Generální prokurátor Ken Paxton ze státu Texas uspěl se svým odvoláním proti úternímu rozhodnutí okresního soudce Roberta Pitmana. Pátý obvodní odvolací soud v New Orleans včera republikánu Paxtonovi vyhověl, předběžnou neúčinnost zákona zrušil a tak protipotratový zákon je v Texasu zase účinný. Ten zakazuje většinu potratů po šestém týdnu těhotenství, respektive v okamžiku, kdy přístroje detekují u plodu tlukot srdce. Stát Texas tímto zákonem disponuje nejtvrdší legislativou v Unii. Ústavnost zákona je též napadena u Nejvyššího soudu USA, který o ní ale dosud nerozhodl.
Rozšířenost bludu o existenci jakéhosi ústavního práva na potrat ve Spojených státech žel nezná mezí. Dokonce i okresní soudce Pitman ve svém odůvodnění rozsudku, kterým účinnost zákona v úterý pozastavil, hovoří „o urážlivém zbavení ústavního práva na potrat“, přitom jde svou povahou o dovolení potrat provést za určitých okolností. Jednalo-li by se totiž o (ústavní) právo, bylo jiného znění; zřejmě by se jednalo o text: „Každý může zabít své nenarozené dítě.“
Dovolení, nikoliv právo
Nutno též dodat, že každé ústavní právo je také univerzální poněvadž působí obecně (na každého), což v tomto případě neplatí, neboť ani matka a ani otec dítěte nemohou vykonat potrat sami, a dokonce tímto dovolením nedisponuje ani sám otec dítěte. Ten potratu, bez souhlasu matky, nikdy nedocílí. Proto v případě potratu vždy hovoříme o státním dovolení a nikoliv o právu.
V řadě amerických států je v případě násilné smrti těhotné matky považována smrt nenarozeného za vraždu a ve všech státech za okolnost k tíži pachatele. I z tohoto pohledu je potřeba potrat vnímat výhradně jako dovolení a nikoliv o univerzialistické pravidlo.
Tato stručná lekce z ústavního práva je nutná proto, abychom dobře pochopili nejen očekávané rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, ale také morálně právní konsekvence problematiky zabíjení nenarozených, která je v přímém spojení s druhým nejsilnějším právem, totiž s právem na život.
Evropa se zlobí
… A aby toho nebylo málo, Evropský parlament se texaským zákonem také cítí dotčen, a tak se ve středu usnesl, že takový zákon je nepřijatelný.
Jako jeden z argumentů o nepřijatelnosti zákonné úpravy v Texasu, Evropský parlament zmínil Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989. Ta však hovoří o všem možném, jen ne o právu rodiče dítě zabít. V jakém kontextu se právě tato Úmluva v usnesení Evropského parlamentu objevuje, jsem jaksi s rozumem nedohlédl.
Této iniciativě na půdě Evropského parlamentu předcházela „Zprávu o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen“, jejímž iniciátorem byl chorvatský socialista Predrag Fred Matić. Ta de facto zavádí nové lidské (evropské) právo na potrat. Pro úplnost podotýkám, že tato forma rozhodnutí není pro Českou republiku jakkoliv závazná, jedná se víceméně o politické prohlášení – znamení, jak na zabíjení nenarozených pohlíží Evropský parlament (hovoří o „zdraví žen“).
Vedle otázky závaznosti práva na potrat, jde také o pokus unijních poslanců zasahovat do výhradních kompetencí států Evropské unie, čímž nám politický boj u nás, v EU, zajímavě splývá s úsilím texaských republikánů.
Stát vs. federace
Část z důležité argumentace podporovatelů omezení potratů v Texasu se totiž týká kompetenčního výkladu Ústavy USA, tedy, zda otázka potratů by měla být výhradní záležitostí každého státu Severoamerické unie. Mimo Texasanů, tuto argumentaci použilo i všech dvanáct dalších států, které vyrazily v posledních letech do boje proti zabíjení nenarozených (a všechny zatím neuspěly).
Problémy s kompetencemi stát versus federace jsou v USA v čase různé, v posledních letech, počínaje vládou Baracka Obamy, vyhrává spíše federace a síla států je na ústupu. K podobným poryvům však docházelo v minulosti opakovaně, předtím to bylo v souvislosti s chuligánským Hnutím za občanská práva v šedesátých letech a ještě předtím v průběhu Druhé světové války (a ještě předtím, ale to si Američané vyříkali za Občanské války).
Kdo je Ken Paxton?
Na obrázku vidíme spolu s prezidentem Donaldem Trumpem i generálního prokurátora státu Texas, Kena Paxtona (58). Tento republikán se objevil ve vysoké texaské politice v roce 2003, kdy byl poprvé zvolen za člena státní Sněmovny reprezentantů. Státním senátorem se stal o deset let později a od roku 2015 zastává post generálního prokurátora.
Obsahem této funkce je vlastně ekvivalent ministra spravedlnosti s tím, že Úřad generálního prokurátora zastupuje stát v občanskoprávních sporech, je partnerem federálním úřadům a pověřuje třeba také státní policii vyšetřováním závažné trestné činnosti. Ken Paxton je teprve čtvrtým republikánem v této funkci od roku 1846, kdy byla zřízena. Vůbec prvním republikánem na tomto postu v Texasu byl poprvé až v roce 1999 John Cornyn (dnes zastupuje Texas v Senátu Kongresu).
Ken Paxton je založením Trumpovec. Býval dokonce spolupředsedou neformální organizace Lawyers for Donald J. Trump. Dokázal to jak v průběhu pandemie COVID-19, kdy důsledně brojil proti orwellovským příkazům a zákazům texaských měst, tak třeba v případě výstavby Trumpovi hraniční zdi. Podporoval Donalda Trumpa také při jeho exekutivním nařízením týkajícího „muslimského zákazu“ vstupu lidí ze zemí, odkud na území USA přicházeli radikálové. Paxton je velkým odpůrcem ochrany klimatu, transgender ideologie a taktéž odmítá kritickou teorii rasy.
Generální prokurátor Ken Paxton vystudoval psychologii na Baylor University, titul MBA získal na Hankamer School of Business a doktorát z práv má z právnické fakulty University of Virginia. Je ženatý s Angelou Paxtonovou, státní senátorkou za Republikánskou stranu. Mají spolu čtyři republikánské děti.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!