Trumfování mezi oběma vládními stranami, kdo více zvýší důchody, opravdu připomíná furiantské přetahování z filmu “Zítra to roztočíme drahoušku”. Dárečky se před volbami dávaly či slibovaly vždy a ani pravice proti tomu nebyla imunní, ale toto už opravdu přesahuje všechny meze. Jako by nestačil půlbilionový deficit. Přičemž místo investic to vypadá, že se ty peníze prostě projedí. A to ještě úplně nevíme, co koronavirus provede se světovou ekonomikou a obchodem.
Řecký model
Situace je daleko horší, než v letech 2009-2010, kdy řádila světová ekonomická krize, což Jiřího Paroubka, který tehdy vedl sociální demokracii, nijak nepřibrzdilo v rozletu a sliboval horem dolem. Myslel si, že volby má v kapse, nad ODS vedl až o deset procentních bodů a slibováním “dárečků” si chtěl pojistit vysoké vítězství. Stal se ale pravý opak. Pravice začala dotahovat a nakonec ve volbách činil rozdíl pouhé dva procentní body, což levici nestačilo k sestavení vlády.
Tehdy Mirek Topolánek správně vsadil na “řeckou kartu” a začal upozorňovat na to, k jak tragickým koncům vede, když se vláda drží Paroubkova hesla, že “státní dluh se nikdy nesplácí”. K jeho smůle právě v té době země filosofů a oliv na vlastní kůži tvrdě pociťovala, že žádný mejdan netrvá věčně a na každého dlužníka jednou přijde vymahač. Drastické škrty, pád platů a penzí o desítky procent, de facto státní bankrot… Tenhle budíček probral i české voliče a hodně z nich si uvědomilo, že čeho je moc, toho je příliš.
Zabránit řecké cestě se stalo vůdčím motivem kampaně pravice. Tehdy naposledy také volby proběhly podle “starých dobrých” způsobů, tedy statusově, kdy lidé volí podle peněženky a toho, zda spíše čekají, že jim stát něco přerozdělí, nebo naopak mají zájem, aby se šetřilo. V letech 2013 a 2017 už ve volbách rozhodovaly pouze emoce, ať negativní, či pozitivní. Což je z principu zcela špatně. Protože, jak napsal T.G. Masaryk, “rozčilení není program,” a jak říkal Karel Kryl, “politikům se nevěří, politici se kontrolují.”
Volba emocemi
V posledních dvou volbách se většina hlasů přidělovala podle toho, kdo má a nemá koho rád. Iracionalita takové volby je zřejmá, protože de facto pomíjí skutečné vlastní zájmy. Když některé skupiny dávají přednost levici, protože jim zajistí veřejné služby, jež by jim spořivá pravice nenabídla, a jiní volí zcela naopak, protože si tak brání vlastní kapsu před hrabivou rukou státu, je to od obou přirozené rozhodnutí. Ostatně vychází z odvěkého dělení lidí na ty, kteří v problémech čekají pomoc od státu, a ty, co se raději postarají sami.
Pravo-levá dělící linie daná rozdílem zájmů je zásadní. Může být v moderním světě překryta jinými či posunuta v důsledku zvyšování životní úrovně a možností moderních technologií. Ale pořád tam někde hluboko je a občan si nakonec, zejména když je zle, musí říci: co mně osobně moje volba přinese? Socialisty volí ten, kdo chce, aby vláda podojila sousedovy krávy a on dostal část mléka. Konzervativní volič chce dojení omezit na nutné minimum. Teď ale nabídka zní, že vláda všechny krávy pobije a svým voličům rozdá maso…
Boj o důchodce
Ano, tohle už je opravdu na krev. Primárně se teď ANO a ČSSD přetahují o penzisty, kteří tvoří nějakých 80 % Babišova elektorátu a podle posledních preferencí mu jen samotné hlasy seniorů bez dalších skupin zajišťují 25 % hlasů a tedy pohodlné vítězství. Lze však čekat, že bitva půjde dál. A že maso se bude krájet podle toho, čí hlas může vláda získat. Notoričtí voliči “demobloku” mají smůlu, ti to prostě zacvakají, jejich krávy půjdou na porážku jako první a zpět nedostanou ani oháňku.
Problém je, že právě ti, na které má zejména ANO největší pifku, jsou jedinými, kteří mohou Českou republiku dostat z maléru. Kam se řítí nejen vinou koronakrize, ale hlavně bezuzdného vládního rozhazování a neschopnosti ony ohromné sumy alespoň rozumně investovat, což by dávalo jakousi šanci ty biliony korun jednou splatit. Spasiteli jsou drobní a střední podnikatelé, tedy třída, která dostává od Babiše jeden kopanec za druhým a na kterou od počátku zaklekává urputněji, než americká policie na delikventy.
Lze čekat, že poučení z epidemie urychlí v západních zemích, a zejména v Německu, proces inovací a zavádění průmyslu 4.0. Což znamená, že se omezí závislost na subdodávkách od pekingských komunistů. Ale i od nás. Pokud jsme za třicet let nebyli schopni podpořit akumulaci domácího kapitálu a budování značek, jež nabízejí finální výrobky, tak teď už je vážně poslední zvonění (vždyť i o tu Škodovku můžeme přijít). Jedinou smysluplnou investicí, kromě vzdělání a vědy, jsou inovace. To ale tato vláda neudělá.
Ty půjčené biliony prostě proletí žaludky těch, co za to výměnou budou ochotni volit levici. A co zbude po trávicím procesu? Ano, to víme všichni… Volby v příštím roce jsou šancí nejen pro Českou republiku, jak se nepropadnout do spirály dluhů a bídy, ale i pro pravici, jak se znovu chopit vesla. Pokud ani nyní nedokáže vést kampaň, která lidi přiměje opět volit podle peněženky – nejen své, ale hlavně svých dětí a vnuků – tak bude definitivně mrtvá.
Na první pohled se zdá, že to má Babiš (ne Hamáček, protože vyšší bere) vyhrané. Vidina bídy ještě více vystraší seniory a on jim o to více nasype, takže mu to s úlevou zase “hodí”. Jde o zdaleka největší voličskou skupinu, takže by to na vysokou výhru mělo stačit. Ale Paroubek se kdysi také přepočítal. Pokud děsivý obraz “země bez budoucnosti” stmelí pravici, bude mít ANO silného oponenta. Kromě toho nevěřím, že většina dědečků a babiček jsou tak strašní sobci, že vnukům a vnučkám snědí všechny krávy včetně těch březích.
Tažný kůň
Peníze se nesmějí dál prožírat. Vybíjení stád musí skončit. Jediné, co odvrátí katastrofu, je sázka na české podnikatele. Winston Churchill řekl: “Někteří lidé se dívají na soukromé podnikání jako na dravce, který se má odstřelit, jiní jako na dojnou krávu, která se má podojit, ale jen málo je těch, kteří v něm vidí statného koně, který táhne povoz“. Je na čase, aby volby přestaly rozhodovat emoce jako strach a nenávist a vrátilo se střízlivé uvažování hospodáře. Toto je opravdu historická šance pro pravici. Možná poslední.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!