Avizovaný odchod Angely Merkelové si vyžadá redefinici německé politiky vůči Evropě, která bude nějaký čas trvat a je možné, že na tom získá Francie, kterou posílil už brexit. Pro Viktora Orbána je exitus kancléřky zvlášť těžký. Opakovaně říká, že se jí snažil přesvědčit, aby zůstala, ale „byl vždy odmítnut“. Odchod Merkelové mu reálně zhoršuje vyhlídky do parlamentních voleb v roce 2022. S Merkelovou vycházeli vždy korektně a poskytovali si navzájem různé protislužby. Panují názory, že nebýt její ochranné ruky, Orbán by výstavbu iliberálního státu nedotáhl tak daleko. Rozhodně by Fidesz dávno nebyl členem Evropské lidové strany, kde ho za nohu drží právě Němci. (O maďarsko-německých více viz zde)
S francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem Orbána nepojí tak blízké vztahy jako s Merkelovou, nicméně mu Macron několikrát zalichotil, když uznal jeho význam: „Projekt evropské civilizace nemůže razit (sic) katolické Maďarsko nebo pravoslavné Rusko, a přesto jsme to těmto dvěma lídrům přenechali. Říkám s veškerou úctou: Naslouchejte diskurzu v Maďarsku nebo Rusku. Mezi těmito dvěma projekty jsou rozdíly, ale mají kulturní, civilizační vitalitu, která je inspirující, i když já sám je považuji za chybné. Právě náš evropský projekt – který, jak jsem hluboce přesvědčen, je také francouzský projekt – musí dokázat inspirovat náš lid,“ řekl například.
Vzájemný respekt
Orbán zase řekl, že Macron je v Maďarsku „vysoce respektován“ jako vůdce, který „vrátil sílu intelektuálních debat o vizích do evropské politiky a my si toho velmi vážíme“. Společnými silami také zlikvidovali ambice Manfreda Webera stát se předsedou Evropské komise, z čehož je uražený Weber veřejně obvinil. „Macron vytvořil spojenectví s maďarským premiérem Viktorem Orbánem v Radě. Společně způsobili vážnou škodu evropské demokracii,“ komentoval své nezvolení.
Právě podobnostem, rozdílům a spolupráci mezi Orbánem a Macronem se věnuje švédský novinář a ekonom Fredrik Erixon v novém vydání britského Spectatoru. Erixon píše, že Orbán je v evropské debatě obecně mnohem vlivnější, než si většina lidí myslí.
Macrona s Orbánem podle něj spojuje „monastický přístup k moci: oba vládnou na základě jednotné ortodoxie, kterou každý musí dodržovat. Rádi se chovají jako panovníci, zacházejí s voliči jako s poddanými a přijímají jen skrovná omezení své moci“.
Orbán je znám svým opovržlivým přístupem k brzdám a protivahám a Macron jej následuje, ačkoliv zatím není ve stejné lize. Macron přišel s několika hluboce iliberálními zákony, z nichž ten poslední by znemožnil médiím přinášet fotografie policejní brutality. Ani jednomu není cizí vládnout dekrety: počátkem loňského roku Macron obešel parlament, aby prosadil nepopulární důchodovou reformu.
Nyní Macron přišel se svým pojetím enviromentalismu (aktivistka Greta Thunbergová jej označila za prázdné tlachy), které by rád zapsal i do ústavy a za nový trestný čin „ekocidy“ stanovil až desetileté vězení.
Podle Erixona také oba vedou svého druhu válku s islámem. Orbán se chová oportunisticky, mluví o „muslimských útočnících“, aby apeloval na základní instinkty voličů, ale v dalších projevech to tlumí. Chválí muslimy a jejich přínos pro svět v kultuře, matematice a medicíně, ale dává jasně najevo, že si myslí, že nejlepší místo pro tyto muslimy je někde jinde než v Evropě.
