Progresivní levice miluje vědu. Alespoň to o sobě ráda tvrdí. Konzervativci jsou koneckonců z její strany často terčem kritiky pro jejich údajné popírání vědy, zpátečnické lpění na tradicích místo snahy o pokrok a vyznávání náboženských dogmat namísto faktů. Nicméně, jako vše ostatní, i podpora vědy končí u progresivistů tam, kde se začíná dostávat do konfliktu s jimi prosazovanou politickou agendou. Nejflagrantněji je to dnes vidět v USA na otázce, zda má lékař právo nechat děti, které přežijí potrat prostě zemřít, ačkoliv se jedná o již narozené lidské bytosti. Američtí Demokraté si myslí, že ano a v kongresu odmítli zákon na jejich ochranu.
Není to jediný případ, kdy se progresivní levice ze své podstaty musí zákonitě dostat s vědou a vědeckými poznatky do nepřeklenutelného rozporu. To, že se tak skutečně děje, lze sledovat na progresivní obhajobě socialismu (coby systému, který je nejspravedlivější, jen ještě nebyl řádně vyzkoušen), na propagaci transgenderového hnutí s tím, že žena, cítící se být mužem, má být skutečně za muže považována a vice versa anebo právě na tom, že nenarozené dítě je pouze jakýmsi “shlukem buněk”, který je součástí těla ženy, která o něm může rozhodovat dle jejího přání. Zde dostává deklarovaná afinita k vědě dostává mnohdy pořádně zabrat.
Doba se mění
Naposledy se toto projevilo v americkém Kongresu, když bylo v Senátu hlasováno o návrhu zákona nazvaného Born-Alive Abortion Survivors Protection Act, navrženém senátorem Benem Sasse z Nebrasky. Tento legislativní návrh požadoval po poskytovatelích zdravotnických služeb, aby v případě, že dojde k narození živého dítěte po pokusu o interrupci, poskytli dítěti stejnou úroveň péče a zachránili jeho život jako u kteréhokoli jiného novorozeného dítěte, namísto toho, aby ho nechali zemřít. Z pohledu zákona by poté dítě bylo považováno za osobu, jíž náležejí veškerá práva. Návrh se jeví jako zcela logický a jako jeden z těch, na nichž by měla existovat shoda napříč oběma stranami, jak demokraty, tak republikány. Tak tomu ostatně již jednou bylo. V roce 2002 byl schválen zákon pojmenovaný Born-Alive Infants protection Act, který uznával narozené děti přeživší interrupce za plnohodnotné osoby hodné ochrany, ale neukládal trestněprávní sankce lékařům v případě, že by nechali přeživší dítě zemřít. Tento zákon byl schválen jednohlasně všemi členy Senátu.
Ale doba se mění a mění se s ní i morální standardy a principy, určující politický program. Demokraté se proto tentokrát rozhodli návrh v Senátu blokovat (tzv. filibuster) a republikáni tak potřebovali 60 hlasů na jeho schválení. Ty se jim nepodařilo sehnat, pro návrh se společně s republikány vyslovili pouze 3 demokraté, jedna republikánská senátorka odmítla hlasovat a dva další nebyli přítomni. Výsledkem tak byl poměr 53 hlasů ku 44, což znamenalo, že návrh byl zamítnut. Proti hlasovali i všichni demokratičtí senátoři, kteří doposud ohlásili kandidaturu na prezidenta Spojených států v roce 2020. Demokraté v Senátu se tak připojili k trendu, který se nejvýrazněji manifestoval před několika týdny ve Virginii, kde tamější členka státního parlamentu Kathy Tran navrhla, aby byly interrupce možné kdykoli až do okamžiku porodu. Na tento ostudný návrh navázal guvernér Virginie Ralph Northam (momentálně ve středu pozornosti kvůli obvinění z rasismu v kauze “blackface”), který klesl ještě níže a nechal se slyšet, že o osudu dítěte, jeho životu či smrti, by mělo být možné rozhodnout dokonce až po jeho narození (!), tedy pokud by se matka rozhodla, že dítě z určitého důvodu nechce, bylo by ponecháno zemřít. Debata o interrupcích ve Virginii tak byla impulsem pro senátora Sasseho, aby přišel se svým návrhem.
Proč…?
Otázka, která se nabízí, je: Jaký důvod mohl vést demokratické senátory k tomu, že se postavili proti snaze o záchranu života již narozených dětí? Odpovědi demokratů byly postaveny na víceméně stejném základě.
Senátorka Jeanne Shaheen označila návrh Sasseho za “jen další z útoků proti zdraví žen”, podle senátorky Mazie Hirono byl návrh “nepotřebný” a dokonce i “škodlivý”, stejně tak Elizabeth Warrenová prohlásila, že “republikánští politici se pokusili získat politické body na úkor zdraví žen”. Senátorka Patty Murrayová zase hovořila o zákonu, který směřuje “proti lékařům, proti ženám a proti rodině”. Prezidentka Planned Parenthood Leana Wen dále řekla, že navržená legislativa je “založena na lžích a desinformační kampani, která má za cíl hanobit ženy”. Další vlivná organizace aktivně propagující interrupce a tzv. “právo ženy na volbu” NARAL Pro-Choice America pak nazvala návrh “extremistickým”, “anti-vědeckým” a rovněž “šířícím lži”.
Možná si to demokraté a s nim spřízněné progresivní skupiny ani neuvědomily, ale jejich reakce definitivně pohřbily progresivistický narativ o obhajobě vědy. Předně, Sasseho návrh vůbec nemá co dočinění se zdravím matky či jejím tělem. Nikde v tomto návrhu se nehovoří o tom, že by měly být omezeny nebo zakázány potraty. Týká se explicitně a výhradně již narozených dětí, které přežijí interrupci. To znamená novorozenců, kteří jsou již samostatnými osobami, a nijak je nelze považovat za součást těla ženy. Tvrzení o útocích na ženy a jejich zdraví jsou prostě lži.
Jediné, o co skutečně šlo, bylo zamezení umírání novorozených dětí. Je to skutečně takto jednoduché. Věda nám říká, že v okamžiku porodu je dítě zcela nepochybně lidskou bytostí a jako taková musí disponovat tím úplně nejzákladnějším lidským přirozeným právem – právem na život. Pokud vidíme člověka v ohrožení života a můžeme mu bez hrozby pro nás samé poskytnout pomoc, abychom jeho život zachránili, cítíme povinnost to učinit. Progresivisté to v případě novorozených vidí jinak – jejich život či smrt záleží jen na nás. Pokud se nám zachce, necháme dítě pomalu zemřít na operačním stole. Na tomto postoji není nic vědeckého. Naopak, je to právě tento postoj, který je anti-vědecký, když považuje samostatně žijící lidskou bytost za předmět někoho jiného, nebo dokonce součást “zdraví” jiné osoby. Ale nevědeckost očividně není tím nejzávažnějším prohřeškem demokratické a progresivní pozice. Tím je flagrantní despekt k lidskému životu, značící nikoli chybný politický postoj, nýbrž obyčejnou morální zkaženost.
Demokratický posun
Debata v Senátu, kterou senátor Sasse svým návrhem vyvolal, se ukázala jako velmi výmluvné svědectví o stavu demokratické strany i celého progresivního proudu a slouží i jako jistá dokumentace politické cesty, kterou demokraté ušli od roku 1973, kdy bylo vyneseno rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v proslulém případu Roe v. Wade, znamenající legalizaci interrupcí po dobu prvního trimestru. Rozhodnutí bylo poté potvrzeno v dalším případu Planned Parenthood v. Casey z roku 1992, které přineslo jisté změny ohledně možností omezovat potraty legislativně, ale potvrdilo „právo na interrupci“ jako součást svobody a práva na soukromí. Progresivistům ale nic z tohoto nestačilo a proto pod heslem “její tělo, její volba” počali kontinuálně stupňovat své požadavky, které dosáhly svého vrcholu nejprve v zákonodárném sboru státu Virginie, a následně i na půdě federálního Senátu. Cesta, jíž progresivisté ušli, je cestou mravního relativismu a zpochybňování přirozenoprávní teorie, která považuje všechny lidské bytosti za nadané jistými základními právy. Právy, které jim nedal milostivě státní aparáte, ale právy na státu nezávisejícími a stát přesahujícími. Dnešní postoj demokratické strany k otázce interrupcí dosahuje nevídané míry nihilismu, plynoucí z vědecky i morálně nepodložené teze o tzv. “právu rozhodnout o vlastním těle”.
Je až s podivem, že návrh, jaký představil senátor Sasse, může být brán jako politikum a nikoli jako apolitická otázka obyčejné humanity. Sám Sasse se vyjádřil těmito slovy:
“Chci se zeptat každého ze svých kolegů, zda jim nevadí infanticida. Jazyk [kterým je zákon psaný] je přímočarý. Uvědomuji si, že pro některé z lidí v této komoře až příliš přímočarý. Ale upřímně, o tomto se zde dnes bavíme. Infanticida je to, o čem Born-Alive Abortion Survivors Protection Act ve skutečnosti je. […] Jsme zemí, která schvaluje aktivní ponechání dítěte zemřít, jak to nyní federální zákony umožňují? Toto je zkrátka otázka, před kterou stojíme.”
Na jeho slova navázal po hlasování senátor Marco Rubio, který se podivil nad tím, že “ochrana nevinných novorozených dětí, přeživších interrupci, je nyní stranickou záležitostí”.
A přece je tomu tak. Když hovoříme o extremismu, míníme tím většinou subjekty, které jsou radikálně antisystémové či zastávají názory, jež jsou svým charakterem nebezpečné a ohrožující pro jiné. Demokratická strana se nyní posunula na politické ose až na extrémní okraj. Jak jinak než extremismem lze totiž nazvat schvalování infanticidy?
Jaroslav Ženíšek
Autor je studentem práv. Publikuje na svém blogu http://therightw.blogspot.com/
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!