Snad největším katolickým příspěvkem k umění, který natrvalo ovlivnil evropskou krajinu, je středověká katedrála, jeden z největších úspěchů lidstva v celé oblasti umění. Pro tyto budovy, monumentální rozlohou i výškou, jsou charakteristické některé určující rysy jako opěrné pilíře, lomené oblouky a žebroví kleneb. Kombinovaný efekt těchto prvků, zesílený barevnými vitrážemi, je zcela vyjímečným odkazem nadpřirozené víry západní civilizace.
Není náhodou, že bližší zkoumání těchto katedrál ukazuje pozoruhodnou geometrickou důslednost. I ta přímo pramení z důležitého proudu katolického myšlení. V době, kdy se z románského stylu vyvíjela gotická architektura, bylo stále více katolických myslitelů přesvědčeno o vazbě mezi matematikou – zvláště geometrií – a Bohem. Už od Pythagora a Platona identifikoval významný proud západního myšlení matematiku s božským. Chartreská škola věřila, že geometrie je prostředkem, jak spojit lidské bytosti s Bohem, že matematika je cestou, jíž se lidstvu zjevuje nejvnitřnější tajemství nebes. Domnívali se, že harmonie hudební konsonance je založena na týchž poměrech, jež formují kosmický řád, že kosmos je architektonickým dílem a Bůh je jeho architektem.
Matematikou k Bohu
Tyto představy vedly stavitele k tomu, aby „chápali architekturu jako aplikovanou geometrii, geometrii jako aplikovanou teologii a architekta gotické katedrály jako toho, kdo napodobuje božského Mistra“. „Tak jako velký Geometr vytvořil svět v řádu a harmonii,“ vysvětluje profesor John Baldwin, „se gotický architekt, v menším měřítku, pokoušel vytvořit Boží příbytek na zemi podle nejvyšších principů proporce a krásy.“
Geometrická proporcionalita je u katedrál velmi nápadná. Vezměme například katedrálu v anglickém Salisbury. Když změříme její centrální křížení (kde hlavní loď protíná východo‑západní osu), zjistíme, že měří 39 stop na 39 stop. Tato primární dimenze je základem všech ostatních rozměrů katedrály. Například délka a šířka každého z deseti klenebních polí hlavní lodi je 19 stop 6 palců – tedy přesně polovina centrálního křížení. Hlavní loď sama sestává z 20 identických čtvercových prostorů po stranách, jež měří 19 stop 6 palců, a dalších 10 prostorů mezi nimi, jež měří 19 stop 6 palců na 39 stop. I další aspekty této struktury poskytují příklady geometrické důslednosti celé katedrály.
Pozornost věnovaná geometrickým proporcím je zjevná v celé gotické tradici. Jako další výrazný příklad může posloužit katedrála svatého Remigia v Remeši. I když Svatý Remigius obsahuje ještě určité prvky raně románského slohu, a není to tedy čistý příklad gotické struktury, je zde patrná pozornost, kterou architekti věnovali geometrii a matematice, jež je vymezující kvalitou této tradice.
Vliv svatého Augustina a jeho víra v symboliku čísel, stejně jako přesvědčení, že Bůh „všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou“, jsou okamžitě patrné. Chór Svatého Remigia „patří k nejdokonalejším trinitárním symbolům gotické architektury“, vysvětluje Christopher Wilson, „protože hra s číslem tři zahrnuje trojici oken, jež osvětlují každou ze tří úrovní hlavní apsidy, a i číslo, jež obdržíme znásobením počtu nosníků zvýšeného chóru – jedenáct – počtem stupňů, dává třicet tři“. Třicet tři je samozřejmě věk, jehož Kristus dosáhl ve svém pozemském životě.
Světlo 13. století
Ani zde tedy touha po geometrické přesnosti a numerickém významu, jež významně přispívá k estetickému potěšení z těchto velkých staveb, není náhodná. Odvíjí se ze specificky katolických idejí, jež lze vystopovat k církevním otcům. Svatý Augustin, jehož dílo De musica se stalo nejvlivnějším estetickým pojednáním středověku, považoval architekturu a hudbu za nejvznešenější umění, protože jejich matematické proporce jsou proporcemi samotného vesmíru, a proto pozvedají naši mysl k rozjímání božského řádu. Okna gotické katedrály a důraz na světlo, jež zalévá tyto obrovské, majestátní budovy, jsou možná jejich nejvýznačnější charakteristikou.
Podívejme se na velký gotický kostel v opatství Saint Denis, asi 11 km severně od Paříže. Zde nemůžeme přehlédnout náboženský význam světla, jež proudí okny v chóru a hlavní lodi. Nápis na dveřích vysvětluje, že světlo pozvedá mysl od materiálního světa a směřuje ji vzhůru k pravému světlu, jímž je Kristus. Gotický architekt navrhující ohromnou chrámovou strukturu byl hluboce ovlivněn katolickým myšlením. „Když se oči věřícího pozvedly k nebi,“ píše moderní specialista na toto téma, „Boží milost ve formě slunečního světla proudila dolů jako požehnání a povzbuzovala povznesení mysli. Hříšníci byli vedeni k pokání a úsilí o dokonalost, když viděli svět duchovní dokonalosti, kde sídlí Bůh – svět, navozený geometrickou pravidelností katedrál. Všechno, co vyjevuje gotická katedrála, je dáno její nadpřirozenou inspirací. „Zatímco převážně horizontální linie řeckých a římských chrámů symbolizují náboženskou zkušenost spojenou s přirozeností,“ píše jiný historik, „gotické fiály symbolizují vertikální směřování nadpřirozené vize.“
Tyto velké struktury nám také odhalují něco o době, kdy vznikly a byly vystavěny. Žádné dějinné období, jež dokázalo vytvořit tak velkolepá architektonická díla, nemohlo být statické a temné, jak se středověk až příliš často prezentuje. Světlo, jež proudilo do gotické katedrály, symbolizovalo světlo 13. století, dobu charakteristickou jak univerzitami, vzděláváním a učeností, tak náboženským nadšením a hrdinstvím svatého Františka z Assisi.
Půl století stavby
I nepřátelsky laděný historik 21. Století mluví s obdivem o zbožnosti a trpělivém úsilí, vyzařujícím z konstrukce velkých katedrál: Překrásný obraz půvabné zbožnosti lidí v regionu při budování obrovské katedrály nacházíme ve francouzském Chartres. Tato úžasná stavba byla započata v roce 1194 a dokončena v roce 1240. Ke stavbě budovy, jež měla zkrášlit jejich město a uspokojit jejich náboženské aspirace, přispěli občané svou silou i majetkem, jež vynakládali rok po roce po celou polovinu století. Jezdili do vzdálených lomů, aby zde dobývali kamení. Bylo možné vidět muže, ženy i děti, povzbuzované kněžími, jak vlekou těžkopádné vozy naložené stavebním materiálem. Den za dnem pokračovaly jejich únavné cesty do lomů a z lomů. Když se večer zastavili, unavení celodenní námahou, trávili svůj volný čas zpověďmi a modlitbou. Jiní pracovali s větší obratností, ale se stejným zaujetím na katedrále samé… Její posvěcení a výkrop byly mezníkem doby v této části Francie.
Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!