O jednom zrušeném výzkumu

V současnosti probíhá živá debata o tom, jestli je moudré vystavovat děti a adolescenty informacím o transgenderu a změně pohlaví. Zatím nemáme vědecké studie, které by jednoznačně rozhodly, zda zákazy osvěty na školách v tomto směru jsou spíše potlačováním práv menšin, nebo spíše ochranou dětí. Nevíme, proč se za posledních 10 let zcela převrátil poměr mužů a žen podstupujících změnu pohlaví, nevíme, co způsobilo doslova explozivní nárůst počtu případů, a nevíme, proč klesá věk, v kterém se genderová dysforie projevuje.

Převládající konsensus je, že lidí s genderovou dysforií je stále stejně, ale změny ve společnosti jim teprve teď umožnily vyjít s ní na světlo. Pojďme se ale podívat, co se stalo, když se před pár měsíci objevila teorie polemizující s tímto názorem.

PROLOG: VÝZKUM NÁHLÉ GENDEROVÉ DYSFORIE

Na počátku našeho příběhu stojí studie „Rapid Onset Gender Dysphoria: Parent Reports on 1655 Possible Cases“ z 29. března 2023, na které spolupracovali Suzanna Diaz (což je pseudonym jedné z matek, u jejíhož dítěte se bez jakýchkoli předchozích příznaků rozvinula genderová dysforie), a J. Michel Bailey, profesor psychologie na Northwestern University v Illinois, se 40letou výzkumnou historií a více než stovkou publikovaných článků). Suzanna Diaz otevřela web www.parentsofrogdkids.com pro rodiče dětí, u kterých se genderová dysforie projevila náhle a bez varování, a když se takových rodičů přihlásilo dostatečné množství, rozeslala jim společně s prof. Baileym dotazník, který pak zpracovali do souhrnné statistiky a vydali v odborném recenzovaném časopisu Archives of Sexual Behavior vydavatelství Springer.

Termín Rapid Onset Gender Dysphoria (ROGD) se v této studii neobjevil poprvé, zavedla ho v roce 2018 Lisa Littmanová, profesorka na newyorské škole ISMMS. Její práce byla podobná, na malém vzorku, a také reakce na ni byla téměř identická. Dokonce se proti ní sjednotila „koalice pro pokrok a aplikaci psychologických věd“ a zveřejnila otevřený dopis, ve kterém této studii vytýká jak nedostatky v metodologii (které autorka sama přiznává), tak i chybějící podpůrné důkazy (jak jinak, když je to první práce na tomto poli). Dále už se pak dopis věnuje tomu podstatnému – že teorie ROGD má velký potenciál škodit, že „infiltruje rozhodování“ o dalším vývoji v oboru, že je zneužívána jako argument při omezování práv trans lidí a že stigmatizuje a omezuje přístup ke změně pohlaví. A proto že je třeba ji zavrhnout, v dalším výzkumu tímto směrem nepokračovat a správným způsobem o tomto tématu vzdělávat celou komunitu.

Ale vraťme se ke studii Suzanny Diaz a prof. Baileyho. Omezila se na děti, u nichž se genderová dysforie projevila mezi 11. a 21. rokem. Dotazováni byli pouze rodiče, většinou matky. Je třeba říci, že v drtivé většině případů byla výsledkem dysforie pouze sociální tranzice, bez hormonální terapie a bez chirurgických zákroků. Výsledky studie jsou docela zajímavé, například:

• 75% dětí byly dívky, 25% chlapci

• Dysforie se u chlapců projevovala významně později (medián 16 let) než u dívek (medián 14,1 roku)

• 57% dětí mělo před projevením genderové dysforie nějaké psychologické problémy (nejčastěji úzkostné stavy). 42,5% dětí mělo psychickou poruchu diagnostikovanou.

• 51,8% rodičů odpovědělo kladně na otázku, zda ze strany genderové kliniky nebo specialisty pociťovali tlak na to, aby svému dítěti tranzici umožnili.

• 55,4% rodičů uvedlo, že se u jejich dítěte genderová dysforie projevila bezprostředně poté, co se objevila u někoho v jeho okolí. A to více u dívek (60,9%) než u chlapců (38,7 %). Průměrný počet transgenderových přátel byl 2,4.

Studie poctivě přiznává své limity – například že byli osloveni rodiče, kteří již byli přesvědčeni, že jejich dítě trpí náhlou genderovou dysforií, místo aby se průzkum dělal na vzorku dětí s obecnou genderovou dysforií. Problém s výběrem vzorku by se tím ale neodstranil, jen proměnil. Mnoho rodičů totiž uvedlo, že nebyli s dítětem posláni k genderovému specialistovi, a do studie založené na všech pacientech genderových klinik by se tedy nedostali. Procento výskytu náhlé genderové dysforie v populaci je velkou neznámou a není jasné, jakým výběrem vzorku by ho bylo možné spolehlivě zjistit.

Dalším problémem je možná zaujatost a nepřesnost informací od rodičů, kteří mohli být vývojem svého dítěte nepříjemně zaskočeni. Podle jedné hypotézy jsou rodiče s podobnými postoji spíše konzervativní, a tedy „transfobní“. Tomuto vysvětlení ale odporují (zatím sporadické) výzkumy, podle kterých jsou naopak rodiče dětí s genderovou dysforií spíše progresivní a tolerantní k sexuálním menšinám. I podle dotazníku této studie nejsou rodiče motivováni konzervativními postoji nebo netolerancí. Ostatně se dá namítnout, že stejná zaujatost, jen s opačným znaménkem, by se dala v širší studii najít i u progresivnějších rodičů, kteří koncept náhlé genderové dysforie odmítají jako škodlivý.

