„Polil plameny petrolejem“

„Polil plameny petrolejem“, řekl včera senátorům v druhém dnu impeachmentu kongresman Eric Swalwell z Kalifornie. Demokrat Swalwell se pak snažil vysvětlit, co slovem „boj“ prezident myslel. Zatímco někteří komentátoři hodnotí Trumpův projev střízlivě, neboť podotýkají, že termín „boj“ patří do politického slovníku (boj s nezaměstnaností, s inflací, apod.), kongresman Swalwell tvrdil, že slovu „boj“ přeci „každý dobře rozumí“. Z Trumpových úst to totiž znamenalo „volání do zbraně“.

Takový výklad slov v kontextu i ostatních vyjádření Donalda Trumpa, je sice zvláštní a třeba i náš Andrej Babiš se svým „bojem proti korupci“ by měl být tedy daleko opatrnější, přesto postavit tuto slovní alegorii, jako základní kámen obžaloby prezidenta USA, je minimálně nezodpovědné, uvědomíme-li si, že ho sleduje a rozebírá celý svět. Na druhou stranu, takové pohanění slova „boj“ bych od demokratů v dnešní době jejich urputného boje s počasím obzvláště nečekal. Riskují, že by celou tuto jejich astronomicky drahou taškařici mohl někdo v budoucnu posoudit, jako sofistikovanou formu nevídaného okrádání svých spoluobčanů.

Je to rasista!

 Kongresman Swalwell se však vtipnou kličkou dostal až k událostem v Michiganu, kde několik desítek demonstrantů projevovalo nelibost s ověřením výsledku voleb před domem hlavního volebního úředníka. V tomto výjevu spatřil kongresman důkaz o „stupňujícím se násilí“, neboť demonstranti v předvedeném videu skandovali „zastavte krádež“ (voleb).

Pak vystoupila demokratka Stacy Plaskettová, černošská delegátka v Kongresu za americké Panenské ostrovy, kde se nenarodila a ani nežije. Ta prohlásila, že Donald J. Trump je „bělošský rasista a člen extremistické skupiny The Proud Boys“. A šla si zase sednout.

Další demokratka, tentokrát běloška, Madeleine Deanová z Pensyvánie, přehrála senátorům notoricky známý projev prezidenta Trumpa, ve kterém vyzývá demonstranty k boji. Žel, její verze klipu skončila jako na potvoru těsně před okamžikem, kdy Trump svému obecenstvu říká, aby byli „mírumilovní“ (peaceful) a hlavně, ať jsou slyšet.

Dalším z vystupujících byl kongresman Joaquin Castro z Texasu. Ten nelenil a představil už dost unaveným senátorům velkou sbírku tweetů, ve kterých prezident Trump psal o zmanipulovaných volbách. Co měly dokládat, to Castro nevysvětlil, jen se u toho tvářil tajemně…

Demokraté chtějí Trumpa potrestat, protože ho nenávidí. V tom tkví celá tahle kašpařina. To, že nepředložili důkazy prokazující obvinění z „podněcování k povstání“, je už tolik netrápí. A netrápí to samozřejmě ani liberální média, která po celém světě troubí, jak s Trumpem ti hodní demokraté zatočí.

Komu připadne z ostudy kabát?

Chtějí mu udělat z ostudy kabát, přitom ho šijí sobě. Každý soudný člověk musí cítit, že prezident Trump udělal všelicos, jen nepodněcoval k povstání. To, že mu nespokojenost jeho voličů politicky vyhovovala, že držel své příznivce až do úplného konce své vlády v neuvěřitelném napětí, jak volby nakonec dopadnou, to je pravda. Zda by to mělo být trestné, o tom pochybuji.

Prezident Trump si samozřejmě za nenávist vůči své osobě může jen sám. Slíbil totiž voličům, že fantasmagorie demokratů smete do propadliště nesmyslů a při té příležitosti tak trefně poukazoval na penězovody demokratů, až je to přivádělo až k šílenství.

Jak vyžaduje zákon, základním znakem trestného činu podněcování k povstání, je vedle vybízeni k násilnostem, také jejich obhajoba. Obě podmínky platí kumulativně. Některé odborné komentáře spatřují hlavní úskalí právě v tomto okruhu problematiky. Prezident Trump totiž nikdy násilnosti neschvaloval a jeho právníci snadno doloží, že už během svého úřadování v Bílém domě opakovaně nabízel (demokratickým) guvernérům pomoc při násilnostech Black Lives Matter loni v létě. Kritizoval je, že se nechají vydírat a že odpovídají za bezmála čtyři desítky mrtvých, které mají černošské nepokoje na svědomí.

To, že demokraté nedodržují jakýsi standard dokazování, znamená, že podněcovat podle nich může vlastně kdokoliv, kdo s nimi nesouhlasí. U soudu není umožněno vybírat z projevu jen to, co se hodí a zatajovat to, co se nehodí. To není dobrý vzkaz na svobody citlivým Američanům.

Třešinkou na demokratickém přeplácaném a nevkusném dortu impeachmentu, je i vyjádření předsedajícího senátní schůze senátora Patricka Leahyho z Vermontu, který má doktorát práv z Georgetown University Law Center a který už v úvodu „soudního přelíčení“, řekl, že prezident Donald Trump je „vinným z podněcování k násilí“. Odpověď na otázku, zda jde o spravedlivý soud, či politický pranýř, je tak pro každého snadná.

Marný pokus

Co se týče poměru hlasů v Senátu Kongresu, demokraté nedají dohromady potřebný počet 67 senátorů… Ledaže by se republikáni chtěli Donalda Trumpa nadobro zbavit. O této variantě vývoje jsem se ale ještě nikde nedočetl…

Na obrázku je Stacy Plaskettová (54), nehlasující delegátka v Kongresu za americké Panenské ostrovy. Do roku 2008 bývala republikánkou, pak demokratkou. Narodila se a žije v New Yorku. Je to poprvé, co nehlasující člen Kongresu je při impeachmentu v pozici žalobce. Komentátoři se shodují, že je to pro její barvu pleti. Zajímavé na jejím vystoupení byly její modré šaty, které jí celá levá část Twitteru bohatě pochválila.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!