Mezi přáteli vzniká snad něco jako společné dobro: přítel přeje příteli dobro pro něj samého, a tím miluje také své dobro, protože tím, že se stal jeden druhému přítelem, stal se také druhému dobrem.
V rubrice #vypsáno sdílím výpisky, které jsem si udělal při četbě knih, článků, rozsudků. Při jejich psaní nemyslím na čtenáře, ale na své budoucí já, které je možná někdy zužitkuje. Poznamenávám si, co mě zaujme, ani to není nemusí být nosná myšlenka textu.
Přátelství jako společenství
V poslední době se nárazově věnuji tématu přátelství. Je fascinující jev! A to i z hlediska právního či státoprávního: Aristotelés, ale i třeba John Finnis nebo Alasdair MacIntyre si všímají podoby mezi přátelstvím a společností. Zdá se, že pokud se chceme smysluplně zamýšlet nad pojmem společného dobra, jsou nejvhodnějším výchozím bodem právě úvahy o přátelství.
Já sám za sebe zatím nemohu příliš vlastních myšlenek nabídnout, a tak alespoň odemykám své výpisky z Aristotelovy Etiky Nikomachovy. Třeba tam někdo najdete nějakou inspirativní myšlenku.
Konec úvodu a začátek výpisků:
Přátelství (φιλία) je pro Aristotela společenstvím (κοινωνία, community). (1171b30, 1161b11, 1159b30). Přátelství přirozeně směřuje ke společnému žití. (1172a1)
Je kvalitativně jiným, než vztah založený na spravedlnosti: Mezi přáteli není třeba spravedlnosti; naopak spravedliví potřebují doplnit přátelskou lásku. Mezi spravedlivými navzájem je nejlepší prostředí pro vznik přátelství. (1155a26-29)
Přátelství je pro lidi nejen nutné, ale je to něco krásného. Mnozí považují, že být dobrým člověkem a být přítelem je to samé. (1155a29-31)
Má-li někdo mnoho přátel, zdá se to být krásnou věcí. (1155a30) Není ale možné být přítelem (v plném slova smyslu) mnoha lidí, (1158a11) protože není možné být k většímu množství lidí upřímnými, (1171a10) pouze v životě politickém se lze chovat důvěrně k většímu množství lidí a takoví lidé se nazývají lichotníci. (1171a18)
Opětovaná přátelství jsou mezi dvěma lidmi. (1171a15)
Dobré přátelství, tj. které se týká ctnosti a samé osoby (nikoliv prospěchu z osoby) není možné k mnohým; „musíme být spokojeni, najdeme-li takových přátel jen několik“. (1171a20)
Co nás spojuje
Aristotelés dělí přátelství podle toho, co přátele spojuje (předmět vzájemné lásky, předmět přátelství): (a) něco dobrého (ctnost), (b) něco příjemného, rozkoš, (c) něco užitečného. (1155b20) Znakem přátelství je také vzájemnost; jinak se nejedná o přítele, ale příznivce. (1155b32)
V přátelství jeden druhému přeje dobro. (1156a4, 1156a10)
Předmětem lásky je člověku vždy dobro, ať již skutečné nebo zdánlivé. (1155b25)
V přátelství pro užitek a pro rozkoš jeden druhého miluje, protože může od druhého získat nějaká dobra. Tak tedy milují pro svůj vlastní užitek a svoji vlastní rozkoš. (1156a15) Taková přátelství jsou nahodilá a snadno se rozvazují, (1156a24) protože v něm nebyli přáteli sobě, ale prospěšnosti. (1157a15)
Dokonalé, pravé přátelství je mezi dobrými lidmi, kteří jsou si podobní v ctnosti. Praví přátelé přejí dobro přátelům pro ně samé (pro jejich osobu); jsou dobří sami v sobě a tím dobří k příteli. Jsou si navzájem příjemní (1156b8-17) Pouze přátelství mezi lidmi dobrými jako dobrými je přátelstvím ve vlastním slova smyslu (přátelství prosté); ostatní vztahy (užitečné a pro rozkoš) označujeme jako přátelství pouze pro podobnost. (1157a30-35) V takovém přátelství jeden druhému prokazuje dobro, i kdyby mu druhý nebyl v ničem užitečný. (1167b30)
