Robert Fremr tlak neustál a v pondělí odpoledne oznámil, že se vzdává kandidatury na post ústavního soudce. Neprohrál ale jenom on, svůj díl odpovědnosti za zpackanou nominaci má také prezident Petr Pavel, jeho poradci a v neposlední řadě senátoři, kteří jeho nominaci schválili.
Je to zatím nejvýraznější porážka prezidenta Petra Pavla. A také jeho poradců, kteří mu nominaci Roberta Fremra na Ústavní soud doporučili. V danou chvíli se na Hradě ocitli v situaci, která pro ně neměla dobré řešení. A byť Fremr během improvizované tiskové konference zdůraznil, že ke svému rozhodnutí dospěl sám, aniž by ho někdo nutil, je skoro jisté, že prezident jeho rozhodnutí přivítal. Ostatně Fremr s ním svůj postup konzultoval.
I tak je to ale pro Hrad asi dost nečekaná rána, neboť vrhá stín pochybností na metodu výběru kandidátů na post ústavních soudců. Pavel se rozhodl pro maximálně transparentní postup, se kterým mu pomáhá tým poradců vedený renomovaným expertem Janem Kyselou. S ohledem na fiasko, kterému v posledních dnech všichni na Hradě čelí, by ale nebylo překvapením, pokud by se prezident rozhodl tým poradců i metodu výběru kandidátů na Ústavní soud nějakým efektivním způsobem upravit.
Přinejmenším budou muset být všichni zúčastnění aktéři o poznání víc ve střehu. Což platí také o senátorech. A nic na tom nemění fakt, že svou komunistickou minulost – pokud jde o Ústavní soud – nemá jen Fremr, ale i několik jeho dalších současných i bývalých soudců. Jenom Fremr se ale dopracoval k úvaze, že pokud by trval na své nominaci, ohrozilo by to reputaci a celkovou atmosféru okolo instituce, která má dohlížet na ústavní pořádek v zemi.
Sám to v pondělí řekl dost jasně: šest let soudil před listopadem 1989, čtyřiatřicet po něm. Jenomže před sametovou revolucí za sebou nechal asi jeden tisíc rozhodnutí. A sám také správně řekl, že by mnohé z nich z dnešní perspektivy vysvětloval jenom stěží.
„Nedůvěra, která by mě chtě nechtě provázela, by tak dopadala na celý Ústavní soud.“
Je to tak – tu melu, která by nastala, si člověk vcelku věrně představí při četbě několika textů, které se v médiích objevily v posledních dnech.
„Kauza Olšanské hřbitovy a odsouzení 172 lidí za emigraci nejsou jediná problematická místa kariéry Roberta Fremra v komunistické justici v 80. letech. Současný kandidát prezidenta Petra Pavla na post ústavního soudce odsoudil v roce 1985 na deset měsíců nepodmíněně skladového dělníka za hanobení republiky a jejího představitele.“
To třeba v neděli napsal web Echo24.
Otázka tedy je, jak se mohlo stát, že se toto všechno začalo dostávat do veřejného prostoru až v momentě, kdy měl být Fremr jmenován ústavním soudcem. A především: jak příště předejít tomu, aby se něco podobného neopakovalo. Těžko si lze přitom představit, že by na Hradě měli kapacity na prostudování něčeho na způsob několika stovek nebo možná tisíců rozhodnutí z časů před listopadem 1989. Přesto je úkolem Petra Pavla a jeho týmu poradců najít způsob, který příště podobné šlamastyce předejde.
Převzato z Info.cz
Redakčně zkráceno.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme