Novináři jako loutky zdivočelých státních zástupců. Ve stínech zuří boj o moc, ve kterém jedna strana hraje špinavou hru

Střet zájmů. Sousloví, které v Česku rezonuje dlouhá léta. Hodně se řeší od vstupu Andreje Babiše do politiky, protože on sám tento jev doslova zosobňuje. Existují ale i jiné střety zájmů, které se tak snadno pod drobnohled nedostanou. Rizika s nimi spojená přitom nejsou o nic menší.

Jedním z těch, jež zaslouží pozornost, je dlouhodobý střet zájmů médií, respektive konkrétních novinářů. Nemám teď na mysli takové propojení ekonomické, mediální a politické moci, jaké dokázal vybudovat právě Babiš. I jiní majitelé médií mají zájem na prosazování určitých témat a jsou ve střetu zájmů. Ten ovšem považuji za přirozený, neboť každodenní život ve společnosti je založen na prosazování vlastních zájmů. Ať už jde o démonizovaný lobbing, zcela legitimní součást standardní politiky, nebo o tlak na veřejné mínění skrze média a PR agentury.

Už několik měsíců popisuji nešvary a nebezpečné vychýlení moci represivních složek státu od jejich ústavní a zákonné pozice. Téměř každý týden jsme svědky nějakého selhání státních zástupců a policie, kteří často bezdůvodně, často kvůli vlastním chybám a často kvůli vlastním neviditelným zájmům šikanují bezúhonné lidi v trestním řízení.

Státní zastupitelství je součástí moci výkonné. Vrcholným orgánem moci výkonné je vláda. Je zcela chybné – a bez opory v Ústavě – začleňovat žalobce k justici, tedy moci soudní, nebo je stavět na jakýsi pomyslný obláček nedotknutelnosti mimo základní členění státní moci.

Že jsou představy veřejnosti ohledně trestního stíhání a práce žalobců či policie přinejmenším pokřivené, jsem na INFO.CZ psal například zde.

Veřejnost většinou zná jen mediálně „vděčné“ případy. Vzpomeňme na šikanu bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, zcela šílené stíhání pražských (ex)primátorů Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka nebo generála Ladislava Košnera. A to jsou všechno lidé, kteří díky svému postavení a zázemí mají výrazně větší možnosti obrany než řada bezejmenných obětí aktivistů v řadách orgánů činných v trestním řízení.

Co s tím?

Jak se mohou běžní lidé bránit? Volí si politickou reprezentaci proto, aby stát pod jejím vedením spravoval zemi a ne aby zdivočelí státní zástupci, zcela v rozporu s jejich rolí – tedy zastupovat stát v oblastech svěřených zákonem – navazovali na otřesnou tradici komunistické prokuratury.

Ministerstvo spravedlnosti v současnosti pracuje na novelizaci zákona o státním zastupitelství a také (v rámci odborné komise) na definici trestní politiky státu. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS musí garantovat naplňování programového prohlášení vlády a zajistit, že se státní zástupci budou chovat tak, jak vrcholný orgán exekutivy stanoví.

Po pomatené falešné protikorupční revoluci, která přinesla mimo jiné paralýzu politických rozhodnutí, čímž dlouhodobě poznamenala životy nás všech, a v neposlední řadě přepsala politickou mapu tak, že se demokratické zřízení parlamentní republiky otřásalo v základech, považuje současná politická reprezentace za nezbytné vrátit represivní složky státní moci tam, kam podle Ústavy patří.

A tady je jádro problémů

Státním zástupcům se to samozřejmě nelíbí, a proto využívají všech možností, jak od ochrany právního státu, úhelného kamene demokratického zřízení, vládní politiky odradit. Jednou z těch cest je mediální štvanice a dehonestace ministra Blažka a jeho okolí. Narážím teď třeba na obludné novinářské selhání při zveřejňování téměř dezinformačních článků dua Lukáš Valášek – Adéla Jelínková na iHned.cz a Aktuálně.cz. Dnes už oba působí v redakci Seznam Zpráv.

V tzv. „kauze brněnských bytů“ novináři zcela mimo realitu propírají v každém článku ministra a brněnskou primátorku Markétu Vaňkovou, a to zcela bez důkazů a na základě výpovědí jednou odsouzeného a vazebně stíhaného člověka, který samozřejmě ve své pozici může beztrestně lhát. V těchto kauzách vybraní novináři dostávají – zjevně nezákonně – k dispozici informace z neveřejné části přípravného řízení, které obratem zveřejňují.

Například vloni 23. listopadu začalo stíhání dvou žen, které byly v této kauze podezřelé, a v ten samý den o něm novináři psali s detailní znalostí spisů. To je v právním státě nepřijatelné. Ústavní práva podezřelých byla „hlídacími psy demokracie“ razantně poškozena. Dotyční tomu říkají investigativní žurnalistika, přitom prakticky jen vykonávají pokyny orgánů činných v trestním řízení, které vyvíjejí tlak na ministra s cílem nahlodat jeho úsilí o usměrnění neústavního aktivismu žalobců.

Zpět ale ke střetu zájmů

Jak mohou novináři, kteří nezákonně dostávají informace od orgánů činných v trestním řízení, zároveň popisovat vztah ministra a státního zastupitelství? Vždyť tady se jedná o ukázkový střet zájmů. Místo reportérů tu jsou loutky vykonávající podle cílených nezákonných úniků špinavou práci na poškození reputace konkrétních politiků.

Bláznivých fabulací má Lukáš Valášek na kontě víc. V srpnu 2022 se jal útočit na ministra Blažka kvůli nejmenování soudce Novotného místopředsedou Krajského soudu v Brně. Za ministra se tehdy postavila Soudcovská unie a v podstatě celá odborná veřejnost. Výsledkem tedy byla opět jenom dehonestace. Zjevným cílem všech aktérů podobně neprofesionální novinářské práce a také těch, co na straně orgánů činných v trestním řízení nezákonně „pouštějí“ informace, je oslabení pozice ministra spravedlnosti v době, kdy přináší tolik nutné reformy.

Celý souboj státního zastupitelství a vlády jsem detailně popisoval ve svém minulém článku. Zmiňuji v něm také skandální prohlášení státní zástupkyně Petry Lastovecké, kterou citují zmiňovaní novináři v souvislosti se zastavením výše zmíněného stíhání dvou žen v „bytové kauze“. Nejsou to právě státní zástupci, kteří by měli nést odpovědnost za svoji mizerně odvedenou práci? Proč má náklady na jejich chyby nést daňový poplatník? Částky, které ročně vynakládá ministerstvo spravedlnosti v náhradách škod za nezákonná stíhání, přesáhly za posledních deset let tři čtvrtě miliardy korun!

Jmenovaní novináři evidentně píší ve prospěch represivních složek státní moci. Velmi tak připomínají někdejší redaktory Rudého práva, kteří také dehonestovali nepohodlné lidi, aby poškodili jejich reputaci. Tento neviditelný střet zájmů je o to zásadnější, že může přímo ovlivňovat stabilitu demokracie v době války na Ukrajině.

Bylo by vhodné a etické, aby nám novináři, kteří svůj obsah čerpají z větší části z nezákonných zdrojů a kteří svými pohádkami podrývají pozici konkrétních politiků, otevřeně přiznali, že jejich zájmem není právní stát, ústavnost postupů v trestních kauzách a západní směřování Česka, ale okatá podpora a posluhování represivním složkám veřejné moci, protože ty jim dávají potravu pro jejich „investigativní“ články, manipulující důležitá témata veřejné debaty.

Autor je právník, člen ODS a iniciativy ČESKO.plus

Převzato z Info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme