/věnováno duším všech ukrajinských hrdinů/
V epoše plískanic,
kdy promlouvají hroby v Izjumu,
hledal jsem slova.
Obyčejná slova. Dřív mě
napadala sama: o něze, nádheře,
náramnosti procitnutí.
Dnes je neznám.
Kde jsou? Viděl je z vás někdo?
Neslyšel o nich váš známý?
Nechci moc. Jenom větu
NE dutou jako ujištění:
„Ňák bude.“
Kyrie eleison.
Nechci málo. Jenom odpuštění
za roky tance „v měsíčním svitu
s ďáblem“.
Christe eleison.
Chci! Chci rozednění
s pamětí místo slunce
a rosou padlých
–
spravedlivých.
Kyrie eleison.
Autor je profesí právník, ve volném čase básník.