Každá doba v dějinách lidstva má pro zjednodušení a přehlednost své označení. A tak po době zlaté, stříbrné, bronzové, po době páry a Belle Epoque na přelomu let 1900, je zde, zdá se, nová epocha a doba plná strachu, vzájemné nedůvěry a rozpadu společnosti.
Vzpomínám si, jak ještě předminulý rok mluvili mnozí ekonomové o tom, že nějaké ochlazení ekonomiky přijít musí. Spíše se uvažovalo o zpomalení a možné menší recesi. Evropa měla strukturální problémy ekonomiky a Steve Forbes ve svém textu jen s nadsázkou řekl, že v Evropě je snazší se rozvést než propustit zaměstnance. Uváděl i mnoho dalších příkladů. Čas se posunul a problém se přehoupl do komunismu a dotování a zablokování možnosti rozvoje firem na základě mnoha míst, která by již dnes neexistovala. Za nízkou nezaměstnanost vděčíme dnes především zodpovědným majitelům firem a také tomu, že je dnes pravda to, co uváděl Steve Forbes. Jsme na prahu nové epochy. Nových společensko-ekonomických uspořádání velmocí, ale také samotných států. Svět se definitivně změnil. A bude to ještě velmi složité. Nejen díky viru. Váha regionálních vlád a států pomalu ustupuje ve prospěch nadnárodních firem a korporací, které dnes tuto váhu národních států a jejich vlád nahrazují.
V době socialismu se vžila teze: naši sportovci, naši herci, naši zpěváci, naši režiséři, naši kněží. Lid obecný měl představu, že vlastní životy těchto lidí a mnohých dalších. Představa mnohých lidí ještě dnes je, že zpěvák má sedět za kasou v supermarketu a večer si prostě má jít odzpívat koncert jako volnočasovou aktivitu. U herců je to podobné. Vždyť přece hrát umí každý a Lojza v hospodě ty tři verše a tři akordy umí taky. Tyto atavismy socialismu se vryly do hlav mnoha lidí a jejich dětí dodnes. To, že tomu tak není, je zřejmé, a také že profesionalita je důležitá v každém oboru. A výše uvedené profese jsou stejné profese jako kterékoli jiné. Boj se socialismem ve společnosti bude složitější a delší než jsme si mysleli. Koronavirová krize nám to jasně ukázala.
Je uvěřitelné, jak již dnes predikujeme, kolik bude mrtvých a kolik by bylo kdyby. Jsme opravdu fascinováni smrtí? Uvědomujeme si vůbec, že ti lidé ještě žijí a je potřeba udělat vše proto, aby žili? Nebo je potřeba naplnit věštby datových expertů a naplnit čísla skutečnými obětmi? Vážím si každého života. A proto, prosím, nemluvme především o mrtvých, ale mluvme především o živých a záchraně ohrožených a nemocných. Na smrt je vždycky času dost. Jeden člověk, kterého si vážím jako velkého profesionála, má skvělé heslo: „Dokud dýchám, doufám…“ Tak tedy žijme, dýchejme a hurá do života. Jak řekl i kardinál Dominik Duka v návaznosti na slova Jana Pavla II. „Nebojme se!“ Již dnes víme, co bude zítra. Že bychom znovu žili v zemi, kdy zítra již znamená včera?
Strach a sčítání mrtvých snižuje imunitu organismu. Základ mnohých zdravotních problémů je totiž v hlavě. Chápu nutnost jistých opatření proti vzrůstajícímu počtu nakažených. Kolik z nich je opakovaně? Na druhé straně se zavádějí opatření, která budou mít za výsledek trvalou změnu společnosti. A uvažuje se o dalších. Blíží se přece podzim. Některá opatření jsou povahy trvalé. Mnoho věcí se převádí do on-line prostoru, a pokud se podíváte do knihy premiéra “O čem sním, když náhodou spím“, najdete zde mnoho věcí, které se pomalu zavádějí v rámci boje s koronavirem. A ve světě to není jiné. Tedy změna epochy. Ostatně jsme cca o 100 let zpátky a je otázka, kam to povede. Na Slovensku budou moci plnit a budou mít přístup k věcem jen ti, kteří budou mít negativní test, popřípadě budou očkováni. To především. Návštěva papeže Františka a opatření, která s tím souvisí, vypovídají za mnohé. Co naplat, i když to nemá co dělat s evangeliem, ale s propagandou, a je to rozdělení společnosti a nemožnosti náboženského vyznání. Přesto se najde mnoho lidí, kteří budou nadšeni a budou chtít tuto jistotu. Demokracie a svoboda dnes vlastně nikoho příliš nezajímá. Důležitá je jistota, a to i přesto, že mortalita člověka je 100% a že se tím zabíjí život člověka. Zodpovědný a život plný radosti, jak tomu bývá v demokracii, svobodě a konzervativním vidění světa. K demokracii a svobodě patří zodpovědnost. Nikoli však kolektivně socialistická. Ostatní lidé budou ze společnosti “čistých a spravedlivě odpovědných“ vyloučeni. Co to připomíná, z toho jde mráz po zádech. Jak totiž kdo ví, co kdo dělá v domácím prostředí a není to náhodou věc každého občana, co dělá ve svém soukromí? Politiky, herce, zpěváky a umělce nevyjímaje? Budou potřeba na činnosti doma povolení vlády? Věřím, že nic takového nás nečeká. Ale kdo v této podivné době rouškové ví?
Jsme na začátku nové epochy. Do dřívějšího stavu se již nikdy nevrátíme a vše, co bylo dříve, patří do historie. Na zbytku toho, co zbyde z ekonomiky a konzervativních hodnot se postaví nové společensko-ekonomické uspořádání světových velmocí, ale také uspořádání uvnitř států nejspíše však na novém půdorysu nadnárodních firem a uskupení. Tyto věci se změní a nastaví se nová pravidla v nové době. Budou noví bohatí a noví chudí. Nové elity a noví poddaní. Nastává nová doba. Jenom si přejme, abychom ji pokud možno dlouho ve zdraví přežili.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!