Klíčové je přece úplně něco jiného. Přesněji odpověď na otázku: chci mít příští podzim ve sněmovních volbách o 1 až 3 procenta lepší výsledek (Piráti, ODS), chci se dostat znovu o prsa do poslanecké sněmovny (TOP 09, STAN, KDU-ČSL), anebo chci porazit Andreje Babiše a vymést ho ze Strakovy akademie?
Protože si česká opozice zvolila první strategii, jsou dnešní úvahy o stínové vládě k ničemu. Při tomto nastavení by připomínala peroutkovský stín kočího, který stínem kartáče myje stín kočáru. Stíny stínů.
Více či méně funkčních stínových vlád tu v minulosti bylo několik. Měl ji Miloš Zeman proti Václavu Klausovi v polovině devadesátých let, následně vytvořila stínovou vládu čtyřkoalice proti stranám opoziční smlouvy (ČSSD, ODS). V letech 2003-2006 řídil stínovou vládu Mirek Topolánek proti vládám ČSSD a nakonec Jiří Paroubek proti Mirku Topolánkovi.
Všechny stínové vlády měly jedno společné: odehrávaly se ve fakticky dvojpolárním politickém systému. Jádrem takové stínové vlády byla dominantní opoziční strana, většinou s dominantním lídrem.
Tradiční politický dvoupólový politický systém je dnes rozbitý a rytmus politiky v Česku určuje svými rozhodnutími dvojice Zeman-Babiš. Premiér pak fakticky „zrušil“ politiku jako souboj vizí a postojů a zaměřil se na marketingové uplácení různých sociálních skupin. Základem jeho vlády je gigantický střet zájmů jakožto podnikatele a tvůrce zákonů, které ovlivňují podnikání. Současně ovládá třetinu českých médií a krok za krokem vytváří základy autoritativního modelu vládnutí.
Co z toho vyplývá?
Opoziční politika vůči Andreji Babišovi musí být zcela jiná než ve všech předchozích případech. Tragédií české opozice je, že si tuto kvalitativně novou situaci není schopna a ochotna vyhodnotit. Pokud ano, muselo by z ní vyplynout jedno: zapomeňme na současnou politiku pomalého navyšování křesel v parlamentech a zastupitelstvech, smysl má jenom porazit AB.
Z této úvahy vede směrovka jen na jeden politický projekt – společnou kandidátku pěti opozičních stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Víc možností není. Krokem B je pak logický vznik stínové vlády. Ne naopak.
Už slyším, jak nás lídři jednotlivých stran sofistikovaně přesvědčují, že něco takového není možné, a že politik X je takový a Y zase onaký a společný postup není reálný. Na tyhle výhrady jde odpovědět slovy, že jejich voliči si to ve své většině nemyslí. Minulý rok to například dvakrát vyjádřili během více než dvousettisícových demonstrací na pražské Letné. Tam byly dominantně přítomni právě voliči opozice a řekli jasně, o co jim jde – porazit Andreje Babiše. Jejich hlas však nenašel politické vyjádření.
To, co opozici jde báječně, jsou blátivé řeči, že politika ve stylu Antibabiš nefunguje. Co nefunguje, je ve skutečnosti moralizování opozičních lídrů s propadlým hrudníkem, pro něž je důležitější mírná opoziční politika v mezích zákona než vítězství.
Není náhoda, že antibabišovský svět si hledá své přirozené mluvčí úplně mimo sféru šéfů pěti politických stran. Jména jako Mikuláš Minář, Dan Vávra či Pavel Novotný mohou někomu připadat legrační, rozhodně ale mají společné jedno: politika (nebo věci veřejné) je baví, jsou motivovaní něco dělat, jsou skvělí komunikátoři a lidi za nimi jdou. Svými názory a postoji proto víc vyjadřují „zájmy Letné“ než opoziční parlamentní bojovníci. Tato zvláštní situace připomíná období komunismu, kdy v době vlády jedné strany (KSČ) zástupně vyjadřovali politické názory nekomunistů někteří herci, zpěváci nebo spisovatelé.
Máme měsíc před krajskými a senátními volbami. Současná opozice v nich mírně posílí a zahrne nás umělým optimismem. Krátce jim zatleskejme a pak se zeptejme: A proč vlastně nechcete zvítězit nad Andrejem Babišem ve volbách, v nichž se opravdu o něčem rozhoduje?
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!