Spisovatel Rod Dreher tentokrát na konferenci Mathias Corvinus Collegium v Budapešti přivezl mimo jiné Petera Boghossiana, o jehož odchodu z oregonské univerzity psala i česká média, nebo Joshuu Katze, který aktuálně čelí hrozbě vyhazovu z Princetonu. Drehera při té příležitosti pro maďarský konzervativní týdeník Mandiner vyzpovídal László Bernát Veszprémy.
◉ Pro svou poslední knihu Living Not by Lies, kterou vydalo nakladatelství MCC Press, jste prováděl výzkum ve východní Evropě. Jaké závěry mohou Maďaři vyvodit z vašich knih, když prožili komunistické období svých dějin?
Moji maďarští nebo polští čtenáři by měli pochopit, že to, co nyní zažíváme v Americe a západní Evropě kvůli woke, je jen jinou verzí toho, co oni zažili zde za komunistické totality. Když jsem na Slovensku dělal rozhovory pro svou knihu, jeden slovenský katolický kněz říkal, že je to v některých ohledech těžší než za komunismu, protože za komunismu evangelium prozařovalo temnotu velmi jasným světlem. Teď už světlo sotva bliká.
Ve Spojených státech jsem před šesti lety začal slýchat od lidí, kteří přišli ze střední Evropy a Sovětského svazu a utekli do Ameriky, že „máme pocit, že se vrací starý systém, že se vrací nějaká verze komunismu“. Pro Američany je ale těžké to pochopit, protože tehdy bylo jasné, co sovětská totalita znamená: gulagy, tajná policie, všechny ty hrůzy, které dnes naštěstí nemáme. Ale v této knize jsem se snažil odhalit, co lidé ze sovětského bloku říkají Americe, a snažil jsem se pochopit, co nedokážou vyjádřit, ale cítí ve svých kostech.
Také jsem se pokusil pochopit ideologii woke a její paralely s bolševismem. A myslím, že jednou z nejdůležitějších věcí je, že tato tyranie se podobá spíše románu Aldouse Huxleyho Brave New World než 1984 George Orwella. Jinými slovy, je to tyranie soucitu, terapie. Každý chce být laskavý a soucitný. Tito woke totalitáři využívají přirozené touhy lidí být milí na utlačované, aby jim vzali svobodu: svobodu myšlení a svobodu jednání. Rád bych, aby lidé ve střední Evropě pochopili, že sovětská totalita se vrací ve woke podobě, s mnohem veselejší tváří, s měkčím zevnějškem. Ale stále je to totalita, protože s těmito lidmi nemůžete nesouhlasit.
◉ Jak byste definoval totalitní stát z dnešního pohledu?
Teoreticky je totalitním státem stát, kde je vše zpolitizováno. A může existovat pouze jeden pohled, konkrétní politický pohled. Když jsem byl loni v létě v Maďarsku v rámci stipendia, navštívil jsem ministryni Katalin Novákovou. A před zavedením zákona o LGBT jsme spolu mluvili v její kanceláři. A ona mi řekla, co bude v zákoně, a já na to: „Viděla jsi ten průvod hrdosti v Blue’s Clues?“ Blue’s Clues je známý americký televizní pořad pro děti předškolního věku. Moje děti na něm vyrůstaly, když to byl ještě normální televizní pořad. No, dnes je velmi woke. Loni v létě natočili video, v němž drag queen zpívá na pochodu hrdosti a informuje lidi o různých typech rodin, například o transgenderových rodinách. Nováková tomu nechtěla věřit, ale já jsem řekl: „Ano, děje se to.“ A přijde to sem, pokud se to nepokusíte zastavit.
Protože to je woke totalita: ani děti nemůžeme ušetřit. Ani jejich snídaňové cereálie nemohou být nezpolitizované. Loni v létě jedna společnost na krabice cereálií umístila kvíz na trénování preferovaných zájmen. Taková je povaha totalitarismu.
◉ Mohou sem tyto věci přijít? Nejsou děti z rodin, které zažily komunismus, odolnější?
