„Vášnivá bouřlivá doba všechno svrhne, všechno strhne, ale revoluční doba… promění tento projev síly ve výkon dialektiky: nechá všechno stát, ale lstivě to vyprázdní,“ napsal dánský filozof Søren Kierkegaard roku 1846 ve své knize Současný věk. Tak je tomu i dnes, kdy se naše potěmkinovská civilizace stále pyšní skvělou architekturou, uměním a literaturou, ale zato téměř úplně ztratila víru, která oživovala ty, kdo toto dědictví budovali.
Kulturní revoluce rozvrátila většinu klíčových institucí od rodiny po církev. Přesto je zde mnoho těch, kteří nás přesvědčují, že vše je v pořádku a není důvod k obavám. Řada skutečných osobností – úctyhodní, vysoce inteligentní, vzdělaní a dobře informovaní lidé, kteří se prohlašují za klasické liberály nebo konzervativce, lidé jako David Frum, Bill Kristol, Anne Applebaumová, Timothy Snyder a mnozí další – trvají na tom, že svět, který v současnosti obýváme, je „normální“ a je třeba ho spíše bránit, než se ho děsit. Podle nich to skutečné nebezpečí dnes leží úplně někde jinde. To populisté od Maďarska přes Polsko až po Ameriku ničí „normy“. Právo a spravedlnost v Polsku, brexit v Británii, Viktor Orbán v Maďarsku a Trump v Americe – to jsou prý ta pravá nebezpečí dneška.
Jaké normy?
Dokonce prý ti konzervativci, kteří se s těmito „populisty“ přátelí nebo je obhajují, jsou zaprodanci svedení autoritářstvím. Z různých důvodů, jako je strach, touha po moci, hrubý oportunismus či snad dočasné šílenství – jsou tito lidé ochotni postavit se na stranu rozbíječů norem, kteří ničí Západ.
Jaké „normy“ tito potírači „populismu“ vlastně hájí? Tak se ptá ve svém eseji známý kanadský konzervativní komentátor Jonathon Van Maren.
Můžeme se určitě shodnout na tom, že korupce je… no, prostě korupce, a že by neměla být omlouvána. Můžeme se také shodnout na tom, že Trump je hulvát, který urazil, koho mohl, na všech stranách, a že zlomek sebekontroly by mu prospěl… Ale ostatní? Jaké „normy“ vlastně hájí člověk jako Joe Biden?
Patřím k těm, pokračuje Van Maren, kteří věří, že doba, ve které žijeme, je ne „normální“, protože mnohé základní normy jsme nejen porušili, ale rovnou zcela zrušili.
Většina obyvatel Západu dnes obývá země, kde politické a akademické elity věří, že výrazy „těhotný muž“ a „její penis“ jsou legitimní a platné. Marxistické akademické disciplíny vytvořily desítky nových pohlaví. Nedospělé děti se v desítkách tisíc identifikují jako „transgender“ a dospělí jim dávají drogy, aby jim narostly vousy a prsa a zničily jejich plodnost a sexuální funkce dříve, než budou moci volit nebo řídit auto. Před rokem 2000 ani jeden národ na světě neznal žádnou novou definici manželství, než tu trapně „normální“ – ale dnes je homosexuální „manželství“ vydáváno za nový společenský základ, přičemž křesťanům se říká, že jsou na „špatné straně dějin“, protože se drží dvoutisícileté historie a tradice, místo aby se připojili k dvacetiletému trendu. Tato nová norma předznamenala každoroční karnevaly „hrdosti“, kde dospělí muži dovádějí nazí veřejně na ulicích a rodiny s dětmi sledují simulované sexuální akty na barevných plaváčcích. Nizozemský fotograf vyhrál 2 500 eur letos v srpnu za „nejikoničtější, nejvýznamnější a nejestetičtější“ fotografii batolete, které si hraje, zatímco jej obklopují polonazí muži v latexovém bondážním oblečení…
Šílenství naší současné doby je důsledkem. Děje se tak proto, že předcházející dějství kulturní revoluce, nazývané „sexuální revolucí“, zlikvidovalo normy týkající se sexuálního chování.
