Už dlouho neměl konzervativec tak těžkou volbu, jako dnes. Osm kandidátů na prezidenta republiky a ani jeden se nedá označit za konzervativního. Většina z nich se ani nedá označit za politiky v pravém slova smyslu. Je to zvláštní směs outsiderů, exotů, marketingových produktů a nafouknutých eg, jejichž debaty jsou natolik nudné, že člověk se slzou v oku zavzpomíná i na Miloše Zemana – ten byl zábavnější i při minulé volbě a to u toho už tehdy vypadal na umření…
Mezi kandidáty vyčnívá postava generála Pavla, muže s úctyhodnou kariérou (tu předlistopadovou potichu přejdeme, i když čtení jeho kádrového posudku je opravdu utrpením…). Generál Pavel jistě nebude vymýšlet vylomeniny typu Rusnokova prezidentská vláda, nebude blokovat jmenování či odvolávání ministrů, nebude vládě házet klacky pod nohy a bude se snažit konsenzuálně vycházet s premiérem. Je to muž, který je zvyklý naslouchat, pohybovat se v mantinelech systému (v tom je armáda dobrou průpravou…) a v tomto ohledu bude zdravě konzervativní prezident a důstojný reprezentant naší země. Lidé, kteří s ním sloužili v armádě, bez výjimky mluví o férovém člověku, který plní, co slíbí, pracuje na sobě a je na něj spoleh.
Nevýhodou je to, že jeho skutečné politické názory vlastně neznáme. Vypadá to, jako kdyby říkal to, co vnímá jako „duch doby“. Takže je pro eutanázii, homosexuální sňatky, euro či Green Deal (i když s opatrnými výhradami), rozumný vztah má naopak k nebezpečí masové migrace a k Rusku. Hlodá ve mně podezření, že u staršího bílého heterosexuálního muže, který strávil celý život v tak „toxicky maskulinním“ prostředí jako je armáda, to vnitřně s tím nadšením pro adopce dětí homosexuály a postavení žen ve společnosti nebude tak horké, ale zjevně je natolik disciplinovaný, že dělá to, co si myslí, že se od něj očekává. Na rozdíl od Danuše Nerudové to ale zjevně není jeho srdcovka, není to téma, které by sám od sebe přinášel na stůl a dá se snad doufat, že ho nebude aktivně prosazovat (i když si nedělejme iluze, že by mu aktivně bránil).
U Andreje Babiše nemá jeho politické názory cenu rozebírat, mění je dle průzkumů a aktuální výhodnosti a navíc beztak vsadil hlavně na pejsky a kočičky (ano, z tohoto psychopata bez špetky empatie vytváří jeho marketingový štáb na instagramu hodného strejdu, který má rád nejen lidi, ale i zvířátka). Kromě toho je ale osobnostně natolik nevyrovnaný a komunikace s ním natolik složitá (už jen pochopit to, co chce vlastně říct, je často oříškem, jak pochopil i soudce Šott, když řekl stenografkám, aby Babišovu závěrečnou řeč nepřepisovali, protože nedává smysl), že už předemlituji vládu, která s ním bude muset vycházet. Kromě toho je třeba připomenut i slova jeho někdejšího přítele, fyzioterapeuta Pavla Koláře: „Babiš ale nemá s Českou republikou moc společného, téměř nezná její historii a vnitřně zpochybňuje některé tradiční hodnoty, na kterých byla naše republika vybudována. Nikdy se také nevzdá obchodu, pro který je geneticky zrozen. Ten se s prezidentským úřadem těžko slučuje. Obchodní zájmy mu budou vždy přednější než zájmy České republiky.“
Co říct o ostatních kandidátech? Danuše Nerudová je nejen asi osobně nejvíc přesvědčenou progresivistkou, ale navíc prokázala šokující neznalost základních faktů o funkci prezidenta, ústavním systému a celkově pohořela i ve všeobecném přehledu, který by snad člověk kandidující na nejvyšší funkci ve státě měl mít. Prázdná nádoba, které se svou prázdnost snaží nahradit naučeným úsměvem.
Pavel Fischer má jako katolík některé konzervativní instinkty, ale když dojde na lámání chleba, tak se buď omluví nebo je to klasické lidovecké: „osobně jsem proti, ale nebudu tomu bránit.“ Vzepřít se progresivnímu duchu doby jde navíc trochu těžko, když jste zároveň rozhodným zastáncem čehokoliv, co přijde z Bruselu…
Marek Hilšer… co ten člověk vlastně celé čtyři roky dělal a co je jeho program kromě toho, že mluví o jakýchsi mocných vlivových skupinách, které jsou údajně za ostatními kandidáty? „Rozčílení není program“, říkal TGM…
Jaroslav Bašta – inu, to je příklad toho, že i když máte některé konzervativní názory, pořád můžete být pěkný jeliman, který si myslí, že může jen tak odvolat vládu. Pustit na Hrad neřízenou střelu je to nejhorší, co bychom mohli udělat…
Kare Diviš – kdo to je? Dobře, ten člověk má některé pravicové (ale nikoliv konzervativní – je také pro manželství homosexuálů) instinkty, ale prezident by měl mít za sebou nějakou politickou historii.
Tomáš Zima – Proč ten dobrý muž vlastně kandiduje? Nedokázal ničím zaujmout…
Nešťastné rozhodnutí zavést přímou volbu prezidenta (a doufám, že se mnozí její zastánci dodnes stydí) nás dovedla do situace, kdy kandidát musí slibovat první poslední. Včetně věcí, na které má prezident pramalý vliv. Prezidentské programy tak spíš připomínají jakýsi „wish list“ Prezident ale klíčové politické otázky nerozhoduje. Má být důstojným reprezentantem naší země, má mít k naší zemi vztah (ano, vlastenectví) a má se pohybovat v mantinelech ústavního systému a spolupracovat s vládou. Takže je možná nejdůležitější, aby na Hradě nebyl prezident aktivistický (Nerudová) či přímo šílený (Babiš). Víc asi čekat nemůžeme. Není to volba srdcem, ale konzervativec je především realista, který dobře ví, že nic na světě není ideální..
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme