Weronika Jaglińska není konzervativní. Je lesbička. Liberální lesbička. Líbilo by se jí, kdyby homosexuálové měli v Polsku víc práv. Přesto jí Facebook čtyřikrát smazal její post. Za transfobii… Několika tisíců lidí stál její post za to jí nahlásit (a taky žalovat na univerzitě). Takže nám stál za to ho přeložit. Abyste viděli, za co se v tzv. komunitě „vylučuje“. Stačí se kriticky podívat na „trans“ šílenství, kterému propadli aktivisti z hnutí, které kdysi hájilo práva homosexuálů. To už ale zjevně není dost „in“.
„Jeden obrázek – více než tisíc slov, i když je to zcela proti záměru autorů. Duha je pryč a hnutí za práva homosexuálů v Polsku skončilo dříve, než čehokoliv dosáhlo. Je tam, jak píšou, jakési 2SLGBTQIAP+ / LGBTQQIAAP (musela jsem se dvakrát podívat, abych tuto zkratku správně přepsala, ale pořád to není celé, protože další zajímavosti se skrývají pod plusem). Nové označení pro směs narcistů, postmoderních ideologů a stále křiklavějších subkultur. Nakonec je tu karikatura, která vychází z homofobních představ krajní pravice, ale kterou v praxi realizuje krajní levice.
Co nám v Polsku ještě chybí
Nejlépe tento nový prapor hrdosti, který se objevil v loňském roce, vystihuje mem – „Bílí heterosexuálové, kteří věří v sexistické genderové role, se schovávají za barevné a kašlou na lesby, gaye a bisexuály“. Tady už máme verzi, kde ta bílo-růžovo-modro-hnědá šipka vyvrtala uprostřed ještě červenou díru, protože „sex work“ je nově také LGBT. Duha je téměř pryč, a to nejen v symbolické rovině.
Vznik této písmenkové polévky, která dává příležitost každému, kdo se chce označit jako „LGBT“, aby tak hned i učinil, je největší tragédií, která se gayům a lesbám v posledních letech stala.
Proč? Příslušnost k té či oné orientaci ovlivňuje pouze pohlavní složení vztahu. Muž-žena, žena-žena, muž-muž. Nepodmiňuje názory ani životní styl. Osoby s homosexuální orientací se v Polsku setkávají s diskriminací především tehdy, když navazují stabilní a dlouhodobé vztahy, a nejsilněji tehdy, když se jedná o rodiny vychovávající děti.
Právní „neviditelnost“ způsobuje v běžném životě mnoho vážných problémů – nemůžeme si společně vzít úvěr, takže mnohem větším problémem je např. koupě bytu, nedědíme po sobě ze zákona – v případě neexistence závěti partnerovi nezůstane nic, veškerý majetek připadne rodině, se kterou dotyčný třeba ani nebyl v kontaktu, v případě dědictví ze závěti je vysoká dědická daň, u neatraktivní nemovitosti, bez šance na rychlý odprodej a bez úspor, vytváří další problémy. Nemáme právo pohřbít zesnulého partnera, ani na informace o jeho zdravotním stavu, nemůžeme adoptovat dítě svého partnera, a to ani v případě jeho úmrtí, a i na takové hlouposti, jako je vyzvednutí dítěte ze školky, potřebujeme zvláštní papír. Pokud náš partner vyžaduje stálou péči, nemáme nárok na příspěvek pro pečující osobu, problematické jsou i takové věci jako vyzvedávání pošty.
A ano, některé z těchto problémů lze různými způsoby obejít (plné moci atd.), ale vyžaduje to pomoc právníka + spoustu času a prostředků. To je diskriminace – heterosexuálům stačí jeden právní úkon, homosexuálové jich musí udělat 50, aby měli alespoň zmrzačenou verzi téhož. Ne každý je toho samozřejmě schopen a většina lidí o různých spíše abstraktních životních situacích dopředu nepřemýšlí, a když nastanou, zůstávají jejich základní práva nechráněna. To je základem hnutí za práva homosexuálů – od dekriminalizace homosexuality až po rovná občanská práva. Zřejmé postuláty, které jsou již v podstatě realizovány v celém širokém západním světě a v současné době nejsou kontroverzní. A co stojí za zmínku, již delší dobu nejsou spojovány výhradně s levicí a liberály. V některých zemích zavedli stejnopohlavní svazky konzervativci. Ve Velké Británii toryové, v Německu křesťanští demokraté (CDU) a v mnoha západoevropských zemích neexistuje jediná strana, která by byla proti; LGB lidé se naopak stali chráněnci pravicových stran, které se staví například proti genderismu nebo nekontrolované imigraci.
