Nikdo není dokonalý. Ani „pravicový svazák“ Sebastian Kurz

Vynucená rezignace rakouského kancléře Sebastiana Kurze ukončila pohádku o jednom mladém, dokonalém muži, který změní nejen Rakousko, ale možná i celý svět. Zázračný „politický chlapec“ dnes čelí podobným obviněním jako mnozí političtí matadoři před ním. A mimo jiné tak otevírá otázku, zda politika dokáže vůbec vygenerovat mladé neokoukané tváře bez toho, aniž by se mezitím naučili „starým způsobům“.

Hned na začátku je přitom třeba důrazně připomenout, že Sebastian Kurz není usvědčen ani odsouzen za žádný trestný čin. Policie ho zatím pouze obvinila z toho, že ještě jako ministr zahraničí „uplácel“ ve svůj prospěch státními penězi bulvár, aby o něm jako o vycházející hvězdě rakouské i evropské politiky referoval v pozitivním duchu. A pomohl mu tak k další politické kariéře. Z podobného prohřešku, tedy jakéhosi obchodu s médii za státní peníze, byli obviněni i minulý kancléř Faymann a další rakouští politici. Žádný z nich ale nebyl nakonec odsouzen a možná se to nakonec nepovede ani v případě Sebastiana Kurze.

Spřátelená síť

Bez ohledu na případné odsouzení, či naopak osvobození je ale Kurzova pověst pošramocena. A to i přesto, že sám nakonec odstoupil z funkce kancléře, aby umožnil bezproblémové vyšetření případu, v němž jakoukoliv vinu odmítá.

Už prvotní detaily celé kauzy totiž vypovídají o tom, že představa mladého, nadějného a nesmírně schopného politika, kterého jeho strana vytáhne na výsluní ku prospěchu celé země, není až tak úplně pravdivá. Ukazuje se (údajně to také vyplývá i z policejních odposlechů), že Sebastian Kurz vedle svých nepochybných politických schopností prokázal i nevšední schopnost účastnit se zákulisních politicko-ekonomických obchodů. A to nikoliv ve prospěch země, na tom by nebylo nic divného, ale zejména ve prospěch své vlastní osoby a kariéry.

K cestě na výsluní mu měl pomoci nejen již zmiňovaný obchod s některými bulvárními médii, ale především jakási síť spřízněných duší, které mu na různých místech ve státní správě, politice i ekonomickém sektoru pomáhaly jeho sen uskutečnit. A to (jak tvrdí policie i část opozice) ne vždy legálním způsobem.

Každý si v tuto chvíli může říci, že celá politika představuje „obchod něco za něco“, je plná špinavostí a zákulisních dohod s těmi, kteří konkrétního politika podporují a někdy i platí. Jenže Sebastian Kurz měl být někým jiným.

Protiváha k radikálnímu zeleno-levicovému proudu

Mnozí ho viděli nejen jako mladého nadějného politika nové střihu, ale také jako představitele té skupiny mladých politiků, která by se mohla stát jakousi protiváhou ke stejně mladým „zeleno-levicovým“ radikálům na Západě.

Mladí konzervativní politici typu Sebastiana Kurze obvykle nenosí „dredy“, nepřiznávají se ke kouření marihuany, nechtějí „znárodňovat prázdné byty“ jako v Německu ani „přebudovat kapitalismus v nějakou lidštější formu žití“. Jsou zpravidla dobře oblečení, pečlivě dbají na svůj vzhled i vystupování, jsou výborně jazykově vybavení a vzdělaní. Jak by se s nadsázkou dalo (bez jakékoliv ironie) říci: maminka by z nich měla radost.

Na rozdíl od svých „zeleno-levicových vrstevníků“ často varují před přebujelou migrací i šíleným zeleným plánům na „zničení všeho, co vyrábí elektřinu“. Nechtějí z manželství udělat „instituci pro všechny“ ani uzákoňovat právo homosexuálů na „výrobu dětí“. Jako takoví jsou pro dnešní společnost určitě potřební, protože představují, ať je někdo zastáncem jejich názorů, či nikoliv, určitou protiváhu k radikálnímu zeleno-levicovému proudu v mladé generaci.

Jejich problém spočívá v tom, že ve své touze po dokonalosti a dobré „image“ mohou někomu připomínat nechvalně známé „svazáky“ z dob socialismu. A to opět bez jakékoliv ironie. Prostě, i když se to někomu nemusí líbit, chtějí vystupovat trochu odlišně od mnoha jiných představitelů své generace. Jak napsal nedávno jeden německý komentátor: „Každá maminka by asi chtěla, aby dcera přivedla v neděli na oběd někoho, jako je Sebastian Kurz. Přestože by se bratrovi té dcery vůbec nemusel líbit“.

Vůbec proto není divu, že si řada evropských i světových státníků udělala z Kurze, který se stal poprvé kancléřem v 31 letech a ministrem ještě o čtyři roky dříve, jakousi modlu slušného, mladého a přitom schopného politika nové doby. Tedy někoho, kdo „nechce zbourat kapitalismus“ a přitom povede politiku „tak nějak jinak, po novu,“ s plným nasazením svého mládí a elánem.

Z „miláčka“ světových politiků vyvrhelem?

Kurz se stal miláčkem světových politiků. Když loni v únoru navštívil v Bílém domě tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, byl Trump z osobnosti Kurze podle amerických médií doslova „unešen“. Kancléři malé středoevropské země udělil „návštěvnická privilegia“, jaká náleží pouze představitelům největších světových mocností. A proč vlastně?

Podle agentury Bloomberg představoval Kurz pro Trumpa a jeho poradce „čerstvou, konzervativní tvář, která v EU pozvedla středopravou politiku.“ Trumpovi mělo být údajně sympatické, že se Kurzova lidová strana spojila ve své první (dnes již rozpadlé) vládě s nacionalistickými Svobodnými, prosazuje tvrdší postup proti uprchlíkům nebo prosadila zákaz zahalování tváře burkami. Bloomberg upozorňuje, že i někteří členové americké vlády označují Kurze za vzor evropského politika, který by se mohl stát prostředníkem v jednání mezi administrativou USA a EU.

S úplně stejnými sympatiemi se ale setkal Kurz i při návštěvě právě odcházející německé kancléřky Angely Merkelové nebo u francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ruský prezident Vladimir Putin přijal „okouzlujícího“ Kurze dokonce čtyřikrát, přičemž rakouského kancléře označil za svého osobního přítele. A určitě by nebyl ani proti tomu, kdyby ho dcera přivedla na nedělní oběd.

Najednou je ale všechno jinak. Kurz je obviněn z korupce a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Ze „slušného, okouzlujícího chlapce“, který oslnil světové politiky, se možná stane „vyvrhel“. I kdyby se ale bývalý rakouský kancléř dokázal všem obviněním ubránit, některé už dnes prokazatelné okolnosti jeho rychlé a závratné kariéry značně naruší představu o „inspirativním americkém příběhu mladého rakouského politika“.

Ukazuje se totiž, že se Kurz při své cestě na vrchol zřejmě „ušpinil“ stejně, nebo podobně jako někteří jeho starší a mnohem méně charismatičtí předchůdci v šedivých sakách. A stihl se dokonce „ušpinit“ dokonce ještě v mnohem kratším čase než staří političtí matadoři. Pro ty, kteří v Kurzovi viděli naději na nový, omlazený styl konzervativní politiky, to není vůbec dobrá zpráva. Najít druhého Kurze teď může být pro rakouské i evropské konzervativce mnohem složitější.

Převzato z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!