Jeho víra v náboženskou svobodu se zdá být omezena na křesťanství. Macron je v jiném postavení, je typickým zastáncem francouzského sekularismu a muslimové tvoří ve Francii již podstatnou část obyvatelstva. I Macronovi však islám vadí a snaží se učinit muslimskou náboženskou praxi věcí státní regulace. Jeho charta republikánských hodnot, s níž musí muslimští vůdci souhlasit, hanobí muslimy, kteří žijí podle tradicionalistických hodnot, ačkoliv nemají nic společného s teroristy, a nehlásají sexuální svobodu a rovnost pohlaví, což je neliberální. Je to vláda, která se stará o duše lidí.
Ačkoliv Macron a Orbán nejsou politická dvojčata, Macron vycítil, jakým směrem fouká vítr a ušel dlouhou cestu od roku 2017, kdy byl oslavován jako liberální reakce na nacionalismus, brexit a Donalda Trumpa. Orbán prošel stejným procesem už dávno a ani v Macronovi dnes nezůstává mnoho liberalismu. Rádi vystupují jako nepřátelé, ale v Bruselu často končí na stejné straně. Sdílejí pesimistický pohled na svět a věří, že Evropa nemá za svými hranicemi žádné přátele a že její síla rychle uvadá. Oba jsou pragmatici, kteří se zasazují za blízké vztahy s Ruskem, nejlépe prostřednictvím nové „Ostpolitik“.
Společný pohled na ekonomiku
Zvolení Joea Bidena americkým prezidentem oba znejistilo. Odchod Trumpa připravil Orbána o klíčového člena jeho celosvětového cechu populisticko-nacionalistických vůdců. Pro Macrona se Trumpova neúcta ke starým spojencům stala záminkou pro jím chtěné odtržení Evropy od amerického řádu, snížení závislosti Evropy na americké ekonomice a technologiích a posilování role Francie v EU.
Protekcionismus a antiamerikanismus nejsou ve Francii nové, konverze Maďarska je překvapivější. Orbán býval dříve příznivec volného trhu, nyní však vede skupinu východoevropských národů, které si všimly výhod ekonomického dirigismu francouzského stylu. To vládě umožňuje převzít kontrolu nad společnostmi a tržními silami, které dosud neovládala. Rétorika silného státu umožňuje krytí korupce.
V hospodářských záležitostech se nyní Paříž a Budapešť spojují ve snaze uvolnit přísná pravidla pro hospodářskou soutěž a státní dotace. Bruno Le Maire, francouzský ministr financí, chce nařídit repatriaci výroby automobilů a léčiv do Francie. Orbánův systém ekonomického sponzorství často funguje skrytě a zajišťuje, aby byly zadávány smlouvy firmám se správnými politickými vazbami. Se zahraničními investory vláda zachází tvrdě a nebojí se na ně uvalit speciální daně.
Pár Macron-Orbán podle Erixona Británii znesnadní budování obnovených vazeb s Bruselem. V Londýně se předpokládá, že brexit urychlí postup evropského federalismu a že nyní je nejdůležitější vytvořit nový vztah s Ursulou von der Leyenovou a EU, které bude vládnout. K federalizaci však nemusí dojít tak rychle – nebo vůbec. Ve skutečnosti to byly britské vlády, které prosazovaly a hájily nejvíce federální aspekty EU – jednotný trh podle společných pravidel, která jednotlivé vlády nemohly jen tak měnit. Po odchodu Británie se nacionalistická hospodářská politika – každý národ sám za sebe – vrací.
Vyčpělá vize
Macron a Orban dostali z jednání o brexitu více, než očekávali. Protože chtějí oslabit pravidla EU v oblasti obchodu a hospodářské soutěže, nechtějí vztah se Spojeným královstvím založený na otevřeném trhu. Tento instinkt je povede při budoucích jednáních s Británií.
Francouzsko-maďarský program pro Evropu má své nepřátele, zejména v severských zemích a v Nizozemsku. Německo se jako obvykle ještě nerozhodlo. Ale toto je nový evropský směr. Stará liberální vize Evropy – kulturně otevřené a volnotržní – již nemá mnoho následovníků. Rozhodně nyní ztratila své vůdce, uzavírá Erixon.
Chcete být o situaci v Maďarsku pravidelně informováni? Sledujte (jako my) facebookovu skupinu Co se děje v Maďarsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!