Transženy jsou ženy!
A tady vznikl problém – máme extrémně nabobtnalé organizace, které po realizaci svých postulátů ztratily smysl existence, takže aby mohly nadále fungovat, musely si hledat zcela novou niku. Podařilo se jim najít další možnosti fungování ideologicky a myšlenkově zakotvené v postmodernismu, v dekonstrukci pojmů, které byly považovány za samozřejmé, a v extrémním individualismu.
Tvrdit, že existují dvě biologická pohlaví (a že pohlaví a gender jsou odlišné věci, biologicky vs. sociální/kulturně determinované) je transfobie a diskriminace na stejné úrovni jako rasismus nebo antisemitismus (tweet britského Stonewallu – hlavní britské LGBT organizace – před pár dny). „Transženy jsou ženy“ a ne, ne v sociálním smyslu, obecně, ve všech aspektech, bez možnosti jakékoliv diskuse, protože pokud souhlasíte, že např. ve sportu nebo u lékaře se projevují jisté limity sebeidentifikace, okamžitě vám nasadí náhubek s obviněním z transfobie a extrémní nenávisti.
Z toho vyplývá postulát self-ID, tj. úřední změny pohlaví pouze na základě vlastní vůle. Bez nutnosti fungovat jako dané pohlaví po určitou dobu, bez hormonální terapie, bez jakéhokoli kontaktu s lékařem. A v souvislosti s tím muži, kteří se takto označí za ženy, mají otevřený vstup do ženských věznic, center pomoci znásilněným a týraným ženám, ženských sportovních oddílů, na místa na volebních seznamech, které byly vyhrazeny ženám na základě kvót.
Proto se objevuje postulát krmit co nejmladší děti blokátory puberty (což je v praxi chemická kastrace) a později hormony, provádět mastektomie dospívajícím dívkám, protože nejde o to, aby děti nemusely odpovídat sexistickým genderovým stereotypům, ne; když z nich vybočují, pak jsou zkrátka opačného pohlaví a mělo by se jim to vtloukat do hlav, dokud nezískáme pacienty na celý život. Výsledek? Nárůst dysforie u dětí o více než 3000 % za 10 let. (Tento bod je tak nehumánní, že dokonce i ve Velké Británii po rozsudku Bell vs. Tavistock tyto pokusy na dětech zastavili).
Co všechno se skrývá pod „T“
Ale to je jen část písmene „T“ a dále je to ještě vtipnější.
Protože pod T se kromě klasicky chápané transsexuality skrývají i takové podivuhodnosti jako nebinarita, agender nebo xenogender (a spooousta dalších genderů, jakési faunistické nebo jiné mlho-romantické osoby, sylfické nebo gender-fluidní – to jsem si nevymyslela, abych se tomu vysmívala, pokud mi nevěříte, doporučuji web zaimki.pl – ano, myslí to zcela vážně).
Za nebinární osobu se může prohlásit kdokoliv, komu se zachce, a pokud se vám jen nelíbí genderové stereotypy, znamená to, že jste někde mezi pohlavími a některé prvky jazyka, jako jsou zájmena nebo koncovky u různých pohlaví, vás diskriminují.
Agender – asi nemají vůbec žádný gender, xenogender (to je tak abstraktní, že se od nich odtahují i majitelé jiných genderů) – jako svou pohlavní identitu uvádějí zvířata nebo jevy, vyžadují oslovení zájmeny jako kitty/bunny (kočička/králíček) a straaašně trpí, protože při sčítání lidu nemohou jako své pohlaví označit „galaxii“.
A tady je třeba zdůraznit – nebinarita a spol. je teoretický koncept uvedený do praxe (xenogender je údajně dokonce satirický koncept nějakého trolla z tumblru, který se ale v této šílené komunitě okamžitě etabloval), nikoli něco pojmenovaného na základě pozorování reality. Neexistují žádné studie, které by ukazovaly biologické rozdíly mezi lidmi, kteří se identifikují jako nebinární, a těmi, kteří se jako nebinární neidentifikují. Celá argumentace je založena na tom, že se queer a příbuzné teorie považují za samozřejmé, za zjevenou pravdu, a proto kritika jejich předpokladů / pouhé nepřijetí tvrzení osoby XY jako faktu, se okamžitě stává „nenávistným projevem“.