Studie konečně naznačuje a doporučuje cesty dalšího výzkumu, například zapojení rodičů s odlišnými postoji a zejména samotných dětí.

JEDNÁNÍ PRVNÍ: ZNIČIT REDAKTORA

Studie narušující kanonický konsensus genderové vědecké komunity nemohla projít bez povšimnutí, zejména kvůli poslednímu zmíněnému bodu. Představa, že genderová dysforie by snad mohla být „sociálně přenosná“ totiž podkopává samotné základy transgenderové teorie, a proto bylo třeba rychle jednat. 5. května je zveřejněn otevřený dopis 100 signatářů a 5 organizací (najdete ho na adrese asbopenletter.com), který se tentokrát obrací na samotný časopis, který studii vydal. Hlavním argumentem je chybějící souhlas etické komise IRB se sběrem dat pro tuto studii. Dále dopis opakuje obdobné argumenty jako předchozí instance, zmiňuje několik dalších vydaných článků o LGBTQ+ pochybné etické kvality (čímž se zřejmě míní, že se v nich píše něco, s čím autoři nesouhlasí) a završuje výzvu ultimátem, že musí být odvolán editor časopisu Dr. Kenneth Zucker, jinak prý autoři dopisu přestanou v časopisu publikovat své práce a účastnit se recenzních procesů. (Dr. Zucker se provinil zejména tím, že hledá spíše způsoby, jak genderovou dysforii léčit, místo aby se hned přistupovalo k tranzici, což je považováno za prohřešek zcela srovnatelný s drastickou léčbou homosexuality v minulém století. Dokonce si dovolil promluvit v kanadském parlamentu proti zařazení genderové dysforie do zákona o zákazu konverzní terapie, což by znamenalo, že by bylo zakázáno se vůbec pokoušet o její léčbu.)

Na obranu Dr. Zuckera se záhy objevil otevřený dopis Nadace proti netoleranci a rasismu s téměř 2000 podpisy poukazující na publikační pravidla vydavatelství, která jasně říkají, že pokud hlavní autor studie není spojen s žádnou univerzitou, souhlas IRB nepotřebuje a zveřejnění takové studie je čistě na redaktorovi. K žádnému narušení etických pravidel tedy nedošlo. Což vydavatelství Springer nakonec muselo připustit.

Bitva o redaktora skončila vítězstvím rozumu – Dr. Ken Zucker byl očištěn od všech podezření z neetického jednání a na své pozici redaktora zůstal.

JEDNÁNÍ DRUHÉ: ZNIČIT STUDII

Zápas o samotnou studii ale pokračoval dál. Vidina stažení článku jako nejvyšší potupy v akademickém světě byla prostě příliš lákavá. Tlaku aktivistů nakonec vydavatelství Springer neodolalo a rozhodlo se k pozoruhodnému kroku. Studii 14. června stáhlo, ovšem nikoli pro chyby v metodologii, nedostatečný recenzní proces, chybné závěry nebo jiné zásadní chyby. Když nevyšel formální požadavek na souhlas IRB, našel se jiný trik. Studie byla stažena proto, že „účastníci průzkumu neposkytli písemný informovaný souhlas s účastí na vědeckém výzkumu ani s publikováním svých odpovědí v recenzovaném článku.“ Co na tom, že účastníci průzkumu poskytli souhlas se zveřejněním výsledků výzkumu (na webové stránce autorů, kde by byly pro zájemce dostupné daleko snadněji než v odborném časopisu). Nějaký důvod se najít musel za každou cenu. A to doslova. Protože když Dr. Bailey vydavatelství ve svém odvolání upozornil, že takto striktně formulovaný požadavek nejen není uveden v pravidlech vydavatelství, ale navíc ho nesplňuje celá řada již dříve publikovaných článků a uvedl pro příklad 19 z nich, vydavatelství odvolání zamítlo, ale přislíbilo, že zmíněných 19 článků prošetří. Zatím ovšem staženy nebyly. Pokud budou (asi nikdo rozumný tomu nevěří), zůstává otázkou, co se stane s těmi z 73 677 dosud vydaných článků, které tato nově formulovaná a zpětně aplikovaná pravidla nesplňují rovněž. Nu což, vědě a pokroku je třeba přinášet oběti.

EPILOG: ROZEJDĚTE SE A ZAPOMEŇTE?

Zdálo by se, že výzkum genderové dysforie se bude dále ubírat po předem položených kolejích ideologického konsensu. Pochybovat o tom, že genderová dysforie je zásadně pouze vrozená a že přívětivá atmosféra ve společnosti jen pomáhá ke štěstí lidem, kteří by jinak do svých 20 let jistojistě spáchali sebevraždu, je tabu. Rodičům dětí, které ze dne na den náhle zjistí, že žijí v nesprávném těle (stejně jako sousedovic Vlasta), bude vysvětlováno, že jsou obyčejní transfobové, že svým dětem vůbec nerozumějí a že bude nejlepší svěřit je odborníkům, kteří je vrátí předělané a šťastné.

Naštěstí už z tohoto rozjetého vlaku začínají vyskakovat první cestující. Odborné zdravotní organizace v několika zemích už doporučily při aplikaci blokátorů puberty a hormonální léčby opatrnost a některé státy tyto postupy omezily nebo přímo zakázaly, někdy s výjimkou klinických testů. Patří mezi ně například Anglie (nikoli celé Spojené království), Švédsko, Finsko, Norsko, Francie a některé republikánské státy v USA.

A konečně, prof. Bailey se nechal slyšet, že ve výzkumu bude dále pokračovat.

 

Podle webových zdrojů připravil Stanislav Kneifl

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!