Carl Menger, jehož Principy ekonomie (1871) měly hluboký vliv na vývoj moderní ekonomie (a který bývá spojován s tomisticko‑aristotelskou tradicí), vysvětloval implikace subjektivní hodnoty názorně. Předpokládejme, že by tabák náhle přestal plnit užitečnou funkci pro lidi – nikdo by ho nechtěl ani by ho už k ničemu nepotřeboval. Představme si dále, že by nějaký stroj byl určen pouze k výrobě tabáku a nemohl sloužit jinému účelu. V důsledku takového posunu v chuti lidí, kteří se odvrátili od tabáku – tedy situace, kdyby tabák ztratil svou užitkovou hodnotu, jak říkal Menger –, by cena tohoto stroje rovněž klesla k nule. Cena tabáku tak není odvozena od nákladů jeho produkce. Podle teorie subjektivní hodnoty je blíže pravdě přesný opak. Výrobní prostředky spojené s výrobou tabák odvozují svou vlastní hodnotu od subjektivní hodnoty, kterou spotřebitelé připisují tabáku, tedy finálnímu produktu, k jehož výrobě tyto faktory slouží.
Jak se Marx mýlil…
Teorie subjektivní hodnoty, což je zásadní ekonomický postřeh nijak nesouvisí s antropocentrismem nebo morálním relativismem. Ekonomie se zabývá faktem a důsledky lidské volby. Máme‑li pochopit a vysvětlit jednotlivé lidské volby, musíme využít hodnoty, jež aktuálně uznávají. (To samozřejmě neznamená, že tyto hodnoty schvalujeme.) V případě, který popisuje Menger, dospíváme prostě k jednoduchému závěru, že pokud si lidé necení předmětu A, nepřipisují hodnotu ani faktorům určeným k jeho produkci.
Teorie subjektivní hodnoty také vede k přímému odmítnutí teorie hodnoty práce, spojované nejvíce s Karlem Marxem, otcem komunismu. Marx nevěřil v objektivní morálku, ale byl přesvědčen, že objektivní hodnoty lze připsat ekonomickým statkům. Tato objektivní ekonomická hodnota je založena na počtu pracovních hodin, jež jsou zapotřebí k výrobě konkrétního zboží. Ale Marxova teorie práce netvrdí, že pouhé vynaložení práce automaticky činí výsledný produkt hodnotným. Tak Marx například netvrdí, že strávil‑li jsem celý den slepováním prázdných plechovek od piva, budou plody mé práce ipso facto cenné. Věci se považují za cenné jen tehdy, připouštěl Marx, když jim jednotlivci připisují užitkovou hodnotu. Alejakmile jednotlivci začnou považovat konkrétní zboží za užitečné, pak se cena tohoto zboží určuje počtem pracovních hodin, vynaložených na jeho výrobu. (Ponecháme stranou některé bezprostředníobtíže této teorie, jako je třeba nemožnost odhadnout vzestup ceny uměleckého díla po smrti autora; přitom od okamžiku jeho vytvořen do okamžiku smrti nebyla vynaložena žádná další práce – teori práce tedy zjevně nedokáže vysvětlit běžně pozorovaný fenomén.)
Marx ze své teorie hodnoty práce odvodil myšlenku, že pracovníci ve svobodné ekonomice jsou „vykořisťováni“, protože – ačzdrojem všech hodnot je jejich pracovní úsilí – jejich mzda toto úsilí plně neodráží. Proto je zisk zaměstnavatele podle Marxe zcela nezasloužený; zaměstnavatel si neprávem přisvojuje to, co právem patří dělníkům.
A jak měli scholastici pravdu…
Systematičtější odmítnutí Marxe přesahuje účel našeho pojednání. Ale za pomoci pozdních scholastiků můžeme pochopit alespoň primární chybu jeho teorie hodnoty práce. Marx neměl zcela nepravdu, když si všímal vztahu mezi cenou zboží a cenou práce; tyto fenomény skutečně často souvisejí. Jeho chybou však bylo, že převrátil kauzální souvislost. Zboží neodvozuje svou cenu z práce, která byla vynaložena k jeho výrobě. Naopak, práce na ně vynaložená odvozuje svou vlastní cenu od toho, jak si zákazníci cení finální produkt.
Když tedy svatý Bernardin ze Sieny a scholastici 16. století argumentovali ve prospěch teorie subjektivní hodnoty, prosazovali zásadní ekonomický pojem, který implicitně předjímal a odmítal jeden z velkých ekonomických omylů moderní doby. Dokonce i Adam Smith, známý jako velký obhájce svobodného trhu a ekonomické svobody, nebyl dost jednoznačný ve svém výkladu teorie ceny a zanechává dojem, že zboží odvozuje svou cenu od práce, jež byla vynaložena na jeho výrobu. Rothbard šel tak daleko, že tvrdí, že Smithova teorie ceny práce přispěla k Marxově o sto let mladší teorii, a že ekonomická profese – nemluvě o světě jako celku – by udělala lépe, kdyby ekonomické myšlení zůstalo věrné teorii ceny takové, jak ji podávali důležití katoličtí myslitelé, o nichž jsme už mluvili. Francouzští a italští ekonomové, ovlivněni scholastiky, většinou zaujímali správnou pozici; to britští ekonomové se tragicky odchýlili k myšlenkovým liniím, jež kulminovaly v Marxovi.
Diskuse o vlivu katolického myšlení na vývoj ekonomické vědy nemůže pominout příspěvky Emila Kaudera. Kauder je autorem řady knih, v nichž se – mimo jiné – snažil zjistit, proč se (správná) teorie subjektivní hodnoty rozvíjela a kvetla v katolických zemích, zatímco (nesprávná) teorie hodnoty práce byla tak vlivná v protestantských zemích. Přesněji řečeno, šlo mu o to, proč se britští myslitelé klonili k teorii hodnoty práce, zatímco Francouzi a Italové trvali na subjektivní hodnotě.
Kalvínova stopa
V knize Dějiny teorie marginální užitečnosti (1965) Kauder píše, že odpověď na tuto hádanku můžeme najít v důrazu, který Kalvín kladl na práci. Pro Kalvína se – jakákoli – práce těší božskému schválení a je rozhodující oblastí, kde může člověk oslavovat Boha. Tento důraz na práci vedl protestantské myslitele k tomu, že zdůrazňovali práci jako ústřední determinantu hodnoty. „Každý sociální filosof nebo ekonom ovlivněný kalvinismem,“ vysvětluje Kauder, „je v pokušení připisovat ve svých sociálních a ekonomických pojednáních tu nejvyšší cenu práci a neexistuje lepší způsob, jak velebit práci, než zkombinovat ji s teorií ceny, což je tradiční základ každého ekonomického systému. Tak se cena stává cenou práce.“
Podle Kaudera to platí i o takových myslitelích, jako byli John Locke a Adam Smith, kteří oba kladli ve svých spisech velký důrana práci a jejichž vlastní názory byly spíše obecně deistické než protestantské. Takoví autoři přijali kalvínské myšlenky, jež ovládaly jejich kulturní prostředí. Smith například sympatizoval s presbyteriánstvím (organizovaným kalvinismem) navzdory svému rozchodu s jeho ortodoxií a tato sympatie ke kalvinismu pravděpodobně stojí za Smithovým důrazem na práci jako determinantu cen.
Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!