A co pod Q…
Rozšířením tohoto šílenství je Q (Queer). Jsi samozřejmě heterosexuál, ale (vyber si alespoň 1 bod) – 1) máš modré vlasy 2) raději se identifikuješ jako lesba/gay, protože nakonec proč ne 3) máš harém několika „partnerských osob“ 4) máš levicové názory a chceš získat 100 bodů navíc v rámci komunity 5) jsi misogynní a homofobní, ale chceš mít takové názory bez konsekvencí 6) cítíš, že jsi jediný svého druhu, ale nechceš, aby tě ostatní označovali za narcistu 7) před 15 lety bys patřil do subkultury typu emo 8 ) máš několik duševních poruch a radši si je opečováváš, než abys je léčil 9) máš tetování 10) nebo alespoň kroužek v nose = jsi LGBT! Dále pod + patří např. fetišisté (K) a polyamoristé (jedno ze dvou P). Prosazují se jak vidno také prostitutky a pasáci a někteří trans aktivisté už začali říkat, že „malé holčičky jsou kinky“.
Taková absurdita musí skončit a první známky toho jsou již patrné. Ve Velké Británii byly pozastaveny tranzice pro děti, od spolupráce se Stonewallem odstupují další lidskoprávní/vládní organizace, vznikla LGB Alliance (trans lobby ji okamžitě označila za fašistickou) a stále více se hovoří o cenzuře na univerzitách. V Německu a Španělsku byly nedávno zamítnuty projekty self-ID, ve Španělsku bohužel po dlouhém boji, v Německu to zatím nebylo nutné a oba projekty (od FDP a Die Grünen) byly zamítnuty velkou většinou.
Takže ano, pro „LGBT+“ jsou přirozenými odpůrci především feministky, protože podkopávání existence biologického pohlaví škodí všem právům na něm založeným, tj. především právům žen, a (což se z polské perspektivy může zdát neuvěřitelné) gayům a lesbám, jejichž orientace je zamlčována jako transfobní a kteří jsou využíváni pro špinavé kšefty různých skupin, které s nimi vůbec nesouvisejí.
Nemám příliš velké obavy z případné diskreditace „LGBT+“ v západních zemích. Ani ten nejhorší vzdor proti těmto šílenostem nezruší zpětně práva lidí ve stejnopohlavních vztazích, ta jsou již příliš pevně zakotvena, hnutí má příliš dlouhou tradici. V Německu dokonce episkopát podporuje žehnání stejnopohlavním svazkům a nedávno proběhla velká akce proti papežovým krokům zapovídajícím požehnávání těchto svazků (pokud chcete vidět duhovou vlajku na kostele na předměstí malého města nebo happening kněží udělujících takové požehnání navzdory zákazu, jste vítáni). Ukotvenost práv gayů a leseb je vidět i na tom, že jedním z nejčastějších obvinění vůči organizacím LGBT+ je jejich… homofobie. V Polsku je bohužel situace zcela odlišná. Nevím, jestli to tak prostě vyšlo, nebo jestli někoho skutečně napadlo, že přikočovat s tímhle cirkusem do Polska je dobrý nápad. V roce 2020, po 1,5 roce nechutné kampaně, v níž byli homosexuálové pasováni na nejhorší úchyly, po letech vysvětlování, že se nelišíme od heterosexuálních párů a chceme jen rovná práva a klid, přichází veškeré úsilí vniveč, protože do nejhomofobnější země EU dorazili queer, nebinarita, transgender děti, osoby s dělohami, osoby s penisy a obecně příslušnost k LGBT chápaná jako životní styl.
Tohle nejsou gayové!
