Opomenuté dědictví XVIII.

church

 Standardní učebnice dějin ekonomie obvykle začínají Adamem Smithem a dalšími mysliteli 18. století. I katolíci, zvláště ti, kteří si nepotrpí na tržní hospodářství, mívali tendenci spojovat moderní ekonomické principy a pohledy víceméně s mysliteli osvícenství. Přitom však středověcí a pozdně scholastičtí komentátoři svobodnou ekonomiku chápali a teoreticky o ní uvažovali způsobem, který se projevil jako velmi plodný pro rozvoj zdravého ekonomického myšlení na Západě. Moderní ekonomika proto představuje další důležitou oblast, v níž byl katolický vliv až donedávna často zatemňován nebo opomíjen.

Josef Schumpeter, jeden z velkých ekonomů 20. století, ocenil v Historii ekonomické analýzy (1954) dříve přehlížený podíl pozdních scholastiků na této disciplíně. „Byli to oni,“ píše Schumpeter, „kdo více než jiná skupina byli ‚zakladateli vědecké ekonomie‘ “.  Jiný velký ekonom 20. století Murray N. Rothbard věnoval obsáhlou část své kriticky pojaté historie ekonomického myšlení pohledům pozdních scholastiků, jež popisuje jako skvělé sociální myslitele a hospodářské analytiky. Přesvědčivě ukázal, že pohledy těchto mužů vyústily do rakouské ekonomické školy, důležitého směru, jenž se rozvinul koncem 19. století a pokračuje dodnes. Rakouská škola se pyšní skvělými ekonomy, počínaje Carlem Mengerem přes Eugena von Böhm‑Bawerka až k Ludwigovi von Mises a F. A. Hayekovi, slavnému členu této školy, který získal Nobelovu cenu za ekonomii za rok 1974.

K čemu jsou dobré peníze

Než však probereme pozdní scholastiky, měli bychom věnovat pozornost přehlíženým ekonomickým příspěvkům ještě starších katolických učenců. Například Jean Buridan (1300–1358), když působil jako rektor pařížské univerzity, podstatně přispěl k moderní teorii monetarismu. Nepovažoval peníze za umělý produkt státní intervence, ale ukázal, jak se peníze objevily na trhu svobodně a spontánně, nejdříve jako užitečná komodita a pak jako prostředek směny. Jinými slovy, peníze podle něho nevznikly vládním dekretem, ale procesem svobodné výměny, kdy lidé zjistili, že se tato směna dramaticky zjednoduší přijetím užitečné a obecně žádoucí zprostředkující komodity.

Taková žádoucí komodita, ať je jakákoli, musí mít nejprve úlohu v uspokojování nemonetárních potřeb. Musí mít také, pokud má  být efektivní ve své monetární roli, určité důležité charakteristiky. Musí být snadno přenosná a rozdělitelná, musí být trvanlivá a musí mít vysokou hodnotu na jednotku váhy, tak aby její malé množství bylo dostatečně cenné pro umožnění jakékoli transakce. „Tímto způsobem,“ píše jeden z odborníků, „začal Buridan klasifikovat monetární kvality komodit, což později konstituovalo první kapitoly četných monetárních a bankovních učebnic až do éry zlatého standardu ve 30. letech 20. století.“

Mikuláš Oresme (1325–1382), Buridanův žák, sám významně přispěl k monetární teorii. Oresme, polymatematik zběhlý v matematice, astronomii a fyzice, napsal Pojednání o původu, povaze, zákonitostech a změnách peněz, jež bývá popisováno jako „mezník ve vědě o penězích“; „stanovilo standardy, jež nebyly překonány po řadu století a jež v určitém ohledu nebyly překonány vůbec“. Oresme byl dokonce nazván „otcem zakladatelem monetární ekonomie“.

Co komunisté nevěděli

Oresme nejprve formuloval princip později známý jako Greshamův zákon. Podle tohoto zákona, existují‑li v téže ekonomice dvě měny současně a vláda stanoví poměr mezi nimi, který se liší od poměru, jehož je možné dosáhnout na svobodném trhu, pak měna, kterou vláda uměle nadhodnotí, vyřadí měnu vládou podhodnocenou z oběhu. Proto Oresme tvrdí, že „pokud se pevný legální poměr hodnoty mincí liší od tržní ceny kovů, pak mince, která byla podhodnocena, zcela zmizí z oběhu, a mince, jež byla nadhodnocena, zůstane jako jediná“. Předpokládejme, že tyto dvě měny jsou zlato a stříbro a že na trhu 16 uncí stříbra a jedna unce zlata mají stejnou hodnotu. Předpokládejme dále, že vláda stanoví legální poměr 15:1, takže se na lidech chce, aby pro ně 15 uncí stříbra a jedna unce zlata měly stejnou hodnotu. Takový poměr samozřejmě nadhodnocuje stříbro, protože podle tržní hodnoty obou kovů se 16 stříbrných mincí rovná jedné zlaté minci. Ale vláda se svým poměrem 15:1 tvrdí veřejnosti, že je možné platit dluhy smluvené ve zlaté minci v poměru 15:1 místo 16:1, jak by vyžadoval trh. Potom se lidé začnou vyhýbat zlatu a uskutečňují všechny platby ve stříbře (pamětníci si jnistě vybaví umělý kurz koruny za totality a jako následek buující černý trh s valutami, provozovaný tzv. veksláky).

To jsou příklady nadhodnocených peněz, jež vytlačují podhodnocené peníze. Oresme také chápal destruktivní efekty inflace. Úřední znehodnocení peněžní jednotky neslouží dobrému účelu, vysvětloval. Střetá se s obchodem a zvyšuje celkovou úroveň cen. Obohacuje vládu na úkor lidí. Proto je ideální, tvrdí Oresme, aby vláda do monetárního systému vůbec nezasahovala.

Příliš mnoho stříbra

Pozdní scholastici sdíleli Oresmeův zájem o monetární ekonomii. Byli si vědomi jasného vztahu příčiny a důsledku v ekonomice, zvláště když pozorovali značnou cenovou inflaci, k níž došlo v 16. století ve Španělsku a jež byla důsledkem přílivu drahých kovů z Nového světa. Když pozorovali, že větší zásoba platidel vede k poklesu kupní síly peněz, došli k obecnějšímu závěru – vlastně ekonomickému zákonu –, že nárůst zásob jednoho zboží přivodí pokles jeho ceny. Někteří historici to popisují jako první formulaci kvantitativní teorie peněz; pozdně scholastický teolog Martín de Azpilcueta (1493–1586) napsal:

Pokud ostatní věci zůstanou na stejné hodnotě, pak v zemích, kde je nedostatek peněz, se všechno ostatní prodejné zboží, ba i ruce a práce lidí, prodává za méně peněz než tam, kde je peněz dostatek. Tak ze zkušenosti vidíme, že ve Francii, kde je méně peněz než ve Španělsku, má chleba, víno, oděvy i práce mnohem menší cenu. A i ve Španělsku, v době, kdy je méně peněz, se prodejné zboží a práce prodávají za méně, než tomu bylo po objevení Indií, jež zaplavily zemi zlatem a stříbrem. Důvodem pro to je, že peníze mají větší hodnotu tam, kde a kdy je jich nedostatek, než jeli jich dostatek. To, co říkají někteří lidé, že nedostatek peněz snižuje cenu ostatních věcí, vzniká z toho, že výrazný vzestup jejich hodnoty snižuje hodnotu jiných věcí, tak jako malý muž stojící vedle velkého vypadá menší, než kdyby stál vedle muže podobné výšky.

 

Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!