Na sněmu Starostů a nezávislých zazněl od nového předsedy Víta Rakušana návrh, aby se věk pro výkon aktivního volební práva (moci volit) snížil z 18 na 16 let. Proč? „Mladá generace se dneska lépe orientuje v záplavě informací.“ V předešlých letech to zamýšlel např. i jeden z unijních návrhů pro eurovolby a o obdobné myšlence hovořili na začátku minulého volebního období i někteří poslanci (Martin Komárek, Jan Farský, Marek Benda).
Nevím, zda si to někdo uvědomuje, ale důsledkem realizace tohoto návrhu by nebylo nic jiného než to, že vhodit lístek do urny by mohli již i někteří žáci základních škol. Část mých spolužáků ze střední školy, kam jsem nastoupili v září 2001, běžně oslavila šestnácté narozeniny v deváté třídě. U voleb by tak paradoxně o tom, jakým směrem by se vydala země třeba v pracovním právu, spolurozhodovali ti, kteří zároveň dle § 34 a 35 Občanského zákoníku nemohou vykonávat závislou práci.
Podívám-li se tedy bez růžových brýlí na mentální vyspělost mladých lidí v tomto věku, tak to nepovažuji za zrovna nejlepší nápad. Mám-li ještě jednou použít osobní příměr, ve věku kolem patnácti let jsme zkrátka ještě byli nezralé děti, které se zoufale pokoušely hrát si na dospělé, vše znaly maximálně teoreticky a začínaly teprve objevovat taje tohoto světa se vším, co to doprovází. Za téhle situace, kdy jsme jako mladiství, tedy lidé na rozmezí dětství a dospělosti, ještě mnohé dle zákona nemohli a zákon na nás oproti dospělým třeba v rovině trestní pohlížel jinak než na dospělé, bychom rozhodovali u voleb. A mám vážné pochybnosti o tom, že o osmnáct let později je situace nějak výrazně odlišná a dnešní mladiství jsou mentálně vyspělejší a zkušenější. Spíše by bylo záhodnější vydat se v otázce volebního práva opačnou cestou.
Věk, kdy mohou mladí lidé volit, se v průběhu minulého století snižoval, zatímco věk, kdy začínají poznávat realitu života, se naopak v důsledku prodlužování školní docházky zvyšoval. Maturitě se ne nadarmo říká (či vzhledem k její se snižující úrovni spíše říkávalo) „zkouška z dospělosti“. Většinou jí dnešní maturanti absolvují až okolo dvacátého roku života. A někam k této hranici by se měl posunout věk pro získání aktivního volebního práva. Ale to je vzhledem k okolnostem takřka nemožné.
Za první republiky byl minimální požadovaný věk o tři roky vyšší než nyní a mladí lidé, kteří nepokračovali na vysoké školy, mohli volit až několik let po konci svého studia. Nyní naopak mají volební právo dříve, než složí závěrečné či maturitní zkoušky. Dnešní průměrný dospívající teenager, který obdrží čerstvě volební právo, je ještě studentem střední školy či učiliště. Většinou bez toho, aby poznal realitu života a získal nějaké životní zkušenosti. Ponechejme tedy alespoň věkovou hranici pro získání volebního práva na té úrovni, kde je nyní. Ať si žáci devátých tříd na možnost rozhodovat o naší budoucnosti ještě chvíli počkají, když ve stejném věku zároveň na ně zákon nepohlíží jako na osoby plně svéprávné, nemohou legálně řídit auto či pít alkohol. A nikomu to moc nepřijde divné.
Autor je politolog
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!