Ještě před pěti lety by nebylo „normální“, aby Drag Queens předčítaly dětem pohádky ve školkách a veřejných knihovnách, dnes budete pravděpodobně označeni za fanatika, když se nad tím budete ošívat – nebo vám mnozí přinejmenším řeknou, že byste to neměl tolik prožívat, když tady máme skutečné nebezpečí v podobě živých „populistických“ fašistů, které je třeba porazit.
Co mají pokrokáři na mysli, když mluví o „normálnosti“? Většina z nich má na mysli moc, aby mohli nerušeně pokračovat ve své revoluci.
Co má na mysli nizozemský premiér, když prohlašuje, že Maďarsko musí být „sraženo na kolena“ kvůli populárnímu Orbánovu zákonu, zakazujícímu LGBT propagandu směřovanou na děti?
Ne, není to proto, že by populisté rozbíjeli normy, ale spíš proto, že populisté v mnoha případech brání normy, které pokrokáři usilovně bourají!
Hájit zájmy? Ale čí?
Není jistě pravda, jak si všímá Van Maren, že všichni konzervativní kritici „populistů“ podporují celou tuto pokrokářskou agendu, ba zcela jistě nesnášejí to, co transgenderové hnutí dělá s dětmi. Ale proč tedy neuvažují o tom, že mnozí z těch „populistů“ tak ve skutečnosti činí na obranu norem, a nikoliv z touhy je ještě více porušit?
Co když jednou z hlavních hnacích sil toho tzv. „populismu“ není útok na liberální normy, ale obrana jiných, ještě zásadnějších norem, které jsou napadány? Ano, je jistě pravda, že tento určitý druh nostalgie a tato tradicionalistická rétorika jsou čas od času zneužívány vydřiduchy, oportunisty a cyniky – ale to nevysvětluje, proč to funguje, jen to ukazuje, že to funguje.
Navíc mám zato, že skutečné autoritářství ve většině západních zemí dnes přichází spíše zleva než zprava. Zábavní průmysl, akademická sféra, většina médií (až na světlé výjimky) – to vše podlehlo progresivní kulturní revoluci. ‚Cancel culture‘ je nástrojem levice, nikoli pravice! Velký byznys se stal ‚woke‘, nikoli populistickým – a rád využívá své moci k prosazování LGBT agendy, kdekoli je to možné – straní progresivistům, nikoli „populistům“!
Tucker Carlson na to upozornil, když při jedné své cestě do Maďarska svým posluchačům přečetl jeden z kritických tweetů: „V Orbánově Maďarsku ovládá více než 90 % médií vládnoucí strana. Podnikatelé jsou fyzicky a právně šikanováni, pokud se nedrží stranické linie,“ přečetl. „Volby jsou zmanipulované, straníci záhadně bohatnou…“ Carlson se odmlčel, zamyslel – a pak se bouřlivě rozesmál: „Já si říkal, to mi zní povědomě. Ale to já žiju v takové zemi!“
Kde je jádro pudla
Ano, konec konců jde o to, kde člověk vidí největší hrozbu pro civilizaci, kdo/co je největší problém? Pro některé je sexuální revoluce novou normalitou a je potřeba ji hájit. Pro jiné je tato revoluce sama o sobě nebezpečím – a vyžaduje přiměřenou reakci. Je pravda, že reakcionáři se dnes mohou jevit jako revolucionáři, kteří chtějí bořit stávající řád, ale to jen proto, že na Západě tak dokonale zvítězili pokrokáři se svým dlouhým pochodem, kterým prošli dokonale všemi institucemi. A je tak zoufale málo vůdců, kteří jsou ochotni se jim postavit! Ti, kteří se toho přesto odváží, se všemi svými chybami, slabostmi a hříchy, mohou vždy počítat s tím, že se proti nim postaví mnoho domnělých konzervativců – aby tak posloužili jako užiteční idioti těm skutečným revolucionářům, dokonávajícím destrukci civilizace…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme