Tvrzení, že válka na Ukrajině mohla skončit krátce po svém začátku, nebýt zásahu Západu, který zmařil mírové rozhovory, je narativ, který se na Slovensku docela osvědčil. A to nejen na stránkách alternativních médií. V Polsku se nyní objevil další zajímavý příspěvek do této debaty. Deník Polska Times přinesl rozhovor s Jakubem Kumochem, vysokým polským diplomatem, který byl velmi blízko jednání mezi Rusy a Ukrajinci a nyní dostal od ministerstva zahraničí povolení říci více o zákulisí těchto jednání. Celý rozhovor je k dispozici zde.
Ale pěkně popořadě. Nejprve si povězme, kdo je Jakov Kumoch a jak se vlastně dostal k informacím o tom, co se dělo během jednání v Bělorusku a Turecku.
Kumoch je v polské diplomacii známé jméno. Má pověst velmi inteligentního člověka a schopného diskutéra se silně pravicovými názory.
Byl polským velvyslancem ve Švýcarsku a v Turecku. V roce 2021 se stal šéfem zahraničního odboru za prezidenta Andrzeje Dudy. V polském politickém systému se jedná o vysokou ministerskou funkci. Kumoch je v současnosti velvyslancem v Číně.
Po vypuknutí války se Jakub Kumoch stal odpovědným za polskou politiku vůči Ukrajině.
Byli jsme blízko
Poláci tehdy sehráli důležitou roli, neboť je Kyjev požádal o podporu ukrajinské delegace, která se účastnila jednání v Bělorusku. Přepravu Ukrajinců na běloruské území například zajišťovala polská armáda, a tak měl Kumoch možnost strávit s ukrajinskými vyjednavači spoustu času.
Kumoch také osobně zajistil přesuny oligarchy Romana Abramoviče, který v prvních dnech války fungoval jako komunikační kanál mezi Kyjevem a Moskvou, neboť měl přístup do Kremlu a byl Ukrajinci akceptován. Kumoch vedl s Abramovičem několikahodinové rozhovory, ale odmítl uvést podrobnosti.
Podle Kumocha se rychle ukázalo, že jednání v Bělorusku jsou jen rozptýlením a že skutečně vážná jednání se povedou jinde. V Bělorusku se uskutečnilo ještě několik schůzek, ale od druhé poloviny března probíhala jednání v Turecku.
Ukrajinská delegace Poláky pravidelně informovala o jejich průběhu. Je třeba vědět, že každá ukrajinská delegace, která jela kamkoli do světa, jela nejprve do polského Rzeszowa.
Moskva nechtěla mír
Nyní přejděme k hlavnímu bodu rozhovoru.
Polský diplomat v něm opravuje informaci, která se objevila i v části západních médií, že mír už byl na dosah, ale ukrajinská strana jednání přerušila. Podle Kumocha to byla Moskva, která od počátku neměla v úmyslu dosáhnout míru a jediné, co chtěla, byla kapitulace Ukrajiny.
Přibližně v polovině března obdrželi Ukrajinci od Rusů návrh mírové dohody, který ukázali i Polákům. Podle Kumocha byl datován 17. března. Následně proběhla také videokonference mezi Poláky a ukrajinskými vyjednavači.
„Dokument byl zřejmě připraven Rusy ještě před invazí. Mimo jiné stanovil uznání anexe Krymu, takzvanou nezávislost východních oblastí Ukrajiny, snížení počtu ukrajinské armády, dvojjazyčnost, zákaz vstupu do NATO, věčnou neutralitu a tak dále. Nechyběly ani čistě ponižující prvky, jako je závazek denacionalizace nebo zavedení kultu Velké vlastenecké války, jak Rusové nazývají svůj podíl na druhé světové válce. Věci, které země A nikdy nevnucuje zemi B,“ popisuje Kumoch.
Polský diplomat pak popisuje taktiku ukrajinské delegace, která trpělivě bod po bodu argumentovala, proč je pro ni návrh nepřijatelný. Očekávala, že se Rusové dříve či později odhalí a odhalí svou skutečnou hru.
Takový okamžik nastal, když Ukrajinci navrhli doplnit dohodu o pasáž týkající se Budapešťského memoranda z roku 1994, dokumentu, který svého času podepsalo i Rusko a který zaručuje územní celistvost Ukrajiny.
Ruští vyjednavači na to podle Kumocha reagovali slovy, že je to nepřijatelné, protože se změnily hranice. Rusko tak de facto přiznalo, že se pokouší dobýt ukrajinské území.
Šance byla?
Podle Kumocha přece jen existovala určitá teoretická šance na dohodu.
„Když o tom dnes přemýšlím a přesně si vzpomínám na všechna tehdejší jednání, mám dojem, že kdyby Rusové tehdy dali na stůl zmrazení otázky Krymu a stažení na linii z 23. února, tak by možná Ukrajina v zájmu vlastního obyvatelstva souhlasila s příměřím. Zdůrazňuji: možná. Zásadní otázka by však zůstala stále otevřená: Pokud Ukrajina nevstoupí do NATO, kdo zaručí, že Rusko na Ukrajinu znovu nezaútočí, když memorandum z roku 1994 selhalo a když Rusko požaduje snížení počtu ukrajinské armády? Kdo poskytne Ukrajině základní záruky? (…) No a tady se celé jednání zhroutilo,“ říká polský diplomat.
Také díky polským kontaktům s Ukrajinci měl prezident Andrzej Duda již na konci března 2022 na mimořádném summitu NATO v Bruselu k dispozici návrh mírové dohody. „Využil toho – poměrně účinně – k tomu, aby ukázal, jak Rusko funguje. Vzal ruský návrh a začal ho citovat. Řekl, že Rusko nemá v úmyslu uzavřít mír, a zeptal se, zda by někdo z přítomných něco takového podepsal. Neozval se žádný nesouhlas. Nebo si alespoň nevzpomínám na žádný nesouhlas,“ říká Kumoch.
Podle Jakova Kumocha nebyla ukrajinská delegace nikdy připravena přistoupit na variantu „území za mír“ nebo „území za NATO“. Zároveň Rusové nikdy nebyli ochotni jednat o poskytnutí skutečných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Proto podle polského diplomata nesedí interpretace, že konec války byl blízko.
Vyjádřil se také k článku v časopise Foreign Affairs, který tvrdil, že taková možnost je na stole. Podle Kumocha je tento text spíše publicistický než analytický a jeho autoři příliš rychle převzali ruský narativ.
„Diplomat to vidí zcela jinak. Při vyjednávání takové dohody delegace velmi dobře vědí, které body jsou ‚ztracené‘ – existují jen proto, aby se jich v určitém okamžiku vzdaly. Tyto ponižující prvky v návrhu byly pravděpodobně jedním z nich. Ale i kdyby Rusko přestalo požadovat ruštinu na celé Ukrajině a stavět pomníky maršálu Koněvovi, otázka hranic, odzbrojení Ukrajiny a záruk se nepohne z místa. Zde přichází na řadu otázka politického rozhodnutí. V určitém okamžiku by Ukrajina musela říci: Dobře, souhlasíme s novým jednáním o hranicích. To bylo od začátku nemožné a nikdy to nebylo na stole,“ říká Kumoch.
Nikdo tomu nevěřil
Zároveň dodává, že žádný z relevantních hráčů v té době, jako byli Američané, Britové nebo Turci, v možnost dohody nevěřil.
„Kdyby tehdejší ukrajinský prezident souhlasil s územním oddělením a začal o tom přesvědčovat parlament, přestal by být prezidentem. Za celý rok 2022, kdy jsem byl spoluodpovědný za politiku vůči Ukrajině, jsem se tam nesetkal s jediným kapitulantem. Souhlas s uznáním anexe Krymu de iure by však byl kapitulací. Mnozí na Ukrajině tehdy upřímně věřili, že Krym bude znovu dobyt silou. Ti realističtější předpokládali, že dosáhnou hranic Krymu a poté zahájí jednání o ‚mírové reintegraci‘ poloostrova,“ uzavírá Kumoch.
Příběh o tom, jak Západ v osobě Borise Johnsona zastavil téměř dokončenou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou, již nabral na obrátkách. Na jeho podporu se používají výroky bývalého izraelského premiéra Naftaliho Bennetta nebo ukrajinských politiků Davida Arachamije a Oleksije Arestovyče, které jsou však vytrženy z kontextu, jak upozorňují sami jejich autoři.
Převzato z Konzervativného Denníku Postoj
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
