Poruchy autistického spektra existují různého druhu a funkčnosti. Vysocefunkční autismus, tedy autismus kombinovaný se schopností relativně běžného života, je obvykle, ale ne zcela přesně, spojován s Aspergerovým syndromem. Diagnostikovat poruchu autistického spektra je, a zejména v minulosti byl, pro mnoho lidí zásadní problém. Lékaři s ní u vysocefunkčních autistů nepracovali a často je mylně považovali za schizofreniky či osoby s poruchou osobnosti. Dnes jsou na tom lidé „na spektru“ výrazně lépe. Bohužel, i boje za lepší život lidí „na spektru“ se někde zmocnili progresivisté, kteří se drží hesla, že vše je politika…
Počty diagnostikovaných lidí s poruchami autistického spektra rostou, jedná se viditelně častěji o muže, než o ženy, v poměru 3:1. Nikoho nelze z poruchy autistického spektra vyléčit. V mnoha případech je do jisté míry možné učinit tyto lidi více funkčními, naučit je lépe vycházet s druhými lidmi, nedělat dojem autistů na první pohled. Pokud se však rodiče snaží své děti naučit toto za každou cenu, třeba i za použití fyzických trestů, rozvinou se u těchto lidí poruchy osobnosti, následkem prožitých psychických či fyzických traumat. Ty se pak stávají hlavní diagnózou dotyčných a důvodem, proč dotyční pobývali v psychiatrických zařízeních, diagnózou, na kterou získali invalidní důchod, nebo tzv. modrou knížku.
Když máte jiný názor…
Se snahou o emancipaci zdravotně postižených lidí obecně se celkem logicky objevily tyto tendence i mezi lidmi s poruchou autistického spektra. To by samo o sobě bylo v pořádku, avšak požadavky některých z nich jsou poněkud bizarní. Například si nepřejí, aby se autismus označoval za nemoc či poruchu, kterou lidé trpí, i když z rozhovorů s nimi samotnými je zřejmé, že autismem trpí a že to pro ně není nic pocitově neutrálního či dokonce příjemného. Vadila jim například formulace že Elon Musk TRPÍ poruchou autistického spektra v médiích. Nebo se třeba ve skupinách vzájemné podpory na Facebooku snaží zakazovat určité názory a projevy, protože by mohly narušit „safe space“ (bezpečný prostor bez kritických názorů) ostatních.
Jedním z příkladů je podprůrná skupina „Autisti (Aspergeři), OCD, ADHD, soc. fóbie, deprese, úzkosti – podpora!“ na Facebooku. V této skupině platí kromě jiného následující pravidlo, cituji:
„Skupina je podpůrná, konflikty, vulgarity, povýšenost, urážky a nenávistné komentáře a příspěvky (xenofobie, obtěžování, ableismus, incelství, rasismus atd.) nebudou tolerovány.“
V této skupině má zásadní vliv Ivana Recmanová, což je žena, která se jako jedna z prvních začala veřejně hlásit k poruše autistického spektra. Do tématu autismu však vnáší ve velké míře své osobní či spíše politické názory. Příkladem budiž tato konverzace, plná běžnému člověku asi zcela nesrozumitelné progresivistické terminiologie.
Na to jsem přímo ve skupině reagoval výrokem, že Recmanová není žádná bezbranná oběť, i když se do té role staví. Naopak zastávala významné funkce, například v kanceláři ombudsmanky, a Kateřina Falk, jako dobře placená vědkyně, pak už vůbec ne. Konečně, jsou sice ženy, ale bílé, jedna je vdaná a druhá má vážný vztah s mužem, i když o sobě tvrdí, že je bisexuální. To se samozřejmě některým nelíbilo.
Další problém nastal, když jsem napsal, že jako muž „na spektru“ mám některé věci v životě těžší, protože od mužů se čeká, že zabezpečí rodinu apod. a pokud to nezvládají, jsou v očích společnosti odpad, zatímco žena je v případě, že má ztíženou pozici na trhu práce ze zdravotních důvodů, považovaná za oběť a společnost ji neodsuzuje, nýbrž lituje. O tom konečně svědčí více sebevražd mužů a větší podíl mužů mezi bezdomovci a ve vězeních.
Dále jsem se zeptal, proč je ve skupině početní převaha žen, i když autismus je podle vědců spíše záležitostí mužů? Na obojí reagovaly velmi agresivně. Trvaly dokonce na tom, že celé tvrzení, že autismus se ve větší míře vyskytuje u mužů, je lež, aniž by to byly schopné čímkoli dokázat. Ostatně v podobném duchu mluvila i v DVTV Recmanová. Nelíbilo se jim ani mé upozornění, že mi jejich reakce připomínají příběh o pronásledování lidí z řad menšin, kteří volili v USA Trumpa. No a poslední kapkou bylo asi napsat, že si vážím psychologa Jordana Petersona.
Máš padáka!
Nakonec jsem byl ze skupiny vyloučen. Později jsem se také dozvěděl, že Ivana Recmanová napadala také pořadatelku konference o autismu, kvůli tomu, že na ní nevystoupí nikdo, kdo by se veřejně hlásil k tomu, že má poruchu autistického spektra. Člověk „na spektru“ tam sice vystoupil, avšak aniž by se k tomu přihlásil. Sama Recmanová původně přijet chtěla, avšak stanovila si podmínky, které byly reálně nesplnitelné.
Ovládnutí podpůrné skupiny zdravotně postižených lidí progresivisty však není ničím ojedinělým. Prosazování levicové a progresivistické agendy je v tomto prostředí celkem běžným jevem. To však může vést znevýhodněné lidi k přesvědčení, že nemají na sobě pracovat, protože jsou oběťmi zlé společnosti, která jim zničila život. Heslo „nepřizpůsobuj se, měň společnost“ má i tuto souvislost, ostatně proto progresivistům tak vadí Jordan Peterson.
Jiný případ je, pokud jsou vyhraněně progresivistické teze hlásané přímo představiteli či zaměstnanci pomáhajících organizací. Za zmínku stojí třeba to, že některé z nich aktivně podporovaly odpor proti vyklizení squatu Klinika. To může to vést ke ztrátě důvěry mezi pomáhajícími organizacemi a pravicově či středově smýšlející částí veřejnosti. Obětí však budou v takovém případě samotní zdravotně znevýhodnění lidé.
Co je moc, to je moc…
Chápu, že prostředí svépomocných skupin či pomáhajících organizací přitahuje ve velké míře lidi levicově a progresivisticky smýšlející. Chápu i to, že své přesvědčení nedokáží zcela oddělit od své práce či dobrovolné činnosti. Je však poněkud nekonzistentní, mít plná ústa antidiskriminace a přitom vylučovat z pomoci ty, kdo smýšlí jinak, než oni. O případech, kdy k tomu dochází, bychom měli otevřeně mluvit. Konečně, kdyby nějaká dobročinná organizace odmítla pomáhat progresivistům, také by nemlčeli.
Autor trpí poruchou autistického spektra, avšak jeho hlavní diagnózou je smíšená porucha osobnosti, píše též blog o svém dětství a dospívání Výkřiky z temna. Je živnostníkem a vystudoval dvě vysoké školy. Jméno je pseudonym…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!