NHS.“ „Šéfové NHS bijí na poplach kvůli nemocnicím, které již nyní pracují na 99 % kapacity.“ „Nemocnice NHS mají v zimní krizi přijmout drastická opatření.“ To všechno jsou titulky z listu The Guardian, ne však z nynější pandemie, nýbrž z let 2013, 2017 a 2018.

To je jeden z důvodů, proč Britové s takovým znepokojením sledují rostoucí případy koronaviru, které se v minulém týdnu pohybovaly někde okolo 50 tisíc denně. Dobrá zpráva je, že vakcíny fungují. Zhruba 86 % Britů starších 12 let je naočkováno. Sice nechrání proti nákaze a šíření, ale proti těžkému průběhu. Díky tomu jsou počty hospitalizovaných a zemřelých jen zlomkem čísla ve srovnání s jarními měsíci. Tehdy bylo hospitalizováno s covidem přes 30 tisíc lidí, nyní to není ani sedm tisíc. Vývoj kopíruje nejoptimističtější scénáře, ba dokonce je překonává. Většina expertů se shoduje, že nehrozí, že by covid sám o sobě zahltil nemocnice

Armáda jako poslední naděje?

Vedle Británie vyrostl na kontinentě nový očkovací premiant. Je jím Portugalsko, tomu se povedlo naočkovat 98 % lidí nad 12 let a 86 % z celkové populace. Hlavní zásluhu na tom má admirál Henrique Gouveia e Melo, bývalý velitel ponorky. Portugalsko se potýkalo s podobnými problémy jako většina zemí. Začátek očkovací kampaně byl pomalý, lidé nedůvěřiví. Vláda tak do čela očkovacího týmu povolala vysokého důstojníka.

Admirál pojal pandemii jako válku. Na veřejnosti se objevoval výlučně v polní uniformě. Dospěl k názoru, že pro vybudování důvěry ve vakcínu je potřeba naočkovat vybrané skupiny, ve které má obyvatelstvo důvěru. Proto prosazoval očkování vojáků, lékařů a zdravotních sester před kamerami. Za klíčové považoval, že debatu o očkování se podařilo odpolitizovat a on sám, příslušník ozbrojených sil, byl vnímám jako osoba stojící mimo politické dění.

Což je jedna ze znepokojivých zpráv této pandemie. Armáda v mnoha zemích zůstává poslední složkou státu, která je vnímaná jako apolitická a kompetentní. V Česku se jí dostalo chvály za organizaci národního očkovacího centra, v Británii se nasazení armády stává hlavní odpovědí na nejrůznější postpandemické krize, vojáci například řídili cisterny ve snaze vyřešit problémy se zásobováním paliva. Armádám sice náleží veškerá chvála, ale situace, kdy jsou jedinými funkčními složkami státu, není pro demokracii zdravá.

Polarizované USA

Snad nikde ve vyspělém světě není diskurz kolem covidu a očkování tak toxický jako v USA. Tam dostalo aspoň jednu dávku vakcíny 66 % populace. Zdá se však, že to je strop. Demokraté z toho viní republikány a s nimi spřízněná média. Prý jsou to antivaxeři a šiřitelé fake news, kteří zmanipulovali davy, jež nyní kosí covid. Je pravda, že republikáni jsou nedůvěřivější než demokraté. Například v polovině září průměrná proočkovanost okresů, jež volily Trumpa, byla 39,9 %, zatímco těch, které volily Bidena, 52,8 %. Z etnik jsou nejvíc vůči vakcíně skeptičtí černoši, naočkovat se jich k 18. říjnu nechalo 47 % (přitom je to nejvěrnější demokratický voličský blok). Bělochů je naočkováno 54 %, premianty jsou se 70 % Asiaté.

Z druhé strany se zase z nošení roušky stal jakýsi statusový symbol. Demokraté tlačí roušky všude a neustále. Americká asociace pediatrů doporučila, aby roušky nosily všechny děti starší dvou let. Demokratický guvernér New Jersey Phil Murphy to ve školách opravdu nařídil.

Vlády, jak federální, tak státní, se snaží nízkou proočkovanost řešit příkazy. Zde však demokratické administrativy narážejí na odpor další klíčové skupiny, totiž odborů, kterým se nelíbí možnost vyhazovu za odpírání. Republikáni ve svých státech naopak povinné očkování zakazují, guvernér Texasu Greg Abbott zakázal firmám vyžadovat je po zaměstnancích.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!