Obchodníci s vesmírem

FB2

Představte si svět, kde pár korporací rozhoduje o tom, jaké dostanete zprávy, co si koupíte, kdo vyhraje volby, komu se podaří velký byznys a kdo naopak zkrachuje. Že je to vize jako z nějaké dystopické sci-fi? Doufejme. Pokud se nám podaří nastavit rozumnou regulaci technologických gigantů, zůstane tato představa jen černou můrou.

Německý zákon o zodpovědnosti provozovatelů sociálních sítí za jejich obsah. Evropská směrnice o copyrightu chránící práva vydavatelů a tvůrců obsahu. Permanentní debata kongresmanů s Facebookem kvůli politické reklamě a zasahování do voleb. Skandál s prodejem dat Cambridge Analytica. Digitální daně. To vše jsou milníky velké celoplanetární debaty o obrovské síle, kterou disponují tzv. internetoví giganti, a o tom, jak jí v zájmu obrany svobody nastavit mantinely.

Vždy mě udiví, kolik lidí reaguje silně odmítavě na všechny pokusy o regulaci Googlu, Facebooku, Twitteru nebo Amazonu. Jsou proti ne proto, že by ta která konkrétní pravidla byla špatná, ale z principu. Prý jde jen o byznys a státy se do něj nemají míchat. Tohle už jsme zažili na počátku 90. let, kdy nám mnozí říkali, že nepotřebujeme žádné antimonopolní a antidumpingové zákony, protože přece trh bez přívlastků si poradí sám. A nastaví vlastní pravidla a vlastní morálku.

Nastaveno bylo… Prostředí džungle, kde vládlo právo silnějšího. Zahraniční korporace bez postihu ničily české firmy dumpingem, případně je skupovaly a rovnou zavíraly. Stálo nás to hromadu miliard, ztracené energie a potenciálu našich podnikatelů, trhy, pracovní místa, nemluvě o škodách napáchaných na morálce a víře v právní stát. Transformace logicky byla krutá a ne všichni mohli přežít. Ale rozhodně to nemusel být takový masakr, kdyby se naši politici tehdy poučili jinde. Například v Německu.

Právě Němci mají i díky prozíravosti autorů sociálně tržního hospodářství Adenauera a Erharda jedno z nejlepších regulatorních prostředí na světě. Hospodářský zázrak stál do velké míry právě na konzervativních pravidlech pro férové podnikání. A v Německu si také mezi prvními uvědomili, co může napáchat ničím nespoutaná síla technologických korporací.

Německá ekonomika je tradičně postavená na špičkových průmyslových firmách. Ale i ty největší společnosti zjistily, že Google si může velmi snadno zahrávat s jejich ziskovostí prostě jen tím, jak nastaví své algoritmy pro vyhledávání a zobrazování výrobků a služeb. V důsledku nacismu jsou také Němci velmi citliví na šíření nenávisti a demagogie. Proto přijali velmi přísný zákon, který sociálním sítím nařizuje pod hrozbou vysoké pokuty odstraňovat příspěvky porušující trestní normy.

Zmíněné pokusy o regulaci vládců internetu jsou zatím roztříštěné a postihují různé aspekty a hrozby. Šíření nenávisti, dezinformací a propagandy. Lživou politickou reklamu. Zneužívání monopolu a likvidaci konkurence. Porušování autorských práv… Zatím tomu chybí systém, ale ukazuje se, že si politici pomalu začínají uvědomovat, co by se mohlo stát, kdyby se technologičtí giganti mohli dál chovat způsobem, který v reálném nevirtuálním světě obchodu, médií a politiky dávno není možný.

Moc globálních technologických korporací je všeobjímající nejen co do územního zásahu prakticky kdekoli na Zemi, ale i co do šíře sfér a sektorů společnosti. Dosud nikdy neexistovala jediná centrála, z níž by bylo možné ovlivnit jak podobu trhu, tak demokracie i morálky. Všechny tři sloupy, na nichž stojí západní civilizace, tak mohou být fatálně zasaženy algoritmy Googlu a spol.

Když se někomu v Mountain View, nebo v sousedním Palo Alto v Kalifornii zachce, může udělat přesně to, co šéfové jedné ze dvou globálních reklamních agentur v knize Obchodníci s vesmírem. Může rozhodnout, kdo v byznysu pojede nahoru a kdo padne. Může ovlivnit, kdo vyhraje volby a kdo bude muset odejít z politiky. Může řídit to, co se lidé dozvědí o světě, a tím pádem manipulovat jejich myšlením.

Netvrdím, že přesně toto chtějí šéfové technokorporací udělat, ale trvám na tom, že je špatně, když mají tu možnost. Protože mohou prakticky cokoli, mohou stvořit svět o jakém se Orwellovi a Huxleymu nezdálo ani v nejhorších snech. Mohou mít absolutní kontrolu nad médii a zprávami. Mohou mít zcela monopolní postavení – víc než kdysi měly ocelářské a těžařské firmy v USA. A mohou mít totální nadvládu – víc než představovala vláda jedné strany.

Obchodníci s vesmírem jsou sžíravou kritikou světa, v němž dvě mocné globální reklamní agentury rozhodují od dětství o každém jedinci, jaký život bude žít. Bojovníci proti systému se nazývají „konzouši“ – hanlivý výraz pro konzervativce, kteří brání starý dobrý normální svět, v němž každý volí vlastní individuální cestu. Liberální kapitalismus, jež autoři knihy odmítají, se vlastně liší od socialismu jen tím, kdo mu vládne. Občané jsou degradování na konzumenty, jimž se zacpou ústa, ať už gulášem, či recyklovaným proteinem.

V Obchodnících s vesmírem jsou jedinci zcela zbaveni svobody a ta se stává jen iluzí. Koupit mohou jen to, co jim korporace nabídnou, a v důsledku soustavného vymývání mozků ani nic jiného nechtějí. Producenti zboží jsou zcela závislí na „agenturách“ a jejich zisk je ve srovnání s nimi minimální. Morálku a životní hodnoty diktuje všudypřítomná reklama. O demokracii se raději ani nemluví. Právo korporace vymáhají rovnou svým suverénním obchodním rozhodnutím. Nefungují Google, Facebook či Amazon tak nějak podobně?

Konzervativec se od liberála a socialisty, kteří jsou internacionalisté, liší tím, že prosazuje právo každého jedince a každého společenství od rodiny přes obec až po národ uchovat si svůj styl života, své hodnoty, svou důstojnost. Je opakem globalisty – obráncem identity. Pokud chceme chránit náš svět, musíme pochopit, že se to nepovede, pokud klíče ke všem našim dveřím nebudou v našich rukách, ale kdesi v Silicon Valley.

Už jednou jsme se spálili, když jsme uvěřili, že morálku a právo vyřeší trh. Technologičtí giganti mají přitom mnohonásobně větší záběr, než korporace, které k nám vtrhly na počátku 90. let. O to horší mohou být dopady, pokud opět uvěříme, že svoboda existuje sama o sobě a nemusí být neustále bráněna. Trh a demokracie nevznikly spontánně, jsou výsledkem staletí prozíravých regulací založených na morálce. A ta nevzniká obchodováním a volbami, ale naopak férovost obchodování a rozumnost volby na ní závisí.

Myslet si, že technologičtí giganti nepotřebují regulaci, je stejně naivní jako doufat, že nepotřebujeme regulovat jaderné zbraně. Moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně. Můžeme kontrolovat naše politiky. A oni musejí za nás kontrolovat globální korporace. Nejde o to, že by zájmy pánů Křemíkového údolí byly apriorně nepřátelské a jejich úmysly hanebné. Jde o to, že to nejsou naše zájmy a naše úmysly. Tedy ani naše svoboda. Buďme jako „konzouši“. Ne pouhými konzumenty, ale suverény, kteří řídí svůj svět.

V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.