Nejen Berlín, ale i další velká města zažila o Silvestru rozsáhlé násilnosti, jejichž součástí byly i cílené útoky na policisty, hasiče a záchranáře. Následná debata je velmi pestrá a stále pokračuje. Názory oscilují od obviňování imigrantů, jejich neochoty se integrovat a sklonů k násilí, po tvrzení, že tento prý omezený rozsah násilností je vlastně důkazem, že většina migrantů se integrovala dobře.
Nejvíce mě však zaujal tento komentář, od původem iránského spisovatele Behzad K. Khani, žijícího od roku 1986 v Německu. Nejen jeho obsah – se kterým nemusíte souhlasit – , ale i poměrně ostrý styl naznačuje banální pravdu: cesta k hledání pro všechny přijatelného modelu soužití etnických Němců s velmi pestrou a stále rostoucí komunitou imigrantů a lidí s cizími kořeny nemusí být vůbec snadná. A možná se takové soužití může ukázat zhola nemožným…
Německo je země, která vždy obviňuje ostatní. Historicky, i v aktuální debatě o silvestrovské debatě.
Víte, divné věci se dějí, když začnete dvě světové války a obě prohrajete. Když bojujete do poslední kulky za nejšílenější nápad v historii. A poté, co je vypálena poslední kulka, posíláte 12leté děti se zbraněmi bez munice, s násadami od koštěte. A pokud ani toto nepomůže, vzdáte se a někteří pak postupně přijmete dobrý pocit, že jste nebyli poraženi, ale osvobozeni, zatímco jiní staví zeď a tvrdí, že pachatelé jsou na druhé stránce.
Kdysi jste byli společenstvím zlodějů a dobyvatelů a najednou už nechcete nic vědět o svých sousedech, kteří zmizeli, ani o krematoriích a plynových komorách.
Pokud se pak poplácáte po zádech, jako byste se vyrovnali s minulostí solidním způsobem, když vytvoříte jedinečnou kulturu paměti a odpovědnosti. A to vše přesto, že bez policejní ochrany se neobejde ani jedna synagoga, židovská škola či židovský domov důchodců.
Podivné věci se také dějí, když zplynujete, zastřelíte nebo vyhostíte téměř všechnu svou inteligenci. A po prohrané válce potřebuje obyčejné dělníky. Lidé, které můžete získat, aby znovu postavili hromady suti, které do včerejška byly ještě Berlín , Drážďany nebo Kolín nad Rýnem. Po prvním pohledu do jejich úst abyste zkontrolovali jejich chrup. Stejně jako u hospodářských zvířat.
Arabové jsou pomsta Židů na Němcích
Jedna z těch podivných věcí, které se stávají, je, že tito prostí lidé vám nemusí tak docela věřit. A ano: kdo je může vinit, že se s touto společností tak moc neztotožňují?
Možná jste uhodli, že se jedná o Silvestra . Tedy přesněji kolem Neuköllnu, kolem Sonnenallee . Tedy ulice, kterým my tady v Kreuzbergu a Neuköllnu říkáme pásmo Gazy a o které jeden můj izraelský přítel kdysi v žertu a ne zcela bez radosti řekl: „Arabové jsou pomstou Židů na Němcích.“
Ano, milí čtenáři, bude to nepříjemné. Protože pokud chceme opravdu mluvit o Sonnenallee, nevyhneme se ani Blízkému východu. Ale pokud si přečtete tuto větu, pak nebyla redakcí smazána – a i to je čím dál vzácnější. Německé nadšení a podpora státu, který Amnesty International a Human Rights Watch popisují jako stát praktikující apartheid na územích, která okupuje, nabývá i v německých redakcích stále více ideologických rysů.
Myslím, že jsme teď v bodě, kdy bychom se měli dívat věcem do očí. Společně, střízlivě. Začněme jednoduchým prohlášením, že my – migranti, cizinci, lidé s migračním pozadím… říkejte nám, jak chcete – jen tak snadno neodejdeme. A vy, milí bio Němci také ne. I když demograficky určitě odejdete. Vymíráte a vaše země potřebuje během příštích 15 let každoročně 400 000 nových pracovníků, což je asi milion imigrantů ročně. My migranti pravděpodobně zdědíme tuto zemi. Takže bychom mohli hrát o čas, který vy nemáte.
Lze pochopit, že pokud zahájíte světovou válku za myšlenku rasové čistoty, že se po její porážce budete cítit povinováni stát se imigrační zemí. Vítězné mocnosti ostatně sdílely naši nedůvěru k vaší společnosti. A možná bychom v tuto chvíli měli zvážit, kdo komu co dluží. Kdo s kým a jak mluví.
Zajišťujeme, aby se árijská noční můra nestala realitou
Co je jisté: jsme tady. Nejen pro vaše penzijní fondy, ale protože zajišťujeme, aby se árijská noční můra v této zemi nikdy nestala znovu realitou. Za to, že tato realita je tak vzdálená, že to zřejmě vzdali i nacisté. Bez extrémního násilí, které by zastínilo i hitlerovské Německo, se tato noční můra nenaplní. Tento zub byl nakonec vytržen.
Zůstala však vulgárnost jednotlivce, která si vždy najde cestu, vždy prorazí novou půdu a tím odhaluje neochotu Němců. Ve fašistických chatech policie , v chybějící munici Bundeswehru, v hlubinách státu a jeho tajné služby, která nejprve kryje skutky krajně pravicového podzemí a poté jeho předáky pozavírá. Jeden tisíc registrovaných xenofobních útoků proběhlo právě v roce, kdy jste si zároveň připnuli na hruď medaile tzv. vítací kultury.
V nedostatku rozhořčení z vaší strany, když váš ministr vnitra vylepuje celostátně plakáty, na kterých máme být vyzváni v našich mateřských jazycích, že nám bude zaplaceno, když se vrátíme tam, odkud jsme přišli. Ve stovkách tisíc prodaných knih Thila Sarrazina . V nechutně tupém pocitu rasismu, který s ním sdílí většina jeho čtenářů. Na podporu amerických válek proti našim zemím. Ve vaší válce v Afghánistánu.
Šeptá se o naší uzavřenosti a nedostatku ochoty se v této zemi integrovat. Německo nám všude říká, že s námi nechce žít, ale nechce nést odpovědnost za neúspěch integrace.
Nechápejte mě špatně. Nic z toho neospravedlňuje naši syrovost, která se stala živnou půdou pro tupé excesy násilí našich dětí. Ani oplzlost našeho odmítání. Ani náš nedostatek nápadů, náš nedostatek vyhlídek, naši apatii. Ani naše přikrčené vrčení a ani zaťaté pěsti v kapsách. Možná to ale pomáhá pochopit naši zdravou nedůvěru a nedostatek úcty ke státu a jeho představitelům.
O autorovi: Behzad Karim Khani, narozený v roce 1977, se narodil v Teheránu v Íránu. V roce 1986 jeho rodina emigrovala do Německa, kde později studoval dějiny umění a mediální vědy na Ruhr University v Bochumi. Dnes žije spisovatel v Berlíně-Neuköllnu. Donedávna vedl Lugosi Bar v Kreuzbergu. V roce 2022 byl nominován na renomovanou Cenu Ingeborg Bachmannové.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme