Novotného sedm minut slávy

novotny1

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) předvedl na ruském státním kanále  show, jakou v Rusku neviděli už nejméně několik let. Nutno ale dodat, že svérázný Novotného styl jistě podpořil morálku domácích odpůrců Ruska („ten jim to nandal“), ale těžko říct, zda si jeho argumenty našly cestu k divákům ruským. Ovšem v několika minutách, které měl vyhrazené v pořadu, z jehož stylu jasně vyplývá, že měl hrát „blbce k večeři“, to asi ani jinak nešlo.

Fakta jsou známa. Novotný chce v Řeporyjích uctít památku vojáků Ruské osvobozenecké armády, kteří v klíčových dnech šestého a sedmého května zachránili pražské povstání, přičemž jich tři stovky padly. Ruské Ministerstvo zahraničí na to reagovalo prohlášením, že se jedná „o naprosto příšerný nápad, o iniciativu, která není zaměřena jen na falšování historie, ale je skutečnou reinkarnací neonacismu, fašismu a všeho, co s tím souvisí“.  Zajímavé je, že podobně nereagovali v roce 2015, kdy prezident Miloš Zeman před cestou do Moskvy na oslavu výročí konce druhé světové války řekl: „hodlám uctít památku všech sovětských občanů, včetně vojáků takzvané Ruské osvobozenecké armády. Tedy Vlasovců, kteří v době pražského povstání už nepodléhali německému velení.“ A i během této kauzy napsal  jeden překvapivě smířlivý tweet i hradní mluvčí Ovčáček: „Hrdá, svobodná, demokratická a sebevědomá země snese pomníky na svou minulost. Buďme takovými! Máme pamětní desku doktora Emila Háchy, máme pamětní desky obětí anglo-amerického bombardování Prahy, máme sochu maršála Koněva, můžeme mít připomínku Vlasovců.“

Moskevské  dogma

Pokud nyní někdo varuje předtím, aby starosta Novotný provokoval Rusko, je vhodné si nejdřív položit otázku, jak je proboha možné, že jaderná supervelmoc vůbec zaregistruje rozhodnutí starosty městské části se čtyřmi a půl tisíci obyvatel o pomníčku Vlasovcům, když navíc dva takové už léta letoucí máme (na Olšanech a v Hostivicích).  Fakt, že si demokraticky zvolené zastupitelstvo něco takového v demokratické zemi prostě může odhlasovat, pak už Rusům zjevně uniká úplně. My si ale taky nestěžujeme na pomníky masového vraha Stalina v řadě ruských měst. Nebo na to, že jiný masový vrah, Lenin, zakladatel nejvražednějšího systému v dějinách, leží přímo na Rudém náměstí jako celebrita č.1.  

Každá taková iniciativa ale hraje do karet oficiálnímu ruskému vnímání světa jako nepřátelského a nevděčného místa, které navíc neoceňuje, co vše pro něj Rusko udělalo. Tento přístup kremelským vládcům dokonale vyhovuje, protože v obklíčení je samozřejmě nutno se semknout a zbytečně neblouznit o demokracii a svobodách.  My venku pak stojíme před starým dilematem – do jaké míry je ruská paranoia skutečná (a pak je volky nevolky nutno jí brát v potaz) a do jaké míry je to dobře hraná karta, která působí na domácí publikum a umožňuje vydírat zahraničí…

Cokoliv, co se týká druhé světové války, se k tomu každopádně hodí úplně nejvíc, protože v celých dosti smutných ruských dějinách hraje úlohu jakéhosi nejsvětlejšího momentu – porážka fašismu, Hitlera, osvobození Evropy.  V takovém příběhu samozřejmě neexistuje prostor  pro pakt Molotov – Ribbentrop. Neexistuje genocida obyvatel Pobaltí. Neexistují deportace celých národů.  Neexistuje zákeřné napadení Finska. Neexistuje Katyňský masakr. Neexistuje otrocká práce milionů vězňů v gulagu. Neexistuje nastolení další diktatury v osvobozených zemích.  Existuje jen vítězný boj proti fašismu a osvobození Evropy. A samozřejmě tam neexistuje prostor ani pro takovou drobnost jako to, že Koněv dojel do Prahy o den později a že Prahu mezitím zachránili Vlasovci.

Pochopitelně, koho jiného…

 

 

 

 

 

 

Současné Rusko samozřejmě není komunistický Sovětský svaz. Svou  současnou ideologii ale buduje pro jistotu jaksi na více nohách.  Jedna noha je carská minulost (takže Putinova prezidentská garda má staré carské uniformy), další je ta komunistická (takže Lenin je pořád na Rudém náměstí a rudé hvězdy zdobí ruská letadla) a zase další jakási tradicionalisticko – pravoslavná (takže Vladimír Putin se křižuje před ikonami a krmí veřejnost historkami o tom, jak se coby plukovník KGB modlil k Pánu Bohu).  A Velká vlastenecká válka je jakýmsi symbolickým spojením toho všeho. To je krásně vidět na řadě ruských filmů z Putinova období, kde se politruk či čekista trochu s podezřením dívá na vojáka, u kterého vidí křížek (nebo který je z kulacké rodiny), aby pak překonali drobné třídní rozdíly a společně zardousili fašistickou saň. Podstatné přeci je, že jsme všichni Rusové…

Na hrubý pytel…

Ale zpět k televizní show „60 minut“ státního kanálu Rossija 1, kterou Pavel Novotný   doslova „vytrolil“.  Kdo se na to podívá, vidí, že proti vpravdě prokurátorské moderátorce (Michaela Jílková se má ještě co učit…) moc šancí na seriózní debatu neměl. K tomu ostatně tento pořad zjevně ani neslouží. Novotného grimasy a řeči o zfetovaných oponentech doprovázené navíc  sestřihem, jak s vyvaleným pupkem ve staré lampasácké uniformě záchodovou štětkou ukazuje v řeporyjském „generálním štábu“ cosi na mapě, samozřejmě pobavily nás, odchované Českou sodou a vrozeným českým cynismem, ale ruský divák musel na Novotného zírat jako na blázna. Pavel Novotný si svých pět minut (přesněji řečeno sedm minut) slávy užil především u českého publika.  Alespoň u toho, které si myslí, že na hrubý pytel hrubá záplata.  

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.