Pastoral brothers zveřejnili petici proti působení Aliance pro rodiny ve “strukturách státu”. Asi se udusím smíchy. Už jsem viděl hodně hloupoučkých petic ve veřejném životě v polistopadové historii, ale takovou slohovou slátaninu (“zlehčení důležitosti základního kamene” my ass) jsem ještě neviděl. Tu změť vět, které částečně nedávají vůbec žádný smysl, kombinovaných s těmi nejvyluhovanějšími klišé, ale omluvíme, stejně jako bychom je asi omluvili u produkce žáka prvního ročníku gymnázia, když odevzdal první slohovou práci na téma “občanská společnost”. Ona ta ostatní produkce tzv. Pastoral brothers o moc větší intelektuální úroveň ani nemá. Mnohem víc mě děsí ta politická negramotnost a mrzí, kolik veřejných intelektuálů se pod to je ochotno podepsat.
Nemám v úmyslu tady na tom místě hájit dílčí činnost AliPro. V poslední době jsem sám nakumuloval jisté vážné výhrady k jejich veřejné prezentaci. Je to lobbistická organizace, stejně jako Jsme fér a vůbec jakýkoli občanský spolek, který mluví do veřejného života. Artikuluje názory jistého segmentu společnosti před zákonodárci. A to je skvělé. Protože lobbisté mají být co? Správně, na očích. Myslíte si, že když nebudou na očích, nebudou chodit poslušně do médií obhajovat své názory, nechat se tam grilovat, tupit a pak sprostě urážet na sociálních sítích, tak svoji činnost ukončí? A vůbec neodejdou tam, kde tyto argumenty vidět a slyšet nebudou?
A špejli na čele máš, ty jelito?
Není žádný problém, aby organizace, jejíž postoje jsou bližší liberálnímu mainstreamu z přelomu milénia, než třeba postojům voličů Margaret Thatcherové v 70. nebo 80. letech, byla zastoupena v poradním orgánu ministerstva, nebo v asistentské pozici jednoho z DVOU SET poslanců dolní komory parlamentu. Jak málo politicky gramotný musí někdo být, když považuje pouhou přítomnost jednoho člověka oponentního názoru ve sněmovně za “ohrožení demokracie”, když, fakticky vzato, může ovlivnit maximálně člověka, který beztak jistě nějaké apriori stanovisko zastává.
Ne, není proti “lidským hodnotám” zastávat konzervativní stanovisko o povaze významné instituce veřejného zájmu jako je manželství. Není to otázka “vědeckého světonázoru”, který se coby jeden z nesmrtelných filosofických bludů opět tlačí do veřejného mainstreamu, ani “lidských práv”, nýbrž otázka výkladu občanských práv, která jsou již od 90. let předmětem výrazně protichůdných judikatur ctihodných právních autorit v celé západní Evropě, kde ještě před pár lety zdaleka neexistoval jednotný pohled. Aby ne, když to není otázka pouze právní, ale zejména politická. Není to spor “jednoduchý jako facka” a kdo to tvrdí, je potřeba se ptát, zda není nepřítelem demokratické diskuse právě on.
Když se začneme bavit o tom, kdo vlastně šíří morální paniku (respektive “kdo vyvolává kulturní války”), zcela jistě to jsou vždycky ti, kdo obhajují nějaký status quo. Nikdy ti, kdo ho chtějí měnit. Už jenom to je tak k smíchu, že není se tím třeba dále zabývat. Ale je opravdu k nevíře, jak talentovaní političtí oponenti dokážou vždy ty “nepřátele demokracie” zviditelnit.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!