Lidé, kteří nejsou s tématem příliš obeznámeni, si toho hned nevšimnou, proto vás upozorním na dvě věci:
1) Drtivá většina duhových agresorů na Twitteru / lidí, kteří dělají podivné happeningy urážející katolíky, nejsou gayové nebo lesby. Ano, někdy se tak sami označují, ale nejsou to gayové a lesby a netýká se jich právní diskriminace namířená proti nám. Obvykle jsou to „nebinární lidé“ / „queer lidé“ (v hetero vztazích, které ale z nějakého důvodu označují jako „queer“) nebo „LGBT+ spojenci“ s woke názory a totalitními sklony. Vůbec je tedy nezajímá, jaký vliv mají jejich aktivity na lidi, kteří jsou skutečně LGBT a neříkají si tak proto, že je to módní. Proto se nejvíce zajímají o vytváření povyku, o zájmena, o „genderově neutrální jazyk“, který spočívá ve vymazávání slov jako žena nebo matka, a o útoky na tzv. TERFs. Až za pár let vyrostou z extrémních názorů, budou si plně užívat výsad „normálnosti“. Nám zůstane naše diskriminace a díky takovému „aktivismu“ bude stále těžší vysvětlit, že jde o právní rovnost, a ne o ideologickou přestavbu světa.
2) Polské LGBT organizace a různé stránky, které se označují za „progresivní“ nebo „feministické“, se během několika měsíců naplno pustily do vymazávání homosexuálů jako transfobních. Když píší o nebinárních lidech, píší o lidech, kteří JSOU nebinární; když píší o různých exotických sexuálních orientacích, píší například o lidech, kteří JSOU pansexuální. A když se píše o lesbách, najednou tu máme lidi, kteří se jako lesby IDENTIFIKUJÍ (+ nutná zmínka o tom, že transženy jsou ženy a že lesba může mít penis).
Mezi dvěma beranidly
Na jedné straně tu tedy máme zuřivou reakční kontrarevoluci, která sní o tom, že se potraty budou soudit podle paragrafu o vraždě (už sbírají podpisy) a vrátíme se ke kriminalizaci homosexuality (zatím sbírají podpisy pod kriminalizaci „homopropagandy“ a zákaz pochodů), na druhé straně je tu revoluce popíračů pohlaví, kteří fantazírují o úplné cenzuře a věznění za vše, co považují za „transfobii“ (a často také o masových popravách, jámách na vápno a „ekogulazích“, ale to jsou jen takové veselé vTípKy, víte, a jim je to přece dovoleno).
Patová situace je o to nebezpečnější, že všichni ti, kteří „nechtějí být jako PiS“ a podporují například stejnopohlavní manželství, jsou okamžitě nuceni přijmout sadu mnohem extrémnějších názorů, které s LGB lidmi vůbec nesouvisejí. Nejvíce se to projevilo po Margotově zatčení, kdy se ukázalo, že liberální (a řekněme si, že ani nijak zvlášť progresivní) média jako Wyborcza a TVN nekriticky přijala extrémní postulát self-ID a nejhlasitěji plakala nad tím, že byl umístěn do mužské vazby. Je to vidět i na počtu článků o trans dětech, je to vidět i na tom, že když se ombudsmanovi pro práva dětí podařilo říct něco rozumného (o nelegálním prodeji hormonů dětem v trans skupinách), bylo to právě to, co bylo nejhlasitěji zesměšňováno.
Parodie na hnutí
Je to patová situace, protože i když se mnoha homosexuálům nelíbí, co samozvaní „obhájci“ jejich věci dělají, mlčí buď kvůli „LGBT+“ šílenství, nebo extrémní homofobii. Je také snadné pochopit, jak se kruhy spojené s široce definovanou „identitární levicí“ bojí scénáře, v němž by ovečky začaly zpochybňovat nesmysly, kterými jsou znovu a znovu krmeny. Po chvilkové aktivitě Koalice LGB (tj. stránky s 300 lajky bez jakéhokoli dosahu) začaly LGBT+ organizace se 100 000 lajky a stálým zdrojem financí v panice křičet, že se objevil zločinný nápad oddělit hnutí za práva homosexuálů od písmenkové polévky, že zabíjíme trans děti a že je to minimálně jako eugenika. Vědí, že bez parazitování na LGB lidech zbytek hnutí neexistuje, protože je to parodie na jakékoli sociální hnutí, plíživá totalita, která pod rouškou péče o diskriminované skupiny chce vybudovat „krásný nový svět“.
Takže když to shrnu, první den měsíce, který býval Pride a teď se změnil spíš v Spicy Hetero Month, mě hlavně napadá, že s tím NEMÁM NIC SPOLEČNÉHO. NEMÁM S NIMI NIC SPOLEČNÉHO, obvykle jsem velmi proti nim a jejich nápadům, ale kvůli existenci toho shluku písmen to musím pravidelně vysvětlovat, pravidelně se od nich distancovat a pravidelně za to dostávat čočku.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujem