Po odstavení jaderných elektráren se němečtí zelení aktivisté zaměřili na přečerpávací elektrárny, kam se čerpá voda v době nižší potřeby energie, aby pak byla po ruce, když je třeba. Pro Německo je to důležité řešení, protože větrné turbíny jsou na severním baltském pobřeží, ale elektřina je naopak potřeba na jihu, což zatěžuje přenosové sítě.
To však aktivisty zjevně netrápí. Tvrdí, že výkon všech vodních elektráren je až příliš zanedbatelný, než aby to ospravedlnilo škody, které způsobují. Na jezech a dnech přehrad se totiž hromadí velké množství kalů, dna se zanášejí a uvolňuje se škodlivý metan, napsal server idnes.cz.
Pro klima je to podobně škodlivý plyn jako oxid uhličitý, je dokonce mnohonásobně silnějším skleníkovým plynem. Uniká například při těžbě a přepravě zemního plynu, uvolňují ho hospodářská zvířata, doly či skládky, zhruba polovina jeho emisí je ovšem z vodních ekosystémů.
Dva názorové tábory
Tlak aktivistů proti vodním elektrárnám ale velmi rozděluje společnost. Příkladem je podle týdeníku Focus klidné údolí Rappenalp v bavorském Oberstdorfu. Místní se rozdělili názorově na nesmiřitelné poloviny. Jedněm vadí plánované zatopení přírodní rezervace, druzí mají pocit, že přehrada je šetrný zdroj energie.
Takové spory už se promítly i do spolkové politiky. V roce 2022 plánoval Robert Habeck, ministr hospodářství ze strany Zelených, rušit výhodné výkupní ceny elektřiny pro malé elektrárny, teprve po velkých protestech ustoupil a vzal nápad zpět. Někteří jeho straničtí kolegové ale dál prosazují demontáž vodních elektráren. Mluví se také o povinnosti odebírat méně vody při nízkých stavech, to by mnohé turbíny zastavilo.
Christian Auer, jednatel vodních elektráren na zmíněné řece Agger, to nechápe. Považuje je za ekologický zdroj energie, s osvědčenou technologií. Nabízí srovnání: sedm turbín na dolním toku řeky Agger má kapacitu rovnající se výkonu tří větrných turbín. Na rozdíl od obřích větrníků ale nehyzdí krajinu.
Převzato z iuhli.cz