Opomenuté dědictví V.

Mniši byli tvůrci středověkých technologií. Zvláště známí jsou pro svou technologickou vyspělost cisterciáci,   reformní větev benediktinů ustavená v Cîteaux v roce 1098. Prostřednictvím komunikační sítě spojující různé kláštery se technologické informace rychle šířily. Proto nacházíme i v klášterech vzdálených od sebe tisíce mil velmi podobný systém využívání vodní síly.

„Tyto kláštery,“ píše historik, „byly ekonomicky nejefektivnějšími jednotkami, jež do té doby existovaly v Evropě, a možná na celém světě.“ O cisterciáckém klášteře ve francouzském Clairvaux existuje zpráva z 12. století, jež líčí využití vodní síly a popisuje překvapivý rozsah, v němž se tato zařízení stala ústředními pro evropský život. Cisterciácká klášterní komunita obvykle vedla svou vlastní továrnu. Mniši využívali vodní sílu pro mlácení obilí, prosévání mouky, tkaní látek a vydělávání kůží.

Ačkoliv klasická antika nijak výrazně nepoužívala mechanizaci pro průmyslové účely, středověký svět tak činil v enormním měřítku, jak to symbolizuje využívání vodní síly v cisterciáckých klášterech:

Proud vody vstupuje do opatství pod obrannou zdí (píše autor z 12. století), jež ho jako vrátný vpouští dovnitř, a nejprve se hrne na mlýn, kde se převaluje: napřed drtí obilná zrna pomocí mlýnských kamenů, pak třese jemným sítem, jež odděluje mouku od plev. Potom spěje do další budovy. Zde voda plní nádrže a ohřívá se, takže se vaří pro mnichy pivo, nápoj, který pijí v době, kdy ještě vinná réva nepřinesla úrodu. Tím voda ještě nesplnila svo úlohu. Blízko mlýna se zachycuje do nádrží, jež ji pohlcují. Ve mlýně se z ní připravilo jídlo pro potřebu bratří, a nyní se stará o jejich oděv. Nikdy se neobrátí zpět a neodmítne udělat nic z toho, co se na ní žádá. Zvedá a zas pouští těžké tlouky, veliké vodní hamry, a šetří tak bratřím velkou námahu. … Kolik koní by se unavilo, kolik mužů vyčerpalo, kdyby pro nás nepracovala milosrdná řeka, jíž vděčíme za oblečení a jídlo.

Cisterciáci byli známi také jako odborníci v metalurgii. „Díky svému rychlému rozšíření po Evropě,“ píše Jean Gimpel, „sehráli cisterciáci úlohu v rozšíření nových technologií, protože jejich znalost průmyslových technik byla na téže vysoké úrovni jako jejich zemědělská technika. Každý klášter měl vzorovou továrnu, často stejně velkou jako kostel; stála nedaleko od něho v místě, kde vodní síla poháněla stroje, jež v ní byly umístěny.“ Tam, kde mniši získali zásobu železné rudy, budovali hutě, v nichž získávali železo; někde si zásoby rudy a hutě koupili. I když železo využívali hlavně pro vlastní potřebu, nabízeli někdy své přebytky ke koupi; od poloviny 13. do 17. století byli cisterciáci hlavními výrobci železa ve francouzském regionu Champagne. Protože se vždy snažili zvýšit efektivitu svých klášterů, používali strusku ze svých pecí jako hnojivo, neboť vzhledem ke koncentraci fosfátů se ukázala k tomuto účelu zvláště užitečná.

Ať to bylo dobývání soli, olova, železa, hliníku nebo sádry, nebo metalurgie, lámání mramoru, porcelánky nebo sklárny, nebo hutní výroba kovových desek, používaných jako stěny za krbem, nebyla tu žádná činnost, v níž by mniši neprokázali kreativitu a plodného ducha výzkumu.

Úspěchy mnichů sahaly od zajímavých kuriozit až k ryze praktickým věcem. Tak například na začátku 11. století mnich Eilmer letěl dále než 200 metrů kluzákem; lidé si to pamatovali po další třistaletí. O několik set let později se P. Francesco Lana‑Terzi – nikoliv mnich, ale jezuitský kněz – zabýval létáním systematičtěji a dostalo se mu cti, že je nazýván otcem letectví. Jeho kniha z roku 1670, Prodrom alla Arte Maestra, byla první, jež popsala geometrii a fyziku létajícího plavidla.

Mniši mezi sebou měli i dovedné hodináře. První hodiny, o nichž máme záznamy, sestrojil budoucí papež Silvestr II. pro německý Magdeburg někdy kolem roku 996. Důmyslnější hodiny pak zhotovili další mniši. Peter Lightfoot, mnich, který žil ve 14. století v Glastonbury, postavil jedny z nejstarších hodin, jež dosud existují; nyní se nacházejí v londýnském Muzeu věd.  Richard z Wallingfordu, opat benediktinského opatství St. Alban, který žil ve 14. století a byl jedním z iniciátorů západní trigonometrie, proslul svými velkými astronomickými hodinami, určenými pro tento klášter. Říká se, že po další dvě století se neobjevily hodiny takové technické úrovně. Tento nádherný aparát, zázrak své doby,už neexistuje; patrně zmizel během konfiskací klášterů za Jindřicha VIII. Richardovy poznámky k návrhu těchto hodin však umožnily odborníkům postavit jejich model i jejich rekonstrukci v plném měřítku. Hodiny nejen určovaly čas, ale také přesně předpovídaly dráhu Měsíce.

Archeologové dosud objevují rozsah mnišských dovedností a jejich znalost technologií. V devadesátých letech minulého století archeometalurg Gerry McDonnell z univerzity v Bradfordu našel poblíž opatství Rievaulx v severním Yorkshiru doklad o stupni technologického důmyslu, který ukazuje až k průmyslové revoluci 18. století. (Opatství Rievaulx patřilo ke klášterům, jež dal král Jindřich VIII. zavřít ve 30. letech 16. století v rámci konfiskací církevního majetku.) Když McDonnell prozkoumával rozvaliny Rievaulx a Laskillu (dceřinného kláštera vzdáleného asi čtyři míle od mateřského kláštera), shledal, že tu mniši vybudovali pec, v níž získávali železo ze železné rudy.

Typická pec ze 16. století se poměrně málo lišila od svých předchůdkyň ze starší doby a podle moderních standardů byla nepříliš účinná. Struska a další vedlejší produkty obsahovaly značnou koncentraci železa, protože takové pece nedosahovaly dost vysokých teplot na to, aby se z rudy získal všechen kov. Avšak struska nalezená McDonnellem v Laskillu měla nízkou koncentraci železa, srovnatelnou se struskou, kterou produkují moderní vysoké pece. McDonnell se domnívá, že mniši už směřovali k budování pecí pro produkci zušlechtěného železa ve velkém měřítku; zušlechtěné železo bylo klíčovým materiálem průmyslové éry a zdá se, že pec v Laskillu byla prototypem takové pece.  Jednou z nejdůležitějších věcí bylo, že cisterciáčtí opati se každoročně scházeli a mohli si tak sdělovat technologické zkušenosti, využívané pak po celé Evropě. Zničení anglických klášterů rozbilo i tuto síť technologických informací. Mniši „měli potenciál dospět až k vysokým pecím, jež by produkovaly pouze zušlechtěné železo“.  Jindřich VIII. tento budoucí potenciál zničil.

Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!