Každé přátelství má za předmět buď dobro nebo rozkoš, buď v sobě nebo v příteli, a předpokládá určitou podobnost. (1156b20)
Přáteli pro rozkoš nebo užitek mohou být lidé dobří i špatní, ale zdá se, že přáteli pro sebe sami jsou pouze lidé dobří. (1157a19)
Projevem přátelství je společné žití, (1157b20) příčinou pak přívětivost a družnost. (1158a5)
Mezi přáteli vzniká snad něco jako společné dobro: přítel přeje příteli dobro pro něj samého, a tím miluje také své dobro, protože tím, že se stal jeden druhému přítelem, stal se také druhému dobrem. (1157b31-35)
Přátelství jako rovnost
Přátelství spočívá v rovnosti: obě strany chtějí totéž (1158b1). Zatímco v poměrech právních je na prvním místě rovnost proporcionality a na druhém rovnost kvantity, v přátelství je na prvním místě rovnost kvantity a na druhém rovnost proporcionality. (1158a30)
Zvláštním druhem přátelství je „při nějaké přednosti“, tj. kde schází rovnost, jako přátelství otce se synem, staršího s mladším. V nich jsou zapojeny různé ctnosti, různé pohnutky a úkoly. (1158b15)
Přátelství je žádoucí o sobě a záleží více v tom, že člověk miluje, než že je milován. Příkladem je mateřská láska. (1159a25-30)
Bez přátel by si nikdo nepřál žít. (1155a5)
Aristotelés činí paralelu mezi přátelstvím a právním uspořádáním společnosti. Spravedlnost (právo) a přátelství mají stejné subjekty a stejný předmět. V každém mezilidském společenství je nějaké přátelství a také nějaké právo. (1159b25-35) Existují přátelství mnoha kvalit – různě pevné přátelské svazky; a obdobně také právní vztahy jsou různých obsahových kvalit (např. právo rodičů vůči dětem; práva sourozenců vůči sobě navzájem). Čím je intenzivnější přátelství, tím pevnější je také pevné pouto ve vztahu čítajícím stejné subjekty a stejný předmět. Tak větším proviněním je oloupit o peníze svého druha než spoluobčana. (1159b35-1160a9)
Zákonodárná činnost podle Aristotela směřuje spíše k přátelství, než ke spravedlnosti. (1155a24) Svornost politické obce je občanským přátelstvím. (1167b3) Vyžaduje cnostné lidi. (1167b5)
Je-li mezi lidmi zákonné nebo smluvní pouto, je tím dána také možnost přátelského svazku. (1161b5-10)
Existují různá dílčí společenství, v nichž se lidé spolčují za určitým prospěchem. V nich sledují určité partikulární prospěchy, výhody: opatření si něčeho k živobytí, vzájemné obveselení. Tato dílčí společenství jsou podřízena společenství politickému, které má za cíl obecné (společné) dobro (zájem), nikoliv přítomný prospěch, ale prospěch pro celý život. Cílem zákonodárce je společný zájem. (1160a9-25)
Tak jak dílčí společenství jsou integrována do politického společenstvím, jsou do něj integrována i různá přátelství (protože právě tato přátelství vytvářejí ona společenství). (1160a30)
Přátelství mezi mužem a ženou
Podle různých druhů přátelství (mezilidských vztahů) pak Aristotelés třídí různé druhy ústav, tj. politického uspořádání politického společenství (tři druhy zřízení obce pozitivní a tři jejich popření). Členěné podle subjektu (kdo vykonává vládu) a předmětu (tj. jaký cíl subjekt sleduje). (1160a31-1161b10)
Jiné členění přátelství: založené na společenství utvořeném souhlasem (1161b15), přátelství příbuzenské. Mezi mužem a ženou je přirozený přátelský svazek. V tomto přátelství zaměřeném na plození a na životní potřeby dává každý své síly do služby společnému dobru (common stock); v tomto přátelství je přítomen i užitek a příjemnost, jeho úroveň je zvyšována ctností; pojítkem jsou děti, takže bezdětní manželé se snadněji rozlučují. (1162a15-30)
Co je ve vzájemném vztahu spravedlivé, se liší v přátelském vztahu a jiné je to v jiných vztazích, jako vůči cizinci, k druhu a ke spolužákovi. (1162a30)
V nedokonalém přátelství (pro užitek) se vyskytují výčitky. Aristotelův výklad o tomto druhu přátelství připomíná výklad o právních vztazích. Jako právo je dvojí – nepsané a zákonné – je také přátelství pro užitek dvojí: mravní (nezakládá se na smlouvě, dává se jiným způsobem, ale s úmyslem získat protiplnění) a zákonné (spočívá na smlouvě, a to obyčejné, tj. z ruky do ruky, nebo ušlechtilejší, tj. uzavřené na určitý čas; takový zákonný závazek je zjevný a nepochybný, projev přátelství spočívá v odložení protiplnění). (1162b21-35) Jaké je měřítko protiplnění v přátelství pro užitek? Buď míra užitku příjemcova, nebo velikost dobrodiní dárce (poskytovatele). 1162b10
Lidé chtějí, co je krásné, ale dávají přednost tomu, co je prospěšné. (1162b35)
Přátelství užitné a mravné
Užitné přátelství se ruší, jakmile přestane být výhodné: přátelé totiž nemilovali sebe, ale užitek. Naopak přátelství založené na mravní povaze je trvalé, (1164a10) neboť v něm jedni druhým sami od sebe dávají (1164b)
Projevy přátelství a znaky, jimiž se pojem přátelství určuje, pocházejí z chování vůči sobě samému. (1166a, 1168b4) [Viz biblické „jaká sám sebe“.] Přítelem je ten, kdo chce/koná skutečné/zdánlivé dobro kvůli druhému. (1166a1-5) Ctnostný člověk chce rozumem pro sebe dobro a přátel je druhé já. (1166a20,33).
Špatný člověk nemá sám k sobě přátelského myšlení, utíká sám před sebou, netouží po své společnosti. (1166b14) Je proto třeba odpírat špatnosti a stát se ctnostným, jedině tak může být člověk přítelem sám sobě i stát se přítelem druhému. (1166b28)
Aristotelés někdy subjekty přátelství označuje pojmy dobrodinec a obdarovaný. (1167b20)
Život vedený ve shodě s rozumovou úvahou vyniká nad život podléhající vášni, oč vyniká touha po krásnu nad touhou po zdánlivém prospěchu. (1169a5)
Dobrý člověk má mít sebelásku a chtít mít prospěch ze svých krásných skutků, čímž prospěje i ostatním. (1169a12) Dobrý člověk koná mnoho pro přátelé a pro vlast a je-li třeba, také za ně umírá: tím dosahuje nejvyššího dobra, byť po krátkou dobu, což je vyšší hodnota, než dosahovat nepatrného dobra po dlouhou dobu. (1169a19-25)
Ctnostný člověk potřebuje přátele (oni jsou největší z vnějších dober), protože (a) náleží mu spíše dobro činit, než je přijímat, (b) dobro činit náleží člověku cnostnému, (c) je krásnější dobro činit přátelům než člověku cizímu. (1169b10-15) Kdo chce být šťasten, potřebuje ctnostných přátel. (1170b19)
Člověk je bytostní stvořenou pro život v politickém společenství a pro společný život. (1169b18)
Přátelství mezi dobrými se stává dobrým a společným žitím zesiluje, takže se zdá, že i přátelé se stávají lepšími, neboť jeden druhého napravují a jeden od druhého si přisvojuje, co se mu na něm líbí. (1172a10)
Autor je právník, publikuje na svém blogu Právo v dešti
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme