Šance na politický comeback se Nikolasi Sarkozymu zřejmě nenávratně rozplynuly, jeho role v zákulisí francouzské politiky ale zdaleka nekončí. V jakém stavu je francouzská pravice rok před klíčovými volbami a kdo bude nakonec kandidovat?
Ta zpráva si prvního března zasloužila mezinárodní pozornost. Bývalý francouzský prezident Nikolas Sarkozy odešel od soudu s tříletým trestem v případu korupce a obchodování s vlivem, přičemž jeden rok dostal nepodmíněně. Odsouzeni byli také jeho právník Thierry Herzog a soudce kasačního soudu Gilbert Azibert. Ten podle verdiktu prostřednictvím Herzoga protizákonně poskytl informace týkající se financování Sarkozyho kampaně. Výměnou za to měl získat lukrativní post v Monaku, který mu Sarkozy údajně mohl svým vlivem zařídit.
Ačkoliv na protislužbu nikdy nedošlo, tento „korupční pakt“, jak jej nazvala francouzská prokuratura, byl odhalen skrze odposlechy telefonů, které si Sarkozy a Herzog pořídili pod falešným jménem. Skutečnost, že se čin nakonec nestal, je důvodem kritiky rozsudku, který je označován za nepřiměřeně tvrdý. Rozhodnutí vyvolalo v Paříži debaty, jelikož zmíněné odposlechy – podobně jako třeba v tuzemské kauze Jany Nečasové – zřejmě nebyly nasazeny v souladu s právem.
Ekonom a právník Nicolas Baverez deníku Le Figaro řekl, že dané odposlechy představují problém, jelikož se jedná o záznam jednání mezi advokátem a klientem, který je dle zákona profesním tajemstvím. Baverez dále zmínil rozhodnutí soudu, které prý stálo na základě podezření, nikoliv důkazů.
Sarkozy a další spoluobvinění opustili jednací síň v absolutním tichu, které je pro francouzskou politiku značně neobvyklé a jen podtrhuje šok, který daný rozsudek přinesl.
Sarkozyho role pro francouzskou pravici
Nejde ale jen o případ samotný. Rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy se začíná uvažovat o kandidátech na prezidenta ve volbách, jež se budou konat příští rok. Ačkoliv si nikdo netroufá zpochybňovat rozhodnutí soudu, zejména zástupci největší pravicové strany Republikánů (LR) vyjádřili bývalé hlavě státu podporu – včetně předsedy LR Christiana Jacoba nebo současného ministra vnitra a Sarkozyho někdejšího chráněnce Géralda Darmanina.
Sarkozy po prohraných prezidentských volbách v roce 2012 zůstal vlivnou figurou na francouzské politické scéně. Současně dál radí například i prezidentu Macronovi a zejména pravicová část politického spektra v něj stále věří. Po posledních prezidentských volbách a aféře tehdejšího kandidáta pravice Françoise Fillona se začalo naplno spekulovat o Sarkozyho návratu.
Nabízí se tedy otázka, v jakém stavu je francouzská pravice, pokud je ochotna recyklovat prezidenta, který navíc čelí řadě skandálů. Pro odpověď je nutné podívat se na aktuální politickou scénu v plné šíři. Popularita Emmanuela Macrona je rok před volbami sice nejvyšší od krize Žlutých vest, nicméně v čase nutných protiepidemických opatření není vůbec jisté, že zítra nebude všechno jinak a prezident o podporu veřejnosti náhle přijde.
Kdo bude kandidovat?
Jistou kandidátkou na post prezidenta je Marine Le Penová, která již tradičně se svým hnutím Národní shromáždění (RN, dříve Národní Fronta) reprezentuje politiku proti přistěhovalectví, Evropské Unii a společné měně. V poslední době Le Penová zmírnila některé své postoje, což by ji mohlo přiblížit středo-pravým voličům. Již nenavrhuje „frexit“ (obdobu brexitu), ale volá po komplexní reformě EU a schengenského prostoru.
Pozornost v této souvislosti zasluhuje veřejný průzkum možných scénářů pro druhé kolo prezidentských voleb. Ten odhalil, že pokud by se opakovala situace z roku 2017, tedy souboj Macron versus Le Penová, část levicových voličů by paradoxně dala přednost krajně pravicové kandidátce. Ve Francii je obvyklé, že i pravice do určité míry hájí paternalistický a sociální stát. Le Penová se velmi hlasitě zastávala protestního hnutí Žlutých vest, které se neslo v duchu střetu „lid versus elity“. A pro mnohé Francouze je právě Macron ztělesněným elit, a proto nakonec mohou dát přednost protekcionistické Le Penové oproti ekonomicky liberálnějšímu Macronovi.
Podobně Macrona kritizuje krajně levicový Jean-Luc Mélenchon (LFI, Nepoddajná Francie), který již také oznámil svůj záměr znovu kandidovat. Jeho program zrušit francouzskou pátou republiku a zavést novou ústavu s omezenějšími prezidentskými funkcemi zřejmě neuspěje, nicméně je jedním z nejviditelnějších kritiků vlády na levici. Je důležité připomenout, že v minulých volbách jeho kampaň získala značné momentum a bude zajímavé pozorovat, zda se mu podaří něco podobného i příští rok a zda hlasy levice zůstanou spíše roztříštěné.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na Edouarda Philippa, bývalého premiéra Macronovy vlády, který v létě opustil úřad po dohodě s prezidentem. U francouzské veřejnosti je jednoznačně nejoblíbenější figurou a jako jediný v průzkumech alespoň občas přesahuje padesátiprocentní hranici sympatií. Po svém odchodu z funkce byl v komunálních volbách zvolen starostou Le Havru (v řadách Macronova hnutí byl jeho výsledek nadprůměrný) a drží se spíše v ústraní, nicméně kandidaturu zatím nevyloučil. Není úplně jasné s čí podporou by do voleb šel, jelikož před svým odchodem do Macronova En Marche! byl členem Republikánu. Prozatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se k největší pravicové straně chtěl vracet.
Republikánská strana hledá kandidáta
Republikáni jsou druhou největší stranou v Národním shromáždění a suverénně největší stranou v Senátu. Tam jejich dominance odráží především regionální podporu této strany, která je jednou z tradičních velkých partají. François Fillon, kandidát LR a premiér z éry Sarkozyho, byl v minulých volbách favoritem na post prezidenta, než ho semlel již zmíněný skandál s fiktivním zaměstnáním jeho manželky. Pád Fillona uvolnil Macronovi cestu do Elysejského paláce, ale očekává se, že příští rok bude kandidát LR opět vážným vyzyvatelem současné hlavy státu.
O konkrétním jméně se spekuluje již delší dobu, často bývá skloňována Valérie Pécresse, úspěšná prezidentka regionu Ile-de-France. Ta sice stranu opustila v roce 2019 po vnitřních neshodách, nicméně poslanec LR Julien Dive v podcastu pro Le Figaro před časem připustil, že Pécresse mezi možnými kandidáty strany figuruje.
Julien Dive dále zmiňoval především jméno Xaviera Bertranda, dlouholetého poslance a několikanásobného ministra vlád Chiraca a Sarkozyho. Podobně jako Pécresse, Bertrand opustil Republikánskou stranu a momentálně stojí v čele regionu Hauts-de-France. Jako jeden z mála už oficiálně potvrdil, že se bude o křeslo prezidenta ucházet.
Bertrand kritizoval systém primárek, který běžně určuje kandidáta pravice do Elysejského paláce, nicméně pokud se chce probojovat do druhého kola voleb, bude s někým muset spojit síly. Logicky nejblíže má právě k Republikánům a zde by byla klíčová úloha Nikolase Sarkozyho coby zákulisního hráče s vlivem. Ostatně Dive ve zmíněném podcastu řekl, že je to právě Sarkozy, kdo se setkává s řadou poslanců a kandidátů pravice a poskytuje jim rady.
Sarkozy si podle všeho svou roli v zákulisí užívá, a proto se zdá být jisté, že se bude snažit ovlivnit i volby v příštím roce. Zda se Xavier Bertand, bývalý ministr Nicolase Sarkozyho stane favoritem Republikánů do dubnových voleb příštího roku, bychom se měli dozvědět již brzy.
Autor žije a studuje v Paříži
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!