Doufám, že máte pravdu. Když jsem byl v Polsku, slyšel jsem od starších lidí, že mladá generace už vlastně neví, co komunisté dělali, částečně proto, že rodiče, kteří trpěli za komunismu, chtěli, aby jejich děti začaly znovu bez zátěže totalitní minulosti. Poláci navíc říkali, že jsou zvyklí koukat na Západ, co je správné, co je dobré, kde je svoboda. A tak říkali, že jejich obrana není připravená na to, co přichází ze Západu. TikTok a sociální média jsou nejdůležitějším faktorem při formování světonázoru mladých lidí. Když jsem byl loni v létě ve Slovinsku, přišel za mnou jeden muž. Byl zhruba v mém věku, mně je 55 let. Byl to otec s dvanáctiletou dcerou a říkal: „Chytrý telefon jsme dceři pořídili, když jí bylo 11 let. Rychle navázala kontakt se dvěma americkými teenagerkami v Oregonu. A začaly jí cpát do hlavy všechny ty genderové záležitosti. A naše dcera je teď tak ochromená depresemi a úzkostmi, protože chce změnit pohlaví, nechce chodit do školy a nechce jíst. Otec byl šokován, že i ve Slovinsku se ti zlomyslní Američané mohou dostat k jeho dítěti prostřednictvím smartphone. Pokud se nepodaří vybudovat odpor mezi mladou generací tady ve východní Evropě, povládnou i zde.
◉ Tak si řekněme, co mohou rodiče udělat v praxi.
Jak řekla ve své přednášce americká spisovatelka Katy Faustová: rodiče o tom musí se svými dětmi mluvit mnohem dříve, než by si sami přáli. Většina normálních rodičů nechce se svými dětmi hned mluvit o genderové ideologii, sexu a podobných věcech. Ale musí to udělat, protože se o tom mluví i mimo domov a děti se o tom stejně někde dozvědí.
Rodiče tak dnes musí najít způsob, jak své děti vychovávat a jak správně formovat jejich svědomí a představivost.
Kultura vně rodiny má svůj katechismus, který učí děti náboženství woke. Pokud svým dětem neříkáte, co je pravda, co je dobré, co je krásné, můžete je ztratit. V mé knize je příběh jednoho manželského páru z Prahy, který se snažil vychovávat své děti k lásce k pravdě i za komunismu. Začali tím, že svým dětem četli dobré knihy, dobré příběhy, klasickou literaturu, například Tolkiena, když byly velmi malé. Tyto děti nerozumějí marxismu ani leninismu, ale rozumí Pánu prstenů a smyslu cesty do Mordoru a boji proti zlu.
Tak se tyto malé děti analogicky dozvěděly, že lidé, kteří v noci přicházejí za maminkou a tatínkem a snaží se jim ublížit, to dělají proto, že jejich rodiče jsou součástí „společenství“, které se snaží bojovat proti zlu. To následně utvářelo pohled dětí na svět. Takže když byly starší a podrobněji pochopily, o co v boji jde, měly základ toho, co je dobré a co zlé. Rodina dětem také promítala skvělé americké westernové filmy, aby je vystavila pojmovému slovníku svobody a ctnosti. To je jedna z věcí, kterou mohou rodiče udělat.
◉ Takže nemůžeme dětem koupit smartphone?
Musíme být dostatečně odvážní, abychom se postavili nepřátelské kultuře, například i kultuře smartphonů. Mluvili jsme o tom v MCC: v mé zemi si mnoho konzervativních rodičů myslí, že chápou nebezpečí woke, ale přesto dávají svým dětem smartphony. Musíte být ochotni být neoblíbení u ostatních rodičů ve svém okolí a u svých dětí – abyste je ochránili! V naší rodině jsme dětem nedovolili mít chytré telefony, dokud nebyly starší a neuměly s nimi zacházet. Děti nelze zcela ochránit před vším zlem světa. Nejdůležitější je však chránit je v nejnižším věku. Pak je postupně seznamujte s těmito myšlenkami a technologiemi a umožněte jim získat vnitřní sílu jim odolávat. Pak si se smartphonem poradí.
Rodiče mohou také najít další lidi, kteří sdílejí jejich hodnoty, ať už ve své církvi, nebo ve své komunitě, a vytvořit „společenství ctností“, kde mohou společně vychovávat své děti. Nemusí se pak tolik obávat, že by jejich dítě mohlo vidět pornografii u někoho jiného, protože jeho rodičům na tom tolik nezáleží. Tato solidarita malých skupin je velmi důležitá. Pro svou knihu jsem mluvil se starší polskou ženou, která byla jednou z organizátorek odborového hnutí Solidarita. Řekla mi, že pro mladé lidi je dnes nejdůležitější vytvářet skupiny. Nemělo by jít o politiku, ale o boj proti atomizaci společnosti.
◉ Co máte na mysli, když říkáte „pronásledování“?
Joshua Katz, který je zde také přítomen, musel kvůli svému vyhraněnému postoji opustit Princetonskou univerzitu, kde vyučuje. Princeton je příšerné místo a pravděpodobně ho vyhodí, i když je jedním z nejvýznamnějších vědců ve svém oboru. Na jeho studijních výsledcích však nezáleží. Na ničem nezáleží. Důležité je, že se postavil proti pokusu skupiny profesorů z Princetonu propašovat kritickou rasovou teorii do učebních osnov a umlčet ty, kteří s ní nesouhlasí. Na univerzitě to bylo široce odsouzeno – to je šílenství! A možná už nikdy nikde nedostane práci kvůli zlu woke pronásledování.
◉ Stává se Maďarsko útočištěm pronásledovaných západních intelektuálů?
Mohlo by to tak být. Proto jsem to Peteru Boghossianovi a dalším zde přítomným akademikům navrhl. Boghossian je levičák, ale je proti woke, protože věří ve svobodu myšlení. A byl odejit z univerzity. Řekl jsem si, že Maďarsko má možná díky MCC skutečnou příležitost zaměstnat tyto vynikající americké intelektuály. A jak už jsem řekl, Joshua Katz je jedním z nejlepších odborníků na studium starověkého Řecka a Říma. Dejte jim útočiště a nechte je dělat jejich práci, učit a bádat v oborech, kterým rozumí a které milují.
Toto je jedna z forem pronásledování. Podívejme se na americkou armádu! V posledních několika měsících jsem mluvil s důstojníky, kteří v současné době slouží v armádě nebo kteří ji právě opustili. Woke je vyhání. Protože pokud nesouhlasí s kritickou rasovou teorií nebo ideologií LGBT, nemohou si to jen nechat pro sebe, musí se k woke hodnotám veřejně přihlásit, přidat se, nebo mohou být z těchto institucí a velkých společností vyhozeni.
Ti, kteří se k těmto ideálům nehlásí, nebudou moci dosáhnout profesního úspěchu, což je pro Američany velmi důležité. Proto je odpor proti woke tak malý. Protože většina obyčejných Američanů je schopna číst znamení doby a uvědomit si, že pokud jejich děti chtějí studovat na Princetonu, Yaleu, Harvardu a stoupat nahoru po kariérním žebříčku, měli by této šílené ideologii přitakat. Na této straně světa vládne strach.
◉ Lidé ve východní Evropě si pravděpodobně ještě pamatují komunistické časy, kdy museli skrývat, co si skutečně myslí.
Mladí lidé, kteří nevyrůstali za komunismu, by měli požádat své rodiče a prarodiče, aby jim tyto příběhy vyprávěli. Nejedná se o „stalinismus 2.0“, ale o formu totality, kdy chcete-li být úspěšní v podnikání, musíte složit přísahu věrnosti. Když jsem byl v Polsku, mluvil jsem se dvěma Poláky, kteří pracují v polské pobočce jedné západní nadnárodní společnosti. A oni řekli: „Nutí nás, abychom šli na Pride. Podívejte, jsme katolíci, nemáme nic proti gayům, kteří u nás pracují. Ale nechceme popírat to, v co věříme. Co budeme dělat?“ Řekl jsem jim, že jako Američan jim těžko mohu říkat, co mají dělat, protože já se mohu vrátit ke svému životu v Americe, ale oni musí chránit své rodiny tady a teď. Mohou si tedy promluvit se svým knězem a rozhodnout se, pro co stojí za to obětovat svou práci. Další věc, kterou mohou udělat, je lobbovat u vlády, aby přijala zákony, které by znemožnily to, co tyto společnosti dělají, protože tyto woke západní korporace přicházejí do střední Evropy a chovají se jako kulturní imperialisté: vnucují svá woke dogmata lidem, kteří o to nestojí.
◉ Stává se Maďarsko pomalu lídrem v oblasti těch občanských práv, jako je svoboda projevu?
Loni v létě, když jsem tu byl poprvé, jsem chtěl mluvit s někým z protiorbánovské opozice, s někým, kdo je racionální a kdo by mi vysvětlil protiorbánovské postoje. Tak jsem se s jedním z nich sešel. Mluvili jsme spolu a on řekl, že je proti vládě, protože je pro manželství homosexuálů a adopci dětí homosexuály a vláda je proti tomu. O transgenderu řekl: Nevím, co si o tom mám myslet. Na závěr rozhovoru řekl: Tady v Budapešti si můžu říkat, co chci, a nikdo z vlády mě nebude pronásledovat.
Řekl jsem, že je to velmi zajímavé, protože v Americe můžete o vládě říct cokoli a nikdo vás nebude obtěžovat. Ale kdyby řekl, jak to udělal na začátku našeho rozhovoru, že prostě neví, co si má myslet o trans lidech, jeho studenti by ho napadli před univerzitním pověřencem pro diverzitu a požadovali by jeho vyhazov, a možná by ho vyhodili. A možná by už nikdy nemohl pracovat na univerzitě jen proto, že byl v jedné otázce trochu nejistý. Ptám se vás, kdo je svobodnější? Profesor proti Orbánovi, nebo americký akademik? Pro naivní liberály je stále těžké si představit, jak totalitní je americká akademie.
◉ Je to jen akademická obec nebo i další?
Veškerá moc institucí je v rukou woke. A tak se Amerika, navenek svobodná společnost, může stát totalitou, i když vláda nekontroluje všechno. Protože se zmocnili nejen vlády, ale i univerzit, médií, sportu, armády, práva, medicíny a velkého byznysu. Pokud se všichni řídí stejnou ideologií, jaký je praktický rozdíl mezi takovou společností a totalitou? Amerika má v současné době všechny předpoklady pro systém sociálního kreditu na čínský způsob. Chybí jen politická vůle.
Doufám, že se mýlím, ale obávám se, že v příštích deseti nebo patnácti letech, pokud nedojde ke skutečné vzpouře proti systému, zavedeme systém sociálního kreditu a zdůvodněním bude samozřejmě bezpečnost. „Musíme chránit bezpečnost a bojovat proti rasistickému extremismu.“ Podívejte se na Kanadu! Nyní se setkáváme se zmrazením kreditních karet řidičů kamionů. To je ochutnávka toho, co nás všechny čeká. Zejména od doby, kdy jsme se stali bezhotovostní společností, ale co se stane, když banky rozhodnou, že jste špatný člověk? „Jste rasisté a transfobové, nemůžeme s vámi obchodovat.“
◉ Co proti tomu může udělat jednotlivec, rodič?
Mluvil jsem s jednou maďarskou kamarádkou, která říkala, že i s jejími katolickými přáteli je velmi těžké mluvit o problémech, kterým čelí jako manželka a matka malého syna. Řekla: „Říkám jim, že mám v poslední době problémy s manželem nebo že moje dítě zlobí a já jsem z toho vyčerpaná.“ Okamžitě řeknou: „Rozveď se, dej syna do školky, vrať se do práce, máš právo být šťastná“. Říkám jim: „Počkejte, já jsem šťastná! Miluji svého manžela. Miluji být matkou. Ale někdy je to těžké.“
Řekla, že nechápou, že život je boj. Je to normální součást života, ale nějak jsme věřili – pravděpodobně proto, že nás to učila média – že máme právo nemít v životě vůbec žádné úzkosti. Podíval jsem se na ni a řekl: „To zní, jako bys bojovala za své právo být nešťastná.“ Řekla: „To je ono. Přesně tak. Kde jsi to vzal?“
Ukázal jsem jí 17. kapitolu Huxleyho knihy Brave New World. Tam se John setkává s vládcem světa, který se ho nesnaží přimět ke vstupu do společnosti, jen se ptá: Proč nechceš být součástí naší společnosti, my tě pobavíme, pořád se můžeš bavit. Co se ti na tom nelíbí? A on odpovídá: „Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích.“
„Zkrátka požaduješ právo být nešťastný.“
„Tak tedy ano,“ pravil divoch vzdorně, „požaduji právo být nešťastný.“
Je to velmi hluboký moment knihy, protože taková je povaha dnešní totality. Lidé se tolik bojí ztráty svého pohodlí, svého středostavovského postavení, že raději obětují spravedlnost, obětují svou vlastní integritu, obětují své vlastní zásady, aby si zachovali pohodlí